Dominik Mrvík: Seferios a spol. připraví lidi tak o 250 mil. Kč ročně

Pracoval jste pro společnost. Jak jste k této společnosti přišel?

V podstatě jako slepý k houslím. Zavolal mi tehdy můj známý, teď už kamarád Štěpán Sýkora, že pro mě má zajímavou práci a že k tomu se, ale nemůže říct víc, než že se musím dostavit osobně do Holešovic.

Na pohovoru mi bylo řečeno, že se jedná o práci na telefonu s tím, že by to nemělo být nic složitého. Měla to být jakási pasivní podpora. Mou prací měla být technická podpora při ovládání platformy MetaTrader 4 klientům, kteří obchodují na burze, a že tam budou nadřízení, kteří se mnou nakonec dělali i vstupní pohovor, kteří a ti budou něco jako moji rádcové a já budu jen předávat jejich slova.

Na tom mi nepřišlo na začátku nic špatného. Co mi trošku vadilo, byla příručka, která se jmenovala Do trhu. Byly to asi tři stránky, tu jsem za každou cenu nesměl  odnést z kanceláře. Bylo to bod po bodu, co máme dělat s člověkem, aby otevřel obchod, jak má otevřít obchod a jak s ním jednat, aby nás poslouchal. A jaké použít taktiky, pokud by nechtěl otevírat obchody.

Najatý jste byl pro společnost Comstock, ale nakonec jste smlouvu podepsal s jinou společností…

^REKLAMA

Najatý jsem byl do společnosti Comstock. Bylo mi představeno, že se jedná o obchodování na burze. Měl jsem dostat HPP (hlavní pracovní poměr – pozn. red.), to bylo to první, co jsem chtěl. Byl jsem tenkrát ve špatné finanční situaci a potřeboval jsem se postavit na nohy, takže jsem chtěl HPP a mít klid na studium právnické fakulty, kde jsem neměl kvůli nákladům na život možnost pokračovat.

První měsíc jsem nedostal žádný HPP, druhý měsíc už jsem si o něj už docela dupal, že to chci, protože mi nepřijde normální pracovat na černo. Dostal jsem první výplatu v hotovosti a druhý měsíc místo  smlouvy na HPP mi přišlo DPP (dohoda o provedení práce – pozn. red.) na společnost Seferios s.r.o., kdy mi bylo řečeno, že to je sesterská společnost obchodníka, která poskytuje celé zázemí, tedy back office.

Náplní vaší práce bylo zprostředkování obchodů klientům…

To jsem si myslel. Ale my jsme fungovali něco jako poslední instance. Někdo toho klienta navolal – zaměstnanec Seferios s.r.o. nebo jejich jiný affiliate partner – další přidružené s.r.o. – to byla jiná kancelář pro Seferios, kde navolávají klienty a kde tomu člověku slíbí cokoliv, na co tzv. “uslyší”, vycházejí pak i z již předchozích získaných informací – potenciálním klientům volají opakovaně, jiní lidé, pod jinou značkou. Většinou nabízejí o něco vyšší zhodnocení, než se nabízí na běžných produktech. Běžně nabízí 12 %, ovšem také i více než 30 % měsíčně, ale tvrdí, že to je bezrizikové, konzervativní. To, že se jedná o deriváty, tzv. CFD (Contracts For Diference) deriváty, tak o tom ti lidé nevědí až do poslední chvíle nebo většinou ani potom, když o peníze přijdou. Pak zpravidla věří, že skutečně “prodělali” na burze.

V momentu, kdy je člověk navolaný, tak jsem ho dostal já. Klienti si mysleli, že jsme zkušení makléři z Kypru. Měli jsme internetový (VoIP) telefon, který měl kyperskou předvolbu. Bylo nám řečeno, že to je z důvodu, aby si klienti nechodili stěžovat, abychom měli klid na práci.

Naší prací bylo klienta „roztočit“, a na to byla ta příručka. A ještě byla druhá – obecné zásady. Jednou z těch zásad bylo, že klient prvních 13 obchodů nebo alespoň první měsíc musí vydělávat. To znamená, že se otevíraly akciové CFD tituly, kde i díky velkému pákovému efektu, a to až klidně 1:500, o kterém většina navolaných klientů neměla ani tušení, to dělalo zajímavé zisky. A díky tomu, že mohou s grafy libovolně hýbat, zpožďovat atd., a tím snadno zajistit, že tak z 90 % klienti první měsíc vydělávají, což jednom umocňuje pocit opravdového, úspěšného obchodování.

Vraťme se k náplni vaší práce. Zprostředkovával jste pokyny klientů k obchodování…

Říkal jsem jim vyloženě, co mají nakupovat. Říkal jsem jim doslova, jaké tituly mají otvírat, přibližný objem v lotech, a že mají hlavně dát úzký take profit a žádný stop-loss.

Nejoblíbenější věty: Většina klientu otevírá pozice na nákup, protože se stalo tohle. Ve vašem objemu je vaše obchodní maximum 40 lotů na měnovém páru USDRUB (neřekli jsme jim, že budou spekulovat na cenu dolaru proti rublu v maximálním poměru 4 miliony dolarů). Takže po takové větě klient většinou otevřel třeba polovinu nebo čtvrtinu a stejně držel 1 až 2 miliony dolarů a bez stop-lossu a s úzkým take profitem, takhle můžete skalpovat v intradenním tempu maximálně pár týdnu než, to „netrefíte“, občas pár dní, někdy pár obchodů, a pokud proti vám ještě stojí společnost, u které jste, vaše šance na úspěch je mizivá.

Pro takovou činnost musí to být buď zaměstnanec obchodníka s cennými papíry, nebo musíte mít registraci vázaného zástupce u České národní banky…

Teď už to vím. V té době jsem to nevěděl. Věřili jsme tomu, co nám řekli naši nadřízení. Mysleli jsme si, že je všechno legální, že je všechno v pořádku. Proto máme smlouvu se Seferiosem. Existovala ještě jedna smlouva kromě toho DPPčka. Tu smlouvu jsme jenom odevzdali, nikdy jsme ji ani pořádně neviděli a byla v angličtině. Tvrdili nám, že je to licence. Pak jsem měl nějaké kariérní testy, kde opět s dnešními znalostmi vím, že nešlo o víc než základní rozsah informací, které by teoreticky měl znát každý, kdo chce investovat jakýmkoliv způsobem.

^REKLAMA

Člověk, který nemá ekonomické nebo finanční vzdělání, tak nemůže poznat, jestli je to opravdové, nebo ne.

Klienti tedy nevěděli, že obchodují s deriváty, že obchodují s CFD kontrakty. Jak je toto možné?

Společnost Seferios má lidi, kteří klienty navolávají. Říkají si salesmani. A oni mají vyloženě zakázáno mluvit o tom, že jsou to deriváty, mají zakázáno hovořit o tom, že je to rizikové. Co hůř? Valná většina řadových salesmanů je sama přesvědčena, že se jedná o skutečnou burzu. Jejich náplní je člověka přesvědčit o tom, že to je konzervativní způsob zhodnocení, který jim pomůže vydělat peníze a že nebudou muset nic dělat, že se o všechno bude starat společnost Seferios, eventuálně společnost Trade, Forexyard, Finexo…

Díky negativním recenzím se už ani nepředstavují společností Seferios, ale jenom těmi obchodními značkami.

Když je člověk navolaný, tak nemá vůbec představu o tom, do čeho jde. Věří tomu, že se o něj bude starat profesionál a že vlastně nebude muset nic dělat. Zaměřují se na lidi, kteří jsou časově vytíženi nebo snadno manipulovatelní, v tomto případě důchodci. Realita je, že jakmile pošlou peníze, tak jsou ve hře.

Naší prací retenčního manažera bylo s člověkem hned, jak mu zavoláme, otevřít obchod. Proč? Protože klient, který má otevřený obchod, nemůže vybrat peníze. A jakmile má otevřený obchod, tak oni reálně, “kdyby šlo do tuhého”, což znamená, že by klient chtěl vybrat peníze, tak můžou na jeden obchod toho člověka „smazat“. A to právě díky tomu, že celý systém mají pod kontrolou.

Co znamená smazat člověka?

Znamená to, že se mu zavolá, ať otevře pozici, kde se mu pod jakoukoliv záminkou slíbilo, že na té pozici zaručeně vydělá. Mnohdy mělo jít o “hezkou vzpomínku” na obchodování. Do pozice byl klient tlačen za každou cenu, i kdyby to byla ta první pozice. V tu chvilku můžou trh poslat proti němu.

A dělo se to?

Dělo se to naprosto běžně. Pokud klient měl třeba velkou ziskovou pozici, tak nemohl zavřít obchod. To bylo běžné. Jakmile ráno přišel do kanceláře pan Huněk nebo Kuncl, měli pohádku, co máme s klienty otvírat, a nebo soutěže na objem lotů naotvíraných s klienty. Postupně jsem vysledoval, že jsou to tituly, které šly vždycky opačně, než jsme v byli instruováni.

Pokud k nám přišli s pohádkou, že cukr půjde nahoru, tak cukr šel do dvou dnů rapidně dolů, nebo  ještě ten den. Tím způsobem se mazali klienti.

Měli jsme každý výběr zpoplatněný, strhli nám to z výplaty. Naším úkolem, když klient oznámil výběr, bylo kontaktovat našeho šéfa a během hodiny jsme dostali instrukce, co s klientem máme otevřít a za kolik. Většinou se otevíral obrovský objem, který ten účet nemohl vydržet, a ten člověk prostě ty peníze nevybral.

Během třetího měsíce jsem pochopil, že mojí prací není pomáhat těm lidem vydělávat, jsem si myslel na začátku, ale že moji prací je toho člověka udržet v trhu co nejdéle a připravit ho o co nejvíc peněz, které je ochoten poslat po dobrém i po zlém.

^REKLAMA

Co vás přesvědčilo o tom, že se nejedná o standardní a legální obchodování a zprostředkování obchodu na burze, ale že se může jednat o podvod?

Asi jednání mých nadřízených. Celou dobu se nás snažili vychovávat jako takovou rodinu, že jsme tam všichni kamarádi. Furt nám všechno platili – obědy, večeře, párty… na většině lidí dokázali vybudovat i závislost na kokainu, který do kanceláře nosili ve velkém množství.

V momentu, kdy člověk udělal něco proti nim, něco, co se jim nelíbí, například přišel pozdě, tak oni celou skupinu otočili proti němu, udělali z něj takového vyvrhele ze skupiny. Pochopil jsem, že jejich primární cíl není, abychom byli kamarádi, ale abychom pro ně dřeli a dřeli jako mezci. A to se týkalo i volání klientům o půlnoci, když běžel forex.

Největší zlom pak byla sekretářka, která dělala jednatelku firmě Comstock s.r.o. V ten moment jsem si říkal, že to je zvláštní, že jsme burzovní společnost schovaná v Holešovicích a jednatelka společnosti je sekretářka. Když jsem to řešil s panem Huňkem a Kunclem, tak mi tvrdili, že jednatel nezodpovídá za jednání společnosti, že zodpovídá majitel. V ten moment jsem věděl, že jsme na tom hodně špatně, když mi už lžou takhle do očí.

Zlom pro mě byl pan Hrušák. To byl starý pán, asi 80, 90 let, kterého jsem dostal. Hrozně šikovný pán, asi měl nějaké známé v ČNB. Každopádně na akciích vydělával. No a dostal jsem za úkol, že s ním mám otevřít jeden lot stříbra. A to mu smazalo účet do druhého dne. Na účtu měl přibližně 20 000 USD a jeden lot stříbra byl 7 000 USD jenom na marži. Bavíme se o objemu pozice kolem dvou milionů korun, to bylo strašně nepřiměřené k účtu. A pan Hrušák napsal dopis se stížností, k tomu jsem se dostal jenom vzdáleně, přečíst jsem si ho nemohl. Ale když šel pan Kuncl  na reklamaci, tak tvrdil, že ho zlikviduje, protože to je sráč starej. Když se vrátil, ptal jsem se ho, jak to proběhlo, tak o tom nemluvil. Přes tu sekretářku jsem se dozvěděl, že mu vrátili 100 % vkladu.

V ten moment jsem si říkal, že už to je hodně špatně, když klient přijde o peníze na burze, jak oni tvrdí, ale vrátí mu všechny vložené peníze. V té chvíli jsem pochopil, že to celý podvod a že žijí z peněz, které ti lidé posílají.

Jak jste postupoval dál, když jste zjistil a utvrdil se v tom, že se nejedná o zcela legální podnikání?

V té době jsem v práci měl tři kamarády, protože sám jsem tam během dvou měsíců dva z nich přivedl, když má první výplata byla 57 tis. Kč čistého. I díky drogám jsem byl v depresích a nejistotě, že tam každý den musí vtrhnout policie, že nás musí všechny zavřít, že za to půjdeme do vězení.

Snažil jsem se sbírat důkazy, papíry, kde bylo vidět, co nás nutili s těmi lidmi otvírat, nějaký papír ohledně soutěží a podobně.

Jeden den jsem strašně opil a ptal se nahlas na to, že nás musí všechny zavřít. Bral jsem je jako své kamarády a snažil se je přesvědčit, že je to špatné. To trvalo asi den,  možná dva a třetí den, když jsem přišel do práce, mě ani nepustili do kanceláře. Zavedli mě do zasedačky, tam mi dali podepsat výpověď ze Seferiosu a řekli, že se musíme rozloučit, že jsem pochopil, jak to funguje až velice rychle, a že nemůžu být tady v kanceláři, ale pokud chci, mohou mi nabídnout místo sales manažera v Brně.

Jak jste na to zareagoval?

Kategoricky jsem to v té vteřině odmítl. Bylo pro mě naprosto nesmyslné, že mi na jednu stranu říkají, že musím odejít z kanceláře, kde jsem se snažil informovat kamarády, že to, co dělají, je špatně, ale na druhou stranu mi nabízí práci manažera.

Srovnal jsem si, že po mně chtějí, abych kradl a vědomě – to jsem v žádném případě nechtěl. Tak jsem odešel a do měsíce jsem dělal maximum pro to, abych z té firmy vytáhl aspoň dva mé kamarády. To se mi povedlo a odešli. Jeden, Štěpán Sýkora, tam v té době zůstal, ale byli jsme v kontaktu. Měl vyšší pozici a byl to on, kdo mě tam dostal. Měl za úkol získat co nejvíc informací o této společnosti a o dalších společnostech na ní napojených.

Získali jste celou řadu informací. Jak jste s nimi naložili?

Všechny informace jsme v první řadě předali Policii České republiky, protože je důležité, abychom měli aspoň jejich součinnost a aby věděli, co děláme, abychom se nedopustili ničeho špatného.

Předali jsme důkazy Policii České republiky, Finančnímu arbitrovi a České národní bance. Založili jsme spolek na ochranu zájmů spotřebitelů a finančnické profese a pomáháme poškozeným lidem, kteří byli poškozeni, domoci se odškodnění na základě informací, které máme, a za pomoci už velkého týmu lidí.

Jak na informace, které jste přidali úřadům, tyto úřady reagovaly?

První podání běželo na NCOZ – Národní centrála proti organizovanému zločinu s tím, že tam to bylo předáno na kraj. V té době jsme neměli tak rozsáhlé důkazy o trestné činnosti společnosti Seferios, jako máme dnes. Na krajském oddělení se stalo něco, co jsme úplně nepochopili – paní, která to dostala na starost, případ po asi půl roce vyšetřování předala České národní bance na prošetření, jestli se vůbec jedná o trestnou činnost nebo přestupek.

Teď momentálně čekáme, jak se vyjádří Česká národní banka.

Policie České republiky tedy případ, který prošetřuje, předala k prošetření České národní bance?

Zní to absurdně, ale je to v podstatě tak. S tím, že jejich vyjádření je, že Česká národní banka zjišťuje, jestli se tam opravdu stala nějaká trestná činnost, nebo to je pouze regulatorního původu.

Česká národní banka na vaše podání reagovala jakým způsobem? Říkal jste, že i té jste předali informace.

Bohužel nevíme naprosto nic. Česká národní banka vždycky jenom vyžadovala doplnit informace.

Společnost Comstock a Seferios si mimo jiné na vás stěžují, že jste v konfliktu zájmu, že se snažíte z nich dostat peníze a že se je pokoušíte zničit z nějakých osobních důvodů. Jak byste na takovéto nařčení reagoval?

Osobní to určitě pro mě z nějaké části je. To bych asi lhal, kdybych tvrdil, že není. A osobní to pro mě je každým dnem víc, s čím více poškozenými jsem v kontaktu.

Neuvědomují si, kolik ničí lidských životů a kolik těch příběhů je. Jejich klienti přicházejí o rodiny, o bydlení, podnikatelé, kteří přijdou o celou firmu, kterou zadluží naprosto běžně. Funguje to na tom, že je to taková bedna, kde máte ještě krupiéra, který u vás stojí a chce po vás, abyste tam strčil další peníze, že teď tam musí padnout to, co vám vynese peníze zpět. To byla naše práce, my jsme byli ti krupiéři. A oni takhle tady fungují třeba 10 let.

Jediný střet zájmů, ze kterého mne mohou někteří podezřívat, je to, že jako absolvent veřejnoprávní školy působím v oboru detektivních a bezpečnostních služeb a předmětem mého podnikání je mimo jiného také získávání důkazů o činnosti těchto firem. Na druhou stranu jsem člen spolku pro ochranu spotřebitelů, jejímž  jedním z cílů je tento nezákonný byznys zastavit. Takže jediný střet zájmů by byl,
kdybych se stal někdy tak hamižný, že bych je začal podporovat, aby tady vydrželi déle, a zároveň si na tom dělal svůj byznys.

Ale upřímně můžu říct, že kdybych mohl dneska ten byznys zastavit a neměl bych z toho mít ani korunu, tak to udělám. Oni jsou skoro jakási mafie za bílého dne, která si myslí, že mohou dělat v podstatě cokoliv, protože jim to funguje už skoro 10, 15 let. Jejich největší zbraň je to, že mají strašně moc peněz, protože všechny regulérní společnosti podléhající kontrole a dozoru ČNB vydělávají na poplatcích nebo na procentech ze zisku, a oni vydělávají na 100 % toho, co jim lidi nechají, respektive “o co přijdou při obchodování”.

Jejich obrovská zbraň je, že můžou podplácet.

Jak velkou škodu na postižených klientech odhadujete?

Společnost Seferios je schopná generovat čtvrt miliardy korun ročně. A to je to je teď v posledních letech, kdy je osvěta mnohem větší a lidi jsou mnohem opatrnější než před několika lety.

Zmiňoval jste nátlakové praktiky. Setkal jste se s nimi?

Když jsem vymáhal první náhrady škody pro poškozené, tak mě v telefonu poznali. Domluvili se mnou schůzku přes Jana Kolumpka, to byl retenční asi 5 let, s tím, že mi vrátí peníze, které mi dluží. Nezaplatili mi totiž třetí a čtvrtý měsíc, když už tušili, že mě budou vyhazovat.

Na schůzku přišel, myslel jsem si, Petr Kliment, jednatel společnosti Seferios, jak se představil.  Ale byl to Martin Kilián, který je známý z DIC – Diamond International Corporation. Měl na mě připravený štos trestních oznámení a tvrdil, že jsem dobrý obchodník, že se mi ty reklamace povedly, ale že každá mince má dvě strany. Teď už nevrátí klientům ani korunu a žádné reklamace neuznají. Můžu se na to vykašlat a jinak skončím špatně, že válku rozhodně umějí vést.

Pamatuji si jeho slova: „Praha je malá a život je krátký.“

Chtěli mi přišít distribuci drog, úvěrové podvody a ještě tam bylo něco. Chtěli to otočit proti mně, že já jsem klienty úmyslně poškozoval.

Tenkrát jsem se bál. To je pravda.

Teď máme informace, že nabízejí lidem peníze, o které je okradli, s tím, že jim musí podepsat čestná nebo notářská prohlášení o tom, že my jsme ti špatní, že jsme je naváděli, aby lhali a říkali, že vědí, co jsou to CFD, i když s nimi nebyli na začátku absolutně obeznámeni a tak dále. Teď tedy vrací peníze za účelem, aby mě zničili a zničili náš „odboj“.

Ta myšlenka je neuvěřitelná. Lidé ani nevědí, že jsou podvedeni. Myslí si, že o své peníze přišli na burze, že to byl výkyv trhu, že to byla korekce. Když je necháte první půlrok vydělávat, tak oni tam napošlou víc peněz, a pak při jednom obchodu přijdou všechno, tak jim řeknete: pane Novák to se tak stalo, to je burza.

Takže pan Novák přišel o tři a půl milionu korun, polovinu životních úspor, ale do té doby vydělával, takže když na něj půjdete dobrou taktikou, tak z něj dostanete znova peníze, protože do té doby věřil, že to funguje, vy jste mu ukazovali, že to funguje, a házeli jste mu drobečky, tak on ty peníze hodí znovu. A na tom principu fungují.

Je tady víc poškozených, než si myslíme, ale polovina ani neví, že si mají stěžovat. Nevědí, že jsou poškozeni.

Jaké budou vaše další kroky?

Za profesní komoru jsme předali stížnost na Kypr – CySEC. Vyčíslili jsme škodu 72 mil. Kč. A budeme čekat, jak se vyjádří. Jsme si na 90 % jistí, že v podstatě společnost LeadCapital Markets nereportuje minimálně 90 % reklamací, které tam probíhají. Doufáme, že třeba regulátor začne nějak fungovat.

Vedle toho provádíme osvětu, publikujeme články, příběhy poškozených lidí, spolupracujeme s policií. Momentálně spolupracujeme i se slovenskou policií, protože na Slovensku kradou dnes podstatně více než u nás. I když situace donedávna byla naopak.

Co byste doporučil lidem, kteří se možná ani necítí být poškozeni, jak jste zmiňoval, nějakou podobnou taktikou?

Doporučil bych se obrátit na policii. Doporučil bych obrátit se i na nás, protože dáváme nároky těchto poškozených dohromady a máme asi nejvíce informací v České republice. Určitě bych doporučil to řešit, protože oni spoléhají na to, že se ty nároky promlčí.

Děkuji za rozhovor.