Pondělí 15. října. Svátek má Tereza.

Dobrá zpráva pro nepoctivé poradce

Podle průzkumu ani studenti elitních amerických univerzit nejsou schopni provádět perfektně racionální investiční rozhodování, upozorňuje PAVEL KOHOUT.

Výsledky svého výzkumu shrnuli v práci s názvem Why Does The Law of One Price Fail? – Proč zákon jedné cen selhává? Jak název napovídá, výzkumníci našli v chování investorů známky iracionálního chování. Leč nepředbíhejme.

V rámci experimentu provedeného v roce 2005 výzkumníci rozdali pokusným osobám brožurky čtyř indexových fondů (všechny na bázi indexu S&P 500) a požádali je, aby mezi ně alokovali částku 10 tisíc dolarů.

Protože všechny fondy byly indexové a tudíž v zásadě stejné, racionální by bylo vybrat jediný fond s nejnižšími poplatky. Účastníci testu byli rozděleni do tří skupin. První skupina měla k dispozici jen formální prospekt emitenta každého fondu. Druhá měla informace o poplatcích fondů. Třetí navíc obdržela údaje o minulé výkonnosti všech fondů.

Po rozhodnutí o alokaci pokusné osoby dostaly dotazník, kde měly vyplnit pořadí důležitosti různých faktorů.

Pokusné osoby byly studenti z Harvardu a University of Pennsylvania a také frekventanti kursů MBA na druhé z uvedených univerzit. Jejich průměrné skóre SAT (obdoba IQ testů používaná namísto přijímacích zkoušek na lepší americké univerzity) odpovídalo hodnotám pro nejvyšší jedno nebo dvě procenta populace.

Zkrátka, šlo o velmi inteligentní lidi dobře vybavené provádět správná investiční rozhodnutí. Jaké byly výsledky?

Členové první skupiny z 95 procent nevytvořili optimální, tj. poplatkově nejefektivnější portfolia. Jejich průměrné portfolio bylo jen o málo poplatkově výhodnější než průměr z oněch čtyř nabídnutých fondů.

Druhá skupina – vybavená stručným přehledem poplatků – si vedla poněkud lépe. Přesto i zde více než 80 procent účastníků nevybralo nejlevnější fond.

Ve třetí skupině byli účastníci vybaveni navíc přehledem výkonnosti. Tato výkonnost ovšem nebyla vyjádřena v navzájem srovnatelných číslech. Všechny čtyři indexové fondy navázané na stejný index byly otevřeny každý k jinému datu. Měly proto odlišné průměrné roční míry výnosu od počátku (average annualized returns since inception).

Tyto údaje se týkaly stejného indexu v různých časových intervalech a byly tudíž zcela irelevantní z hlediska budoucích výnosů. Fakticky tedy šlo o dezinformační údaj.

Autoři výzkumu navíc vybrali takové fondy, aby průměrný roční výnos od počátku fondu byl pozitivně korelován s velikostí poplatků. Snaha o maximalizaci minulých výnosů by tedy zákonitě vyústila ve vyšší poplatkovou zátěž.

V této skupině došlo k zajímavému jevu. Účastníci se nechali "napálit" dezinformačním údajem o minulých výnosech. Poplatky, které zaplatili, byly vyšší než u obou předchozích skupin.

Dokonce i osoby, které si podle údajů z vyplněného dotazníku byly vědomy důležitosti poplatků, se často nechaly napálit. Informace o výnosech fondu od jeho založení byly zkrátka příliš sugestivní – i když šlo o srovnávání jablek s hruškami.

Tento jednoduchý experiment ukazuje, že i velmi inteligentní lidé nejsou většinou schopni korektně hodnotit informace obsažené v prospektech a brožurkách fondů.

Konkrétně platí, že informace o minulých výnosech, které mají malý nebo žádný vztah k budoucnosti, zastiňují důležitá a tvrdá data jako jsou informace o poplatcích.

Autoři práce Choi, Laibson a Madrianová provedli ještě jiné experimenty se stejným výsledkem. Lze tedy soudit, že nešlo o náhodu.

Co z těchto zjištění vyplývá? Především, ani nejinteligentnější vrstva studentů elitních amerických univerzit není schopna provádět perfektně racionální investiční rozhodování v jednoduché situaci, kdy všechny potřebné údaje jsou známy.

Dále, přílišné množství informací může být někdy i na škodu. Stává se, že nepodstatné údaje zastíní ty skutečně důležité.

Proč se účastníci testu takto rozhodovali? Proč vybírali i předražené fondy? Snad jde o důsledek zakořeněné zásady "nedávat všechna vejce do jednoho košíku," která převládla i v situace, kdy diverzifikace neměla žádný smysl, jelikož všechny fondy investovaly do stejného indexu.

Praktické závěry? Méně poctiví finanční poradci se mohou radovat, neboť se ukazuje, že i na vyspělém trhu existuje prostor k prodeji předražených finančních produktů.

Ti poctivější se možná mohou též opatrně radovat, protože je zřejmé, že dobrý poradce může klientovi skutečně hmatatelně pomoci.

7 komentářů: “Dobrá zpráva pro nepoctivé poradce”

  1. Milan Šmíd napsal:

    Díky za zajímavý článek. Nicméně podle textu ve Financial Times z 20. června studie amerického institutu ICI hovoří o jiných číslech. ICI uvádí, že v rámci akciových fondů je 90% prostředků investováno ve fondech s podprůměrným TER. Že by na tom byl průměrný občan lépe, než studovaný člověk?

  2. Jiří Bachmann napsal:

    Lidé jsou stejní v USA i v ČR. Je až šokující, když mi někdo, s kým spolupracuji déle, zná mě a začne „rozvazovat“. Myslím tím skutečnost, že začne vzpomínat, kde všude přišel o peníze. Naprosto nesmyslné investice, které by „normální“ člověk neudělal. Nechci paušalizovat, ale leckdy „máma od plotny“ má smysluplnější hromádku smluv, než velkopodnikatel s tituly a A8 před luxusním domem. O to zarážející potom je, že ta „máma“ je schopna uvažovat selským rozumem a ve finále vydělává víc (nemyslím samozřejmě absolutně, ale co se IRR týká). Vůbec mě nepřekvapuje, když najdu u vysokoškolských vzdělaných majitelů firem smlouvy s 6 nulami, které nevydělají ani na poplatky a o smysluplnosti jejich uložení při současné inflaci nelze tedy ani vzdáleně hovořit.
    A zase. Jsou tací, kteří se tomu pousmějí, řeknou ať to neříkám manželce a je s nimi rozumná řeč. A potom jsou „machři“, kteří to okecávají a už dnes je mi jasné, že něco podobného udělají znovu. Hledám a mám rád (za upřímnost) tu první skupinu. Shrnuto. Ani náhodou mě ten výzkum nepřekvapuje.

  3. Honza napsal:

    Trochu zbytečný článek. Což mě zejména u pana Kohouta překvapuje. Ona existuje nějaká souvislost mezi IQ a znalostí o tom jak dobře investovat?

    • Jan Majer napsal:

      Jak pro koho. Patřím k těm poradcům, kteří s klienty možná až příliš do detailů rozebírají otázku poplatků. Zdá se, že pro klienty to není až tak zásadní téma.

      • Honza napsal:

        Nešlo mi o poplatky. Jen o stále rozšířený názor, že titul, nebo dokonce dva mi zajistí úspěch ve světě financí.

  4. Anonym napsal:

    Prostě ze všech různých pohledů PARÁDA 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.