CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Je důchodový systém časovanou bombou?

 


 

S ohledem na takovou úvahu může někdo konstatovat: „Nejdřív se o sebe člověk má starat sám, potom jeho rodina. Když první ani druhé opravdu není možné, tak nastupuje obec, případně stát. Fungovalo to stovky let. Jenom komunisti vygumovali lidem z hlav zodpovědnost za sebe a rodinu. Nahradili všemocným státem.“ Ano, všemocný stát vytvořit důchodový systém opírající se o státní penzi, ve kterém vyplácená penze má pokrýt alespoň základní životní potřeby penzistů. Zatímco kdysi se musel o rezervy na své stáří postarat každý sám, dnes existuje představa, že postarat by se měl a musí stát.

Kritici takového systému budou říkat, že v tomto systému je "lepší čekat s nataženou rukou, až se o mě postará stát", nebo že je vytěsňována zodpovědnost za vytváření vlastních rezerv pro časy postproduktivního věku. Zastánci naopak budou hovořit o "sociálních jistotách a mezigenerační solidaritě a " o nutnosti "postarat se o sociálně slabé."

Průběžný systém a jeho (ne)udržitelnost

Soudobý průběžný důchodový systém vychází z principu, že lidé v produktivním věku financují důchody seniorů a očekávají, že jim společnost nabídne to samé ve stáří. Státní důchodový systém se nápadně podobá Ponziho schématu, jehož fungování předpokládá vysoký počet účastníků vstupujících do systému. Dokud budou do takového systému vstupovat dostatečný počet zájemců se svými vklady, mohou být původním hráčům vypláceny výnosy. Je-li splněn tento předpoklad, lze financovat slíbené výhry (výnosy) hráčům vystupujícím.

Průběžný důchodový systém počítá s růstem populace, jenže populace naopak klesá a tím klesá i přísun prostředků do systému. A tak i když stávající důchodci nestrádají a jejich základní potřeby jsou pokryty, tato situace se v příštích dekádách zásadním způsobem změní, stát na to nebude mít. Každým dnem od zavedení tohoto systému se přibližoval okamžik, kdy pravidelný přísun peněz bude nižší, než suma peněz potřebná na vyplácení důchodů.

Při zpětném pohledu mohou být vyslovovány výtky, že po celou dobu existence stávajícího důchodového systému peníze určené na důchody směřovaly do státního rozpočtu, odkud se rozkutálely na financování nejenom důchodů, ale i jiné výdaje. Vyšší příjmy umožnily opticky zakrývat schodkové hospodaření, systém takto vytvářel skrytý vnitřní dluh.

REKLAMA

Kontroverze reformy systému

Vnitřně zadlužený systém, který vznikl díky již dávnému rozhodnutí politických elit směřuje do velkých problémů. Neudržitelnost vyplývá z nízké porodnosti, zvyšování průměrné délky života a neexistenci rezerv, které by vznikající deficity doplňovaly.

Pokud ale nebude reforma v budoucnu provedena, dluh bude stále více narůstat a riziko úplného sesypání systému se bude zvyšovat. Existuje také iluze o udržitelnosti stávajícího systému přijímáním drobných změn, které se nikoho zásadně nedotknou.

Ani dosavadní změny v penzijním systému udržitelnost nevyřešily a nestabilitu systému neodstranily. Sice bude postupně zvyšována doba odchodu do penze na 65 let a doba povinně odpracovaných let byla zvýšena z 25 na 35 let. Do doby povinně odpracovaných let pro přiznání starobního důchodu se již nezapočítává doba studia, a snížila se výše penze v případě předčasného důchodu. Také věk pro vdovský a vdovecký důchod se zvýšil. Jsou to úpravy některých parametrů, které problémy ani tak neřeší, jako je odsouvají do budoucna.

I když je současný systém dlouhodobě neudržitelný, jedná se o kontroverzní problém, který politické strany rozděluje. Jakákoli reforma je nepopulárním krokem, se kterým nechce mít žádná politická strana nic společného. Reforma penzijního systému je ale nevyhnutelná, ovšem nikdo si neví rady jak to bezbolestně udělat.

REKLAMA

Kdokoliv přijde, nalije lidem čistého vína a s dobrým úmyslem bude usilovat o nalezení vhodné reformy, se bude potýkat s oprávněným rozhořčením a pohledem prostých občanů. Seniora, který celý život pracoval a z jeho mzdy mu stát strhával desátek se již dnešní poukazování na neudržitelnost důchodového systému a jeho deficit, může konstatovat „stále otírají o důchodce a jejich almužny, které dneska dostávají.“ Jiný senior může vyslovovat svůj rozhořčený pohled takto: „Nejvíce mi vadí řeči typu – že nás mladí neuživí. Kam šly naše odvedené daně za průměrně 40 roků?

Z jiné strany se mohou objevovat hlasy o nespravedlnosti mladší generace: „Dnešní důchodci, nejsou v dnešním důchodovém systému ohroženi. Ti nechť berou důchody do smrti, nechť se dožijí sta a více let, ti důchodový systém nezkolabují. Ale ti, kteří dnes pracují a nebudou si připlácet si na důchod, tak budou mít nižší a nižší měsíční důchod. Tak je myšlený důchodový systém. Já můžu tvrdit, že je pro mě nespravedlivý.

Vyřeší to iluze drobných změn?

Je jen iluzí nebo pravdou, že systém bude s drobnými změnami, které se nikoho zásadně nedotknou, udržitelný? Systém průběžných důchodů lze udržet nebo jeho fungování alespoň zachovat ve funkčním stavu díky zásahům na straně příjmů nebo straně výdajů.

Na straně výdajů lze uvažovat o nalezení nových daňových příjmů, případně zvýšení odvodů do systému. Problémem takového opatření je, že i stávající daňové zatížení a odvody do systému "sociálního pojištění" je již tak zatěžující. Možná že právě vysoké zdanění mezd limituje příjmy domácností a pravdu má ten, kdo říká „Vůbec se nedivím,že se u nás rodí tak málo dětí. Mladí manželé se svými příjmy jen taktak vyjdou.“ Na straně výdajů dochází k úsporám prodlužováním věku odchodu do důchodu a snižováním vyplácených prostředků. O rezervách v podobě privatizačních příjmů se spíše hovoří, tyto příjmy jsou utraceny rychleji, než aby mohly napomoci v řešení.

Každá změna  a zásah do systému má svá pro i proti, některé zájmové skupině se může zdát kontroverzní a navíc s sebou s sebou mnohé komplikace a důsledky. Může sice být vyslovováno varování odborníků, scénáře ukazující na neudržitelnost stávajícího systému, ale dokud nebude existovat politická vůle na skutečnou reformu, systém bude dále směřovat dál ke svému kolapsu.

Pohled moudrého investora a zodpovědného člověka

Stávající systém vytěsnil mezigenerační solidaritu a potlačil povědomí k nutnosti vytvářet si v produktivním věku rezervy použitelné ve věku postproduktivním. Probíhající diskuse o problémech důchodového systému je jakýmsi varováním produktivní generaci, že státní důchody již asi nebudou přiměřené životním nákladům. Podíl důchodu v porovnání s průměrnou mzdou se může v budoucnu snižovat a mohou tak nastat problémy pro samotné důchodce. Mohla by se opravdu někdy stát skutečností černý scénáře, ve kterém jsou "dnešní pracující státem drasticky daňově oškubáváni a až budou staří, tak nic nedostanou"?

Z pohledu zodpovědného jednotlivce v každém případě vyvstává nutnost na stát nespoléhat a na stáří se zabezpečit vlastními silami, vytvářet si rezervy a tyto s rozumem investovat. Jenže může většina mladých rodin skutečně omezovat svou spotřebu a myslet na zadní kolečka? Je vůbec z čeho vytvářet rezervy?

Loading

Vstoupit do diskuze 23 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • emigrant

    11 února, 2010

    zakladni prijem je reseni, plus jen jedna dan a to ze spotreby (DPH), treba 50%. Odpadla by prace na cerno, protoze by se prace nedanila, odpadly by danove podvody, protoze by se ta jedina dan musela zaplatit tak jak se plati dneska, ale toto reseni je moc jednoduchy na to aby se ujalo, je potreba vic uredniku a vic umele vytvorenych mist.

    Odpovědět

  • Nox

    11 února, 2010

    Odpadly by danove podvod – dovol, abych se zasmal. V tom okamziku, kdy zmizi dan z prijmu se vyroji milion lidi, co si bude davat na firmu i toaletni papir.

    Odpovědět

  • emigrant

    11 února, 2010

    tak samozrejmne by se zrusily i ulevy na danich, proste by bylo jen DPH.

    Odpovědět

  • Michal Kára

    11 února, 2010

    No a právě principem DPH je, že plátce může DPH na vstupu odpočítat od DPH vybraného na výstupu.

    Odpovědět

  • emigrant

    12 února, 2010

    najdete si na netu co to je zakladni prijem, neni to vykrik, ale je to moc jednoduchy reseni na to aby se ujalo v politicke sfere. Politici nechtej mit narod v pohode, potrebujou ho drzet ve strachu pred budoucnosti pred kterou je politik zachrani.

    Odpovědět

  • Michal Kára

    12 února, 2010

    Ale ja psal o DPH, ne o zakladním příjmu.
    A co se toho příjmu týče: „Na každý problém existuje elegantní, jednoduše pochopitelné nesprávné řešení“ 🙂

    Odpovědět

  • Milans

    12 února, 2010

    Zvýšené DPH opravdu není řešení, ale co třeba spotřební daň na všem? Je to momentální nápad a netvrdím že správný, spíš jen jako téma k zamyšlení. Ono to stejně nikdy neprojde 🙂

    Odpovědět

  • Michal Kára

    12 února, 2010

    Tady nastupují problémy s mezičlánky. Pokud i ony budou platit tuto spotřební daň, tak zboží, které vyžaduje delší zpracovatelský řetězec drsně zdraží, eventuelně bude nutno ty řetězce předělávat, aby to co předtím dělalo víc firem teď dělala jedna „jako“ firma.
    Pokud si mezičlánky budou moci započítávat spotřební daň na vstupu oproti dani na výstupu, máme tu DPH.

    Odpovědět

  • zadluzeni.cz

    14 února, 2010

    A v čem se liší „spotřební daň na všem“ od DPH?

    Odpovědět

  • zadluzeni.cz

    14 února, 2010

    Vašemu komentáři chybí logika.
    Dnes mám 2x tak velkou motivaci si ten toaleťák dát do nákladů, než kdyby ubyla daň z příjmu.

    Odpovědět

  • Anonym

    11 února, 2010

    Že do budoucna není rozhodující absolutní počet přibyvších lidí, ale počet ekonomicky aktivních, platících do důchodového systému.Pokud budou bez práce a nebo na minimální mzdě, důchody se nezaplatí. A zase aby někdo někohoho zaměstnal (nebo podnikatel získal zakázku), musí být zvýšená poptávka na trhu. Plus odněkdu vzaté peníze. Čili další podmínka, trvale rostoucí ekonomický rozvoj, Jenže, v optimálním případě rostoucích příjmů a plateb do důchodového systému budou zase ti samí požadovat do státu ve stáří vyšší důchody.. A ti ostatní (vlivem inflace) taky.Spirála se roztáčí…

    Odpovědět

  • Budoucí důchodce

    11 února, 2010

    Spořit na důchod v tomhle státě? Z čeho!!! Třičtvrtě obyvatel této rozkradené, spálené země nemá ani průměrný plat a žije od výplaty k výplatě. Stát je celý život ožebračuje na daních: zdr.poj., soc.poj., DPH, spotř. daň, atd…, a z „toho“ co jim zbyde jsou rádi, že pokryjí základní životní potřeby.

    Odpovědět

  • marty

    11 února, 2010

    Dobrý den,
    jistě s Vámi souhlasím v tom, že míra korupce v naší zemi je vysoká. Nadruhou stranu je to pouze odrazem naší společnosti a našeho myšlení. Jak jednou jeden moudrý člověk řekl: „vše je o příležitosti“. Pak zde vyvstává otázka, zda bychom se skutečně mi sami zachovali jinak.
    Co se stěžování si ohledně výše příjmů v ČR týká – jak si vysvětlujete fakt, že nejvíce spoří lidé z oblastí s nížšími průměrnými příjmy a vyšší průměrnou nezaměstnaností? A po té se chci ještě zeptat – kdo že to s železnou pravidelností obléhá o víkendech nákupní centra, co je to za lidi, se kterými se mačkáme ve frontě na vlek, kam jednodenní pernamentku těžko seženete pod 500 Kč. Není to tedy spíše problém toho, že jsme národ ufňukánků, pro které je vždy snadnější poukazovat na věci a lidi kolem sebe, než začít sám u sebe a vzít svůj osud do vlastních rukou?
    Neberte můj příspěvek prosím osobně a ani ho nevnímejte jako nepochopení lidí, kteří mají před důchodem a nemají již dostatek času si naspořit. Přeji hezký den!
    M.

    Odpovědět

  • www

    11 února, 2010

    Co se týče korupce, tak to jsou zpravidla úsměvné poznámky potrefených husiček. Skoro každej totiž nějakým způsobem podvádí a krade (třeba jen tak, že nevyužívá pracovní dobu k práci), ale pochopitelně že špatní jsou vždy jen ti druzí a jen po nich je vyžadována změna chování. U někoho je to čistá vychcanost, u většiny ale prostě neschopnost sebereflexe a snad i neznalost věcí a okolností, na které si stěžují.
    K těm ufňukánkům. Většina lidí jsou prostě dělníci života a nemají na to, aby vzali osud do vlastních rukou. Ti chytřejší z nich se s tímto stavem prostě smíří, ti hloupější naříkají po internetu a v hospodách.
    Spoření na důchod, pojištění atd. je jen otázkou preferencí, jak ostatně zmiňujete.

    Odpovědět

  • Zdeněk

    11 února, 2010

    Důchodový účet by měl být zcela oddělen od státního rozpočtu a procentuálně vypláceno tolik, kolik se každý rok vybere, nikdy do deficitu. Ustaly by narážky na Ponziho systém a každý by si uvědomil, že je nutný něco udělat. Ohlasy na druhý kapitálový pilíř zatím jsou ale vesměs negatívní, jednak že to někdo vykrade, druhák stálý nářky z čeho šetřit. Další průšvih je, že nikdo neví co nám připraví budoucnost s penězi vůbec. Minulý století dost ozřejmuje, jak taková snaha dopadla. Ještě k článku, jak se děti dříve staraly o své rodiče. Nebylo tomu tak. Většinou rodiče pracovali co mohli a děti většinou čekaly na dědictví a stáří ve středověku začínalo po 40-ce.

    Odpovědět

  • Tonda

    11 února, 2010

    Spořit, či nespořit na důchod. „Zatím“ je to výhodné. Např. u penzijního připojištění je příspěvek státu, může přispívat zaměstnavatel. To je to, co tyto peníze nyní zhodnocuje a je reálná šance, že z těchto peněz při odchodu do penze něco bude. A teď černý scénář, stát přestane přispívat- nebude mít peníze, zaměstnavatel přestane přispívat. Co tyto peníze zhodnotí? Úrok? Nic!!! Sežere je inflace, v horším případě „někdo“ vytuneluje.

    Odpovědět

  • zadluzeni.cz

    14 února, 2010

    Penzijní připojištění vám sežere inflace i přes příspěvky státu, alespoň pokud spoříte déle než cca 10 let.

    Odpovědět

  • www

    15 února, 2010

    Vliv inflace lze eliminovat valorizováním příspěvku.

    Odpovědět

  • bob

    15 února, 2010

    a teď ještě černější scénář: státní bankrot. Zkuste se zeptat svého penzijnífo fondu, co se s těmi penězmi v případě statního bankrotu stane, nejspíš Vám ani neodpoví.

    Odpovědět

  • Svěrkoš Zbyněk

    17 února, 2010

    pokud drží PF ve svém portfoliu především státní dluhopisy, tak je to prostě pak v pytli

    Odpovědět

  • bob

    18 února, 2010

    mají jich tam mezi 70-90 procenty, většina z nich jsou české, ale maj i dluhopisy jiných států. Takže krátkodobě nerizikové, dlouhodobě rizikové značně.

    Odpovědět

  • zad

    14 února, 2010

    Průběžný systém kolabuje, protože se prodlužuje věk odchodu do důchodu a ubývají plátci. Jeho „oprava“ pomocí imigrantů nepomáhá, protože ti na daních příliš neodvádí a svými daňovými podvody naopak ze systému peníze odsávají.
    Penzijní připojištění v dnešní podobě nefunguje, protože spořit déle než 10 let je i přes státní příspěvek nevýhodné.
    U nás neexistující penzijní spoření představuje riziko znárodnění, podobně jako se tomu stalo v Argentině.
    Průběžný systém a soukromé spoření nezavrhuji, ale má své limity.
    Jediným skutečně stabilním řešením je podle mne vrátit do systému prvky, které jsme vystrnadili. Tedy vztah rodiče-potomci.
    Konkrétně například tak, že by byla zrušena valorizace průběžného systému a místo ní by se zavedly příplatky navázané na odvody potomků do systému.
    Tedy ten, kdo vychoval ekonomicky aktivní děti, by na tom byl lépe než bezdětný nebo rodič, který vychoval příživníky.
    Dlouze:
    http://www.zadluzeni.cz/2009/12/30/duchodova-reforma-trochu-jinak.html

    Odpovědět

  • chk

    17 února, 2010

    vase prvni veta je nesmysl. pokud by se prodluzoval vek odchodu do duchodu, znamenalo byto prave uleveni systemu…

    Odpovědět