CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Petr Šafránek

02. 10. 2006

17 komentářů

Editorial ze dne 2.10.2006

 


 

Asi se shodneme na tom, že v případě, kdy je klient se službou spokojený, smlouvu nepotřebuje. Význam může mít až v okamžiku, kdy je klient nespokojený a kdy se dožaduje náhrady škody.

V takové chvíli je ovšem nejdůležitější nejen vznik škody prokázat, ale také ji přesně vyčíslit. Důkazní břemeno leží jednoznačně na klientovi. Je přitom dobré si uvědomit, že odpovědnost poskytovatele služby za případnou škodu existuje objektivně, tedy nezávisle na tom, zda byla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí služby.

Druhým klíčovým momentem je schopnost poskytovatele služby prokázanou a vyčíslenou škodu opravdu reálně nahradit. V tomto okamžiku se může ukázat, že smlouva s malou společností typu s.r.o. byla jen dobrým marketingovým trikem, neboť praktické vymáhání škody je stejně nereálné.

Nakonec se tedy ukazuje, že pro klienta je mnohem podstatnější existence nějakého záručního systému, který mu bude garantovat náhradu škody, když už ji prokáže a vyčíslí. Písemná smlouva, pokud je ovšem dobře napsaná, může nanejvýš napomoci vznik škody prokázat. Nic víc.

Pokud poskytovatel služby není dostatečně kapitálově silný nebo není dobře pojištěn, existence samotné písemné smlouvy nemusí vůbec nic řešit….

REKLAMA

Loading

Vstoupit do diskuze 17 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Zachrdla - TriMan

    2 října, 2006

    Hned na počátek pro upřesnění: o potřebě smluvního vztahu hovoříme v diskusi pouze a výlučně jen v souvislosti s poradenstvím. Zprostředkování se na smluvním základě již poskytuje a nikdo nutnost smluvní úpravy v tomto případě nezpochybňuje, je to smluvní vztah mezi finanční institucí a zprostředkovatelem. Smluvní vztah by měl být totiž vždy s tím, v koho zájmu pracuji. Jako zprostředkovatel pracuji v zájmu finanční instituce a jako poradce pracuji v zájmu klienta. V tom je diametrální rozdíl. Proto je pro nás neakceptovatelný názor, že poradenství je „jen takové lepší zprostředkování“. Kdo toto tvrdí, nepochopil samotný základ a hlavní princip poradenství.
    Možnost vymáhání škody na základě smlouvy je až tím posledním jejím určením. Prvotním jejím posláním je, aby klient měl jasno, kdo toto poradenství poskytuje (zda firma či fyzická osoba) a bylo předem dohodnuto, co má být obsahem poskytnuté služby.
    Je mi ale naprosto jasné, že pro drtivou většinu velkých firem je smluvní poradenství nepřijatelné. Museli by buď převzít odpovědnost za poradenství svých spolupracovníků a nebo přiznat, že se nejedná o poradenství těchto firem, ale o vlastní poradenství jednotlivých, s nimi spolupracujících, fyzických osob. Smluvní poradenství totiž i ve světě je záležitost buď jednotlivců a nebo malých poradenských kanceláří. Bylo by proto férové již konečně toto vzít na vědomí a přestat mást veřejnost pohádkami o poradenstvím velkých MLM kolosů.

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    2 října, 2006

    Obávám se, že zaměňujete dvě věci – a to sice písemný smluvní vztah a informační povinnost. Plně s Vámi souhlasím, že klient by měl být pravdivě informován o obsahu služby, která je mu nabízena. K tomu ovšem není zapotřebí písemná smlouva, i když může být jednou z forem splnění informační povinnosti….
    A nevkládejte mi, prosím, do úst (či spíše klávesnice), že smluvní poradenství je pro mne nepřijatelné. Není to pravda a nikdy jsem nikde nic takového netvrdil!

    Odpovědět

  • Zachrdla - TriMan

    2 října, 2006

    Informační povinnost o rozsahu poskytované služby neříká nic o tom, jak v konečném důsledku znělo zadání klienta. Informační povinnost říká co je nabízeno, nikoli co je požadováno. A jistě se shodneme, že poradenství je především o požadavcích klienta. Informuji-li klienta, že poskytuji poradenství v oblasti úvěrů, pak to nic nevypovídá o tom, jestli klient požadoval úvěr s co nekratší dobou splácení či úvěr s nejnižším měsíčním zatížení. Při splnění pouze informační povinnosti je totiž každá rada správná :-(((
    Nadpis svého příspěvku jsem smazal, berte to jako omluvu 🙂

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    2 října, 2006

    Pane Šafránku, vážím si Vás, jste moudrý člověk. Ale v tomto musím dát zapravdu panu Zachrdlovi.
    Nejsem zrovna odborník na pojištění, takže se předem omlouvám za případné nepřesnosti.
    Mezi informační povinnotí a poradenstvím je obrovský rozdíl.
    Jako zprostředkovatel máte samozřejmě informační povinnost. Musíte klientovi říct, pro jaké pojišťovny děláte. Musíte ho seznámit se spoustou věcí. Musíte zapsat protokol o vašem jednání, kde uvedete co doporučujete a proč. Apod. To se ale bavíme stále o zprostředkovatelství.
    Jako poradce děláte něco jiného. Příklad: Přijde za Vámi mladý muž a povídá: „Pane Šafránku, nemám rád pojišťovny, nikdy jsem nechtěl být pojištěný. Ale mám dvě malé děti a ženu na mateřské a poslední dobou si začínám uvědomovat, co by s nimi bylo, kdyby se mi náhodou něco stalo? Asi bych se měl pojistit, že? Co myslíte?“ A teď Vy s ním začnete řešit, jaké příjmy je třeba zajistit, tedy jaké má rodina výdaje na základní potřeby na domácnost, ženu a děti. Jaká jsou rizika, která mohou nastat, co z nich jde jak krýt… to vše s ohledem na možnou výši pojistného, kterou je ochotný platit. Pak pro něj připravíte plán, který bude zohledňovat, kdy půjde žena zpět do práce, kdy doplatí hypotéku, kdy se osamostatní děti apod. Dále budete přemýšlet, jestli by nešlo využít daňových úlev a propočtete, jestli se mu vůbec vyplatí. A určitě bychom našli mnoho dalších služeb. Toto považuji za poradenství a souhlasím s panem Zachrdlou, že je lepší mít s klientem sepsanou dohodu, která jasně specifikuje, jaké služby a za jakých podmínek pro něj děláte.
    V praxi to bohužel chodí jinak. Většina lidí z branže je zároveň zprostředkovatelem, poradcem a prodejcem (málokdo totiž chce něco sám od sebe, takže prodejce ještě musí klienta přesvědčit, že to potřebuje).

    Odpovědět

  • Jan Lener

    2 října, 2006

    Odpovědět

  • Jan Lener

    2 října, 2006

    „V praxi to bohužel chodí jinak. Většina lidí z branže je zároveň zprostředkovatelem, poradcem a prodejcem (málokdo totiž chce něco sám od sebe, takže prodejce ještě musí klienta přesvědčit, že to potřebuje).“ Honzo, povedla se Vám geniální věta. Nepřímo (hodně dlouhou oklikou) tak narážíme na to, zda je vůbec legitimní, morální, správné, žádoucí, rozumné, aby kdejaký šmudla prodával finanční produkty a zamořoval tím trh kvalitním poradcům, či poradcům zprostředkovatelům, obzvláště ve chvíli, kdy víme, že běžný klient není schopen řádně v okamžiku nákupu zhodnotit, zda kupuje „kvalitní, nebo nkvalitní zboží“. Tady pomůže pouze legislativní zásah. Jenomže takovýto zásah by ztížil činnost všem MLM, a protože v lobbistických institucích (nebudu jmenovat) sedí až téměř výhradně zástupci MLM, nemá (a hlavně nechce)takovou změnu kdo prosadit.

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    2 října, 2006

    Toť otázkou. Z našeho pohledu by bylo lepší trh „omezit“ legislativou. Avšak vidím dva základní problémy:
    1) málokdo je výhradně poradcem, nebo zprostředkovatelem, nebo prodejcem
    2) jak by pak někdo nový mohl v branži začínat? Nikdo se nerodí jako sofistikovaný poradce a nikdo se to nenaučí z knížek. Asi jako v každém jiném oboru 90% kvality dělá praxe a zkušenosti.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    2 října, 2006

    Honzo, já to samozřejmě nemám detailně domyšlené a pravděpodobně bych narazil na množství praktických nevyřešitelných problémů. Co by však býti v zákoně mohlo, je povinnost informovat o rozsahu mých služeb. Např…Prodejce by musel klientovi předat list papíru s tímto textem: „jsem prodejce dynamiku, normální produkty Vám sjednat nemohu.“ 🙂 Dělám si legraci samozřejmě. Ale podstatu myslím vážně.
    Ad2) u právníků existuje koncipient, povinná praxe…Tak jako tak, nemůžete přijít do finančního světa bez zkušeností a založit si hned firmu s poradenstvím…

    Odpovědět

  • Jan Lener

    2 října, 2006

    Mám takový dojem, že se mě pan Šafránek zeptá, jestli jsem se nezbláznil a stojím nohama na zemi. Zejména proto, že všichni víme, že Ti, kteří skutečně rozhodují nic takového prosadit nechtějí…

    Odpovědět

  • Zachrdla

    2 října, 2006

    Myslím, že může být i „rozumná legislativa“, respektující současný stav. Každý poradce je, víceméně, zároveň i zprostředkovatelem. Z toho zjištění vychází i podkladový materiál MF, který tento souběh nezavrhuje, pouze požaduje, aby na poradenství (ať již na samostatné, či souběžné se zprostředkováním) existoval samostatný smluvní vztah. Umožnit souběh těchto činností není sice ideálem, ale je velmi rozumným kompromisem použitelným i v současné praxi. Velké nebezpečí ale hrozí ze strany loby MLM, která se snaží úvodní větu vykládat i obráceně (každý zprostředkovatel je, víceméně, zároveň i poradcem). V tomto obráceném výkladu je pro poradenství skryto obrovské nebezpečí, kterému se snaží navrhovaná legislativa čelit právě požadavkem o poskytování poradenství výlučně na základě smluvního vztahu. Vyčleňuje tedy poradce jako určitou specifickou, ale jasně definovanou podskupinu zprostředkovatelů. Pro lepší pochopení uvedu příklad z dost blízkého oboru: každá lepší účetní sice dokáže vypočítat i daňovou povinnost, přesto ale nemůže poskytovat daňové poradenství. Daňové poradenství může poskytovat jen ten, kdo je k tomu oprávněn a kdo za tyto rady i nese odpovědnost. Účetní za výpočet daňové povinnosti nenese odpovědnost a proto ani nemůže o sobě uvádět, že poskytuje daňové poradenství.

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    2 října, 2006

    Souhlas, vidím to stejně.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    2 října, 2006

    Souhlas, vidím to stejně. 🙂 Ale armád přímých obchodních zástupců nás to nezbaví. A vůbec existují nějaké informace, kolik % obchodů a jakým způsobem uzavírají třeba přímé sítě pojišťoven? Já si nedokážu představit, že ještě někdo třeba na první schůzce prodá produkt – třeba KŽP…i když jednou jsem viděl, jak mladý pár sjednával na poště dynamik…300 měsíčně a rodina byla v bezpečí 🙂 a ještě si z daní odepsala 3840,- 🙂 🙂

    Odpovědět

  • Slavomír Kožúšek

    2 října, 2006

    Asi se shodneme na tom, že v případě, kdy je klient se službou spokojený, smlouvu nepotřebuje. Význam může mít až v okamžiku, kdy je klient nespokojený a kdy se dožaduje náhrady škody.

    RE: To je velmi šalamounsky řečeno. Škoda jen, že jste nenapsal, jak klient pozná kdy bude nespokojený 🙂

    Je přitom dobré si uvědomit, že odpovědnost poskytovatele služby za případnou škodu existuje objektivně, tedy nezávisle na tom, zda byla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí služby.

    RE: Smlouva však doplňuje tuto odpovědnost. Navíc, umožnuje nést zodpovědnost za úkony i rady, které zákon nijak nepostihuje.

    Druhým klíčovým momentem je schopnost poskytovatele služby prokázanou a vyčíslenou škodu opravdu reálně nahradit. V tomto okamžiku se může ukázat, že smlouva s malou společností typu s.r.o. byla jen dobrým marketingovým trikem, neboť praktické vymáhání škody je stejně nereálné.

    RE: Pokud nevezmeme v úvahu, že se jedná jen o nesolidní s.r.o., tak jsou i jiné formy podnikání. Dále existuje i pojištění odpovědnosti.

    Písemná smlouva, pokud je ovšem dobře napsaná, může nanejvýš napomoci vznik škody prokázat. Nic víc.

    RE: Naprosto ne! Písemná smlouva, je odpovědnost za vykonanou práci. Smlouvy se neuzavírají jen z důvodu prokázání škody, ale i z důvodu ochrany. S kým se smlouva uzavírá i jak se sestavuje, je však věc jiná.

    Pokud poskytovatel služby není dostatečně kapitálově silný nebo není dobře pojištěn, existence samotné písemné smlouvy nemusí vůbec nic řešit….

    RE: O tomto vám řeknou na centrále D.A.S. (právní ochrana) habaděj. Velmi častým smluvním sporem jsou spory mezi pojistníkem a pojišťovnou. Jak by se však tyto spory vedly bez smlouvy, ponechám na představě čtenářů.

    Některé věci si od vás rád přečtu pane Šafránku, ale tohle bylo, jak to říci kulatně, lámano přes koleno.

    Slavomír Kožúšek

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    3 října, 2006

    Asi se shodneme na tom, že v případě, kdy je klient se službou spokojený, smlouvu nepotřebuje. Význam může mít až v okamžiku, kdy je klient nespokojený a kdy se dožaduje náhrady škody.

    RE: To je velmi šalamounsky řečeno. Škoda jen, že jste nenapsal, jak klient pozná kdy bude nespokojený 🙂

    RE2: A jak klient pozná, že je nespokojený, když má smlouvu? Z tohoto pohledu je ve finančním poradenství situace naprosto stejná se smlouvou i bez…

    Je přitom dobré si uvědomit, že odpovědnost poskytovatele služby za případnou škodu existuje objektivně, tedy nezávisle na tom, zda byla uzavřena písemná smlouva o poskytnutí služby.

    RE: Smlouva však doplňuje tuto odpovědnost. Navíc, umožnuje nést zodpovědnost za úkony i rady, které zákon nijak nepostihuje.

    RE2: Co jsou to „úkony i rady, které zákon nijak nepostihuje“?

    Druhým klíčovým momentem je schopnost poskytovatele služby prokázanou a vyčíslenou škodu opravdu reálně nahradit. V tomto okamžiku se může ukázat, že smlouva s malou společností typu s.r.o. byla jen dobrým marketingovým trikem, neboť praktické vymáhání škody je stejně nereálné.

    RE: Pokud nevezmeme v úvahu, že se jedná jen o nesolidní s.r.o., tak jsou i jiné formy podnikání. Dále existuje i pojištění odpovědnosti.

    RE2: To nemá ovšem s existencí či neexistencí písemné smlouvy nic společného.

    Písemná smlouva, pokud je ovšem dobře napsaná, může nanejvýš napomoci vznik škody prokázat. Nic víc.

    RE: Naprosto ne! Písemná smlouva, je odpovědnost za vykonanou práci. Smlouvy se neuzavírají jen z důvodu prokázání škody, ale i z důvodu ochrany. S kým se smlouva uzavírá i jak se sestavuje, je však věc jiná.

    RE2: Písemná smlouva není odpovědnost za vykonanou práci, tak existuje objektivně, tedy i bez písemné smlouvy.

    Pokud poskytovatel služby není dostatečně kapitálově silný nebo není dobře pojištěn, existence samotné písemné smlouvy nemusí vůbec nic řešit….

    RE: O tomto vám řeknou na centrále D.A.S. (právní ochrana) habaděj. Velmi častým smluvním sporem jsou spory mezi pojistníkem a pojišťovnou. Jak by se však tyto spory vedly bez smlouvy, ponechám na představě čtenářů.

    RE2: Ten příklad je úplně mimo! Ve Vámi uvedeném příkladu jde o vymáhání plnění na základě smlouvy, nikoliv o vymáhání náhrady škody za špatně vykonanou službu!

    Některé věci si od vás rád přečtu pane Šafránku, ale tohle bylo, jak to říci kulatně, lámano přes koleno.

    Slavomír Kožúšek

    Odpovědět

  • Anonym

    3 října, 2006

    No právě proto, že toto nelze určit, je potřeba mít smlouvu vždy! Smlouva se neuzavírá až tehdy, když ji klient potřebuje. To by pane bylo hned pojistných událostí. Jen co bych naboural své auto hned bych si uzavřel nějakou dobrou havarijní pojistku a požadoval plnění 🙂 Slavomír Kožúšek
    —————————————————————————————————-
    Dobrý den pane Šafránku,

    RE2: A jak klient pozná, že je nespokojený, když má smlouvu? Z tohoto pohledu je ve finančním poradenství situace naprosto stejná se smlouvou i bez…

    RE3: No právě proto, že toto nelze určit, je potřeba mít smlouvu vždy! Smlouva se neuzavírá až tehdy, když ji klient potřebuje. To by pane bylo hned pojistných událostí 🙂

    RE2: Co jsou to „úkony i rady, které zákon nijak nepostihuje“?

    RE3: Říká se tomu podmínky smlouvy. Cokoliv, co se zavazujete vykonat ačkoliv to zákon nijak nevymezuje. Třeba právě to jmenované směšování zprostředkování a poradenství. Ve smlouvě mohu tyto věci odlišit tak, aby klient měl jasno za co nesu odpovědnost. Dále, jaká je má odpovědnost. Určitě jste se již setkal třeba se smlouvou o daňovém poradenství. Není to tak vzdálený obor a jistě jste si všiml, za co daňový poradce zodpovídá. (BEZ IRONIE) Myslím si, že to již nemá cenu rozebírat.

    RE2: To nemá ovšem s existencí či neexistencí písemné smlouvy nic společného.

    Chápu vás dobře? Podle vás nemá písemná smlouva nic společného s odpovědností za způsobenou škodu? Dle mého názoru, smlouva tuto odpovědnost vymezuje. Zeptám se tedy jinak. Jaký vliv mají sankce, které jsou součástí smlouvy za nedodržení smluvně dohodnutých podmínek?

    RE2: Písemná smlouva není odpovědnost za vykonanou práci, tak existuje objektivně, tedy i bez písemné smlouvy.

    RE3: Také existuje i ústní dohoda o pracovním poměru. Jaké má nevýhody vám řeknou ti, kteří si ji takto uzavřeli. V podstatě máte velmi ztíženou možnost cokoliv prokázat (a to i přesto, že i zde existuje zákonná odpovědnost). Zeptám se vás – proč tomu tak je?

    RE2: Ten příklad je úplně mimo! Ve Vámi uvedeném příkladu jde o vymáhání plnění na základě smlouvy, nikoliv o vymáhání náhrady škody za špatně vykonanou službu!

    Zde jsem psal obecně. V této diskusi nejde jen o druh smlouvy, ale o význam smlouvy, jako takové. Ten příklad tedy poukazuje na to, že dostatečně kapitálově silný partner je v mnoha příkladech silnější i v uplaťnování svých nároků. Pro klienta je takový partner pouze snížením kreditního rizika, ale v žádném případě zárukou v korektnosti jednání. Dobře uzavřená smlouva je pojistkou pro obě strany. Pokud jenom trochu budete chtít, můžete dosáhnout podmínek, které budou nejenom výhodné pro jednu stranu (má běžná praxe).

    Slavomír Kožúšek

    Odpovědět

  • Slavomír Kožúšek

    3 října, 2006

    No právě proto, že toto nelze určit, je potřeba mít smlouvu vždy! Smlouva se neuzavírá až tehdy, když ji klient potřebuje. To by pane bylo hned pojistných událostí. Jen co bych naboural své auto hned bych si uzavřel nějakou dobrou havarijní pojistku a požadoval plnění 🙂 Slavomír Kožúšek
    —————————————————————————————————-
    Dobrý den pane Šafránku,

    RE2: A jak klient pozná, že je nespokojený, když má smlouvu? Z tohoto pohledu je ve finančním poradenství situace naprosto stejná se smlouvou i bez…

    RE3: No právě proto, že toto nelze určit, je potřeba mít smlouvu vždy! Smlouva se neuzavírá až tehdy, když ji klient potřebuje. To by pane bylo hned pojistných událostí 🙂

    RE2: Co jsou to „úkony i rady, které zákon nijak nepostihuje“?

    RE3: Říká se tomu podmínky smlouvy. Cokoliv, co se zavazujete vykonat ačkoliv to zákon nijak nevymezuje. Třeba právě to jmenované směšování zprostředkování a poradenství. Ve smlouvě mohu tyto věci odlišit tak, aby klient měl jasno za co nesu odpovědnost. Dále, jaká je má odpovědnost. Určitě jste se již setkal třeba se smlouvou o daňovém poradenství. Není to tak vzdálený obor a jistě jste si všiml, za co daňový poradce zodpovídá. (BEZ IRONIE) Myslím si, že to již nemá cenu rozebírat.

    RE2: To nemá ovšem s existencí či neexistencí písemné smlouvy nic společného.

    Chápu vás dobře? Podle vás nemá písemná smlouva nic společného s odpovědností za způsobenou škodu? Dle mého názoru, smlouva tuto odpovědnost vymezuje. Zeptám se tedy jinak. Jaký vliv mají sankce, které jsou součástí smlouvy za nedodržení smluvně dohodnutých podmínek?

    RE2: Písemná smlouva není odpovědnost za vykonanou práci, tak existuje objektivně, tedy i bez písemné smlouvy.

    RE3: Také existuje i ústní dohoda o pracovním poměru. Jaké má nevýhody vám řeknou ti, kteří si ji takto uzavřeli. V podstatě máte velmi ztíženou možnost cokoliv prokázat (a to i přesto, že i zde existuje zákonná odpovědnost). Zeptám se vás – proč tomu tak je?

    RE2: Ten příklad je úplně mimo! Ve Vámi uvedeném příkladu jde o vymáhání plnění na základě smlouvy, nikoliv o vymáhání náhrady škody za špatně vykonanou službu!

    Zde jsem psal obecně. V této diskusi nejde jen o druh smlouvy, ale o význam smlouvy, jako takové. Ten příklad tedy poukazuje na to, že dostatečně kapitálově silný partner je v mnoha příkladech silnější i v uplaťnování svých nároků. Pro klienta je takový partner pouze snížením kreditního rizika, ale v žádném případě zárukou v korektnosti jednání. Dobře uzavřená smlouva je pojistkou pro obě strany. Pokud jenom trochu budete chtít, můžete dosáhnout podmínek, které budou nejenom výhodné pro jednu stranu (má běžná praxe).

    Slavomír Kožúšek

    Odpovědět

  • Zachrdla - TriMan

    3 října, 2006

    Námi diskutované problematice (poradenství na smluvním základě) se věnuje značná část přílohy Peníze v dnešní MF Dnes (3.20.2006). Mimo jiné zde M. Gellová (generální sekretářka AFIZ) říká: „Pří správě peněz by měla být smlouva samozřejmostí. A to smlouva kvalitní, která bude myslet na rozsah poskytovaných služeb, stejně jako na pokuty za jejich neplnění.“ Zdá se, že se blýská na lepší časy. Pokud by se ke smluvnímu poradenství přihlásil celý AFIZ, byl by to obrovský posun kupředu.

    Odpovědět