CZK/€ 25.200 +0,18%

CZK/$ 23.143 +0,22%

CZK/£ 29.467 +0,04%

CZK/CHF 26.168 -0,02%

Text: Pavel Kohout

24. 01. 2008

7 komentářů

Dobrá zpráva pro nepoctivé poradce

 


 

Výsledky svého výzkumu shrnuli v práci s názvem Why Does The Law of One Price Fail? – Proč zákon jedné cen selhává? Jak název napovídá, výzkumníci našli v chování investorů známky iracionálního chování. Leč nepředbíhejme.

V rámci experimentu provedeného v roce 2005 výzkumníci rozdali pokusným osobám brožurky čtyř indexových fondů (všechny na bázi indexu S&P 500) a požádali je, aby mezi ně alokovali částku 10 tisíc dolarů.

Protože všechny fondy byly indexové a tudíž v zásadě stejné, racionální by bylo vybrat jediný fond s nejnižšími poplatky. Účastníci testu byli rozděleni do tří skupin. První skupina měla k dispozici jen formální prospekt emitenta každého fondu. Druhá měla informace o poplatcích fondů. Třetí navíc obdržela údaje o minulé výkonnosti všech fondů.

Po rozhodnutí o alokaci pokusné osoby dostaly dotazník, kde měly vyplnit pořadí důležitosti různých faktorů.

Pokusné osoby byly studenti z Harvardu a University of Pennsylvania a také frekventanti kursů MBA na druhé z uvedených univerzit. Jejich průměrné skóre SAT (obdoba IQ testů používaná namísto přijímacích zkoušek na lepší americké univerzity) odpovídalo hodnotám pro nejvyšší jedno nebo dvě procenta populace.

REKLAMA

Zkrátka, šlo o velmi inteligentní lidi dobře vybavené provádět správná investiční rozhodnutí. Jaké byly výsledky?

Členové první skupiny z 95 procent nevytvořili optimální, tj. poplatkově nejefektivnější portfolia. Jejich průměrné portfolio bylo jen o málo poplatkově výhodnější než průměr z oněch čtyř nabídnutých fondů.

Druhá skupina – vybavená stručným přehledem poplatků – si vedla poněkud lépe. Přesto i zde více než 80 procent účastníků nevybralo nejlevnější fond.

Ve třetí skupině byli účastníci vybaveni navíc přehledem výkonnosti. Tato výkonnost ovšem nebyla vyjádřena v navzájem srovnatelných číslech. Všechny čtyři indexové fondy navázané na stejný index byly otevřeny každý k jinému datu. Měly proto odlišné průměrné roční míry výnosu od počátku (average annualized returns since inception).

REKLAMA

Tyto údaje se týkaly stejného indexu v různých časových intervalech a byly tudíž zcela irelevantní z hlediska budoucích výnosů. Fakticky tedy šlo o dezinformační údaj.

Autoři výzkumu navíc vybrali takové fondy, aby průměrný roční výnos od počátku fondu byl pozitivně korelován s velikostí poplatků. Snaha o maximalizaci minulých výnosů by tedy zákonitě vyústila ve vyšší poplatkovou zátěž.

V této skupině došlo k zajímavému jevu. Účastníci se nechali "napálit" dezinformačním údajem o minulých výnosech. Poplatky, které zaplatili, byly vyšší než u obou předchozích skupin.

Dokonce i osoby, které si podle údajů z vyplněného dotazníku byly vědomy důležitosti poplatků, se často nechaly napálit. Informace o výnosech fondu od jeho založení byly zkrátka příliš sugestivní – i když šlo o srovnávání jablek s hruškami.

REKLAMA

Tento jednoduchý experiment ukazuje, že i velmi inteligentní lidé nejsou většinou schopni korektně hodnotit informace obsažené v prospektech a brožurkách fondů.

Konkrétně platí, že informace o minulých výnosech, které mají malý nebo žádný vztah k budoucnosti, zastiňují důležitá a tvrdá data jako jsou informace o poplatcích.

Autoři práce Choi, Laibson a Madrianová provedli ještě jiné experimenty se stejným výsledkem. Lze tedy soudit, že nešlo o náhodu.

Co z těchto zjištění vyplývá? Především, ani nejinteligentnější vrstva studentů elitních amerických univerzit není schopna provádět perfektně racionální investiční rozhodování v jednoduché situaci, kdy všechny potřebné údaje jsou známy.

Dále, přílišné množství informací může být někdy i na škodu. Stává se, že nepodstatné údaje zastíní ty skutečně důležité.

Proč se účastníci testu takto rozhodovali? Proč vybírali i předražené fondy? Snad jde o důsledek zakořeněné zásady "nedávat všechna vejce do jednoho košíku," která převládla i v situace, kdy diverzifikace neměla žádný smysl, jelikož všechny fondy investovaly do stejného indexu.

Praktické závěry? Méně poctiví finanční poradci se mohou radovat, neboť se ukazuje, že i na vyspělém trhu existuje prostor k prodeji předražených finančních produktů.

Ti poctivější se možná mohou též opatrně radovat, protože je zřejmé, že dobrý poradce může klientovi skutečně hmatatelně pomoci.

Loading

Vstoupit do diskuze 7 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Anonym

    12 července, 2006

    Prostě ze všech různých pohledů PARÁDA 🙂

    Odpovědět

  • Honza

    12 července, 2006

    Trochu zbytečný článek. Což mě zejména u pana Kohouta překvapuje. Ona existuje nějaká souvislost mezi IQ a znalostí o tom jak dobře investovat?

    Odpovědět

  • Jan Majer

    12 července, 2006

    Jak pro koho. Patřím k těm poradcům, kteří s klienty možná až příliš do detailů rozebírají otázku poplatků. Zdá se, že pro klienty to není až tak zásadní téma.

    Odpovědět

  • Honza

    14 července, 2006

    Nešlo mi o poplatky. Jen o stále rozšířený názor, že titul, nebo dokonce dva mi zajistí úspěch ve světě financí.

    Odpovědět

  • Jan Majer

    16 července, 2006

    Souhlasím, zvlášť některé tituly jsou v tomto ohledu na překážku:-)

    Odpovědět

  • Jiří Bachmann

    13 července, 2006

    Lidé jsou stejní v USA i v ČR. Je až šokující, když mi někdo, s kým spolupracuji déle, zná mě a začne „rozvazovat“. Myslím tím skutečnost, že začne vzpomínat, kde všude přišel o peníze. Naprosto nesmyslné investice, které by „normální“ člověk neudělal. Nechci paušalizovat, ale leckdy „máma od plotny“ má smysluplnější hromádku smluv, než velkopodnikatel s tituly a A8 před luxusním domem. O to zarážející potom je, že ta „máma“ je schopna uvažovat selským rozumem a ve finále vydělává víc (nemyslím samozřejmě absolutně, ale co se IRR týká). Vůbec mě nepřekvapuje, když najdu u vysokoškolských vzdělaných majitelů firem smlouvy s 6 nulami, které nevydělají ani na poplatky a o smysluplnosti jejich uložení při současné inflaci nelze tedy ani vzdáleně hovořit.
    A zase. Jsou tací, kteří se tomu pousmějí, řeknou ať to neříkám manželce a je s nimi rozumná řeč. A potom jsou „machři“, kteří to okecávají a už dnes je mi jasné, že něco podobného udělají znovu. Hledám a mám rád (za upřímnost) tu první skupinu. Shrnuto. Ani náhodou mě ten výzkum nepřekvapuje.

    Odpovědět

  • Milan Šmíd

    19 července, 2006

    Díky za zajímavý článek. Nicméně podle textu ve Financial Times z 20. června studie amerického institutu ICI hovoří o jiných číslech. ICI uvádí, že v rámci akciových fondů je 90% prostředků investováno ve fondech s podprůměrným TER. Že by na tom byl průměrný občan lépe, než studovaný člověk?

    Odpovědět