Úterý 17. září. Svátek má Naděžda.

Kam spěje finanční poradenství?

Finanční poradenství čekají významné legislativní změny. Mnohem více je ale ovlivňováno zákazníky. Lidé si vynucují stále kvalitnější poradenství. A řada dříve úspěšných finančních poradců již nestíhá jejich požadavkům.

Finanční poradenství v jeho divoké podobě zprostředkování za jakoukoli cenu do České republiky přivedlo počátkem 90. let 20. století z Německa OVB. Společnost OVB Allfinanz se stala oblíbeným prodejním nástrojem mnoha finančních institucí a svým mechanismem plošného náboru nových finančních poradců i kolíbkou mnoha dnes špičkových odborníků v oboru. A samozřejmě masu lidí, kteří jen prodávali (a v některých strukturách stále prodávají), co jim jejich vedoucí nadiktuje.

Ve stejném desetiletí též vzniklo stavební spoření – státem podporovaný produkt, který si vlivem státního příspěvku a dalších finančních úlev našel nemalou oblibu u české populace. A protože se stavební spořením jsou spojeny též poplatky za jeho sjednání, mohly se rozvinout i obchodní sítě stavebních spořitelen. Stavební spoření se také dostalo do velkých „multiproduktových“ sítí a bylo prodáváno jako jeden ze základních kamenů rodinných financí.

Od prvních finančních poradců obvolávajících potenciální klienty v Česku uplynulo čtvrt století. Pokročila regulace, ochrana spotřebitele a – především – znalosti a zkušenosti lidí, klientů finančních poradců. V průběhu posledních let se diskuse o kvalitě finančního poradenství a poškozování klientů radami v „zájmu provize“ dostala i na půdu České národní banky (ČNB) a Ministerstva financí (MF ČR), kde se s ní lépe či hůře potýkají. ČNB pokročila tak daleko, že je schopna postihnout největší prohřešky finančních zprostředkovatelů. Ale diskuse a změny ve finančním poradenství jdou mnohem dál.

Ještě před pár lety se za kvalitní finanční poradenství považovalo i zakomponování investičního životního pojištění (IŽP) jako spořicího produktu na penzi do výše 1 000 Kč měsíčně. Ostatně, stát dosud tvrdí, že je to správně, v tomto směru se ještě nepoučil, přestože z jiných front již „spořicí“ IŽP odmítá a zakazuje. Dnes již jakákoli dobře použitá pojistka akcentuje krytí životních rizik. Na investice finanční poradci doporučují nejčastěji podílové fondy.

I u podílových fondů ovšem situace již pokročila. Mají být používány fondy životního cyklu, nebo je prací poradce, aby portfolio před odchodem klienta do penze upravil? Fondy životního cyklu, zejména ty v českém podání, patří také mezi dražší nástroje. A pak je tu otázka předplacených poplatků: Mají finanční poradci chtít po klientovi předplatit poplatek na celý investiční horizont? Začíná panovat shoda, že nikoli. Bez předplacených poplatků se ale finanční poradce uživí jen stěží… a tak jsou hledána kompromisní řešení v předplacení poplatků na investiční horizont nikoli klientovi investice, ale příslušného podílového fondu.

Těžiště finančního poradenství se postupně přesouvá k investicím. To s sebou nese ale vyšší nároky na finančního poradce. Prodat pojistku byť „na spoření“ je poměrně jednoduché, neboť ani „poradce“ ani klient nerozumí tomu, co za ní leží. Ostatně i proto se finanční poradci setkávali (a možná ještě i setkávají) s klienty, kterým „poradce“ nabulíkoval, že IŽP je lepší než podílový fond, protože se jedná o pojištění, a tudíž je investice pojištěná. To je samozřejmě nesmysl. Naopak v IŽP se skrývá o jedno riziko navíc – kreditní riziko pojišťovny. Pokud ta zkrachuje, může se její klient o své peníze obávat. U podílového fondu toto riziko není.

Finanční poradce zaměřený na investice musí mít mnohem širší přehled. Musí vědět, co se děje ve světě a jaký vliv mohou mít aktuální události na vývoj cen aktiv, musí se vyznat v investičních pojmech a umět je vysvětlit svým klientům. Zdaleka ne každý finanční poradce má na to dostatečné znalosti – a ne každý je schopný si je doplnit.

S růstem finanční gramotnosti lidí se bude měnit finanční poradenství mnohem více než pod tíhou legislativy. Ono se již mění. Mění se již čtvrt století a v posledních letech navíc mnohem dynamičtěji. Jen někteří finanční poradci to ještě nezaznamenali. Pokud se ale včas nepřizpůsobí požadavkům svých klientů, dříve či později v oboru skončí.

Jste finanční poradkyní/finančním poradcem?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

3 komentáře: “Kam spěje finanční poradenství?”

  1. Honza napsal:

    Psal jsem to už kolikrát a jak vidím, jako když hrách na stěnu hází. Co to je finanční poradenství? Který právní předpis jej vymezuje? Který právní předpis pro něj vymezuje kvalifikační požadavky atd.? Já vím jen o poradenství investičním, daném zákonem o podnikání na KT, o poradenství daňovém atd.

    Nalijme si čistého vína. Jedná se o zprostředkování pojistek, stavebek, penzijek a podobných záležitostí. Prováděné kým? Podřízenými pojišťovacími zprostředkovateli, majícími vizitky s různými poradenskými a konzultačními označeními…

    Každý normální člověk, kterému Panteři, OMV či podobné firmy přebouchly IŽP hned po storno lhůtě, prozře, že to není vinou jednotlivců (na které se to potom svaluje), ale okrádání systematické. A ve chvíli, kdy sousloví „finanční poradce“ na lidi působí oprávněně jako další Skyline, Harvardy apod, je už pozdě překvalifikovávat pojišťováky na investice a vést polemiku, jestli předplácet vstupní poplatky nebo ne…

    Pro inspiraci dvě videa…

    https://www.y­outube.com/wat­ch?v=SrgcvSSHTdc

    https://www.y­outube.com/wat­ch?v=JyE8YHfU­clg

    http://ladislav­velebny.blog.id­nes.cz/c/465849­/657-korun-versus-41-miliard.html

    Jinými slovy, kdo ještě dnes věří pohádce o „finančním poradenství“, „finančním plánování“ apod., navzdory realitě okolo, jedná se o případ pro Chocholouška. Každý rozumný člověk si už dnes uvědomuje, že „zadarmo“ nikdo nepracuje a že žádná objektivita „finančně poradenských“ subjektů neexistuje. Kdo dá vyšší provizi, toho produkty se sjednávají. A jestli to dají pěšákům jejich guru jako pokyn verbální či jestli to vyplivne nějaký interní systém, je celkem jedno.

    Ať se to komu líbí nebo ne, systém klientem placeného poradenství se rozmůže coby nejživotaschopnější a za konkrétní poradenské úkony bude zcela samozřejmé zaplatit stejně jako zaplatit daňaři, právníkovi atd., namísto rady „zadarmo“ od Máni z prasečáku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.