Sobota 17. listopadu. Svátek má Mahuléna.

Comstock: Vlk z Wall Street řádí v Praze

Tunel z peněz - peníze - USD

Drogy, prostitutky, velký prachy… I tak lze shrnout podnikání společnosti Comstock na českém investičním trhu. „Cílem bylo připravit lidi co nejrychleji o peníze,“ říká ve své svědecké výpovědi Štěpán Sýkora, bývalý spolupracovník společnosti.

Nejedná se o fikci, ale o čistou realitu. Materiály nejen o společnosti Comstock zapojené do distribuce investic či přesněji v tomto případě až okrádání nic netušících investorů má k dispozici jak Česká národní banka (ČNB), tak Policie ČR. Vycházíme ze svědeckých výpovědí bývalých spolupracovníků hovořících otevřeně o praktikách, ke kterým byli vedeni a které byly uplatňovány vůči nim.

Smlouvu se společností získal Štěpán Sýkora až po půl roce práce. Peníze za uzavřené obchody mu do té doby byly vypláceny v hotovosti. O nutnosti registrace jako vázaného zástupce a složení patřičných zkoušek mu nikdo nic neřekl, stejně jako ostatním. V seznamu regulovaných subjektů Českou národní bankou ho tedy nenajdete. Štěpán Sýkora měl původně uzavřít smlouvu se společností Seferios s tím, že bude vykonávat práci pro Comstock, nakonec ale uzavřel smlouvu s Elumia Trade. Ovšem na „marketingovou činnost“.

Obdobný příběh zahájení činnosti popisuje též Jakub Zachař, vyučený instalatér. Po něm navíc maturitní vysvědčení začali vyžadovat přibližně po 4 či 5 měsících činnosti. Maturitu ovšem neměl.

Seferios je jedinou z výše uvedených společností, která má registraci u České národní banky (ČNB). Zastupuje společnost Leadcapital Markets Ltd. se sídlem na Kypru, která je v Česku zastoupená ještě společností Conturmind. Podle výpovědí bývalých spolupracovníků společnosti ovšem zastupovali i další firmy a obchodní značky, např. FX Global24 či Keystock.

Provize byly pohádkové. Čím víc se točily peníze klientů, tím výše stoupali lidé v kariérním řádu. Štěpán Sýkora si po půl až tři čtvrtě roce na svém vrcholu vydělal kolem 250 tisíc Kč měsíčně, přičemž začínal na řádově 30 tis. Kč měsíčně. Jakub Zachař přiblížil, že za „spread“ (za obchod) dostali 0,7 % a za „load“ (získání nových prostředků) 1 %.

V nejrůznějších motivačních soutěžích si ještě mohli přijít na tučné prémie. A nejen na ty. „Pan Huněk s Kunclem[1] rozdávali drogy nejen na párty, ale hlavně v kanceláři, ještě formou, že jsme si to zasloužili, vyhráli. Výjimka nebyla ani zaplacení prostitutky…“ říká Štěpán Sýkora.

Odmítnout drogy, prostitutku či účast na párty se nevyplácelo. Člověk tak mohl snadno přijít o pozici, a tím i o provize. U nováčků se to ještě tolerovalo, ale u starých „vlčáků“ to byl prohřešek, který se neodpouští. „I díky nim jsem začal být závislý na kokainu,“ doplňuje Jakub Zachař.

„Chodili jsme kolem stolu dokola, byli jsme hnáni jak ovečky a bylo nám řečeno, že kdo nebude mít energii, tak na stole pana Kuncla, ten byl blíž, byl vysypaný kokain. ´Pokud nemáte energii chodit do kola, tak se tady můžete dobít.´ Takhle jednoduše to řekl,“ popisuje jednu praktiku Dominik Mrvík a dodává: „Ten kokain vyndával z trezoru, který měl u okna za sebou.“

Lidé pracující pro Comstock neměli nejmenší informace o fungování kapitálového trhu. Obchody, které měli doporučovat klientům, jim byly prezentovány jako bezrizikové. Naopak nástroje na snižování rizika, jako je stop-loss, by klienty prý připravili o peníze. Stejně tak zkoumání rizikového profilu klienta neprobíhalo.

Vedení společnosti Comstock byli lidé, co dělali v branži již přes 5 let. Využili naprosté neznalosti lidí, které přijímali, aby v nich vyvolali stejný pocit jako v klientech. Žádný zaměstnanec nemohl mít prvních 3 až 6 měsíců tušení mezi rozdílem na opravdové burze a na téhle videohře,“ říká Dominik Mrvík a dodává: Všem nováčkům je do krve tvrzeno, že vše je legální a kdyby nebylo, policie by dávno zasáhla. A chvástají se o historiích svých firem.“

Nad společností přesto stál regulátor. V prvé řadě kyperský, neboť společnost, jejíž produkty byly zprostředkovány, sídlí na Kypru, v druhé řadě český – Česká národní banka. Proto klientům nesměli přímo sdělovat investiční doporučení, což je ovšem naučili mistrně obcházet. Místo sdělení „udělejte toto“ např. jen učinili poznámku „ostatní klienti dělají toto“. Zpravidla takové obcházení podávání investičního doporučení vydrželo zprostředkovatelům tak týden, pak začali klientům říkat přímo, co mají dělat. A pokud si toto klient nahrál, mohl získat kompenzaci ztráty, protože došlo k porušení předpisů ze strany zprostředkovatele.

Klienta občas drželi na telefonu i v nevhodných situacích a nutili ho k uzavírání nových a nových obchodů. „Klient jede na pohřeb, hoří mu účet. Nevadí, otočíme ho, ať jede do banky. Hlavně ať jsou tam peníze,“ popisuje Štěpán Sýkora. Občas museli být v práci ve 2 hodiny ráno a volat klientům.

Tlak na otvírání obchodů s klienty byl enormní. „Když klient neměl týden otevřený obchod, dostali jsme pokutu nebo nám byl klient odebraný,“ konstatuje Dominik Mrvík a dodává: „Cílem bylo držet klienty pod neustálým tlakem denních obchodů při velkém objemu s úzkým take-profitem a bez stop-lossu. Když klient vydělává, jsou tak pozice rychle uzavírány. Bez stop-lossu jsou ztráty obrovské, většinou okolo 60 – 80 %[2]. Klient se držel na pokraji margin callu, aby stihl poslat peníze z kreditky, aspoň něco na za hedgování, a přišel čas na přemlouvání na další peníze a novou strategii, jak se dostat z této ztráty.“

Zprostředkovatelé se představovali klientům obchodní značkou, nesdělovali, jakého obchodníka zastupují. Protože ale zastupovali více značek, občas docházelo k situacím, kdy se klientovi přestavili jinou značkou, než pod kterou patřil. Naopak měli zakázáno zmiňovat firmu Comstock. „Byl úplný zákaz jim [klientům – pozn. red.] říkat firmu Comstock, říkat jim, kde sídlíme, naše práce byla v tom je přesvědčit o tom, že sídlíme na Kypru, že voláme z Kypru, přesně z toho důvodu, aby za námi nechodili řešit reklamace,“ uvádí Dominik Mrvík.

Samotné praktiky obchodů byly také za hranou. Např. jim oznámili, že kdesi piráti zastavili loď s významnou zásobou světového cukru. Okamžitě měli naotvírat co nejvíc pozic s tím, že cukr půjde nahoru. K tomu přihodili ještě nějakou motivační soutěž. Nikomu z obchodníků to nepřišlo divné a nikdo ani nezkoumal, zda je podaná informace pravdivá.

Každý den ráno byl meeting, kde se probrali aktuální příležitosti s tím, že pan Huněk nebo pan Kuncl měli připravenou pohádku na určité tituly, většinou komodity nebo forex. Byly nám jasně napsané hodnoty, na kolika to s lidmi máme otevřít a do jakého směru, všechno to bylo spojeno se soutěží (čím větší objem, tím víc bodů, čím víc bodů, tím větší odměna),“ uvádí Dominik Mrvík.

„Byla soutěž o Porsche Carrera GTS na jeden den. Bylo to samozřejmě za drahé komodity, kdo nakoupí s klientem nejvíc, tak to vyhraje. Pak tam bylo např. kdo nakoupí nejvíc, dostane hned 5 000 Kč na ruku. Jindy lidé, kteří vyhráli jinou soutěž, tuším s také s komoditami, jeli do Tater,“ popisuje motivační soutěže Jakub Zachař. Vždy šlo o to utratit co nejvíce na spreadu, což je rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou ve stejném okamžiku. Spread je na některých trzích (komodity, forex…) využíván místo poplatku a je výnosem obchodníka.

Zprostředkovatelé měli přesné instrukce, jak postupovat s klientem v jednotlivých fázích. První obchody uzavírali s CDF (rozdílovými kontrakty)[3] na akcie, protože tam byla minimální šance, že se stane něco nečekaného. V dalších fázích již dostávali instrukce „otvírejte s klienty toto s takovýmto take-profitem“.

Klientům se první měsíc zpravidla dařilo. Bylo to i z důvodu, že obchodovali jen CFDčkové akcie, i když samozřejmě v obrovských objemech, aby to chápali jako zcela normální, až se mu potom, co pošle peníze po dobrém, otevře obchod o 10 – 20 lotech měnového páru či komodity. Potom, co pán byl zvyklý obchodovat 50 – 200 lotu Royal Bank of Scotland, což levná akcie za pár korun, neměl problém takový objem otevřít. Nevěděl, že 1 lot měnového páru je 100 000 té měny, takže klidně díky páce několik desítek milionů korun v jedné pozici na účtu, kde byl třeba jen milion korun. Upřímně, ani my jsme tohle ze začátku nevěděli,“ popisuje jednu z praktik Dominik Mrvík.

Pokyn klienta předaný zprostředkovatelem obchodníkovi tento obchodník nikdy nepotvrdil. Zprostředkovatel měl na druhou stranu přístup ke klientským informacím prostřednictvím platformy Platón, v níž viděl veškeré zadávané či otevřené obchody včetně jejich historie. Zároveň zprostředkovatel viděl stejně jako klient vývoj cen prostřednictvím platformy MetaTrader.

Uzavření obchodu po zadání pokynu trvalo někdy 3 sekundy, někdy nešel realizovat vůbec. „To nám pak řekli, že na trhu není likvidita, nebo že jsou chybné kotace,“ popisuje Štěpán Sýkora. „Jednomu kolegovi se jednou stalo, že obchod nešel vůbec zavřít. Klient tam přišel o 120 tisíc dolarů,“ doplňuje Dominik Mrvík. Jednalo se o mimořádný výkyv na úrokových sazbách, který se do „vyřešení problému“ s technikou uklidnil a klient uzavřel se ziskem pouhých 2 tisíce dolarů.

Korekce rizika neexistovala. „Dělalo se vše pro to, aby rizika byla co největší,“ říká Štěpán Sýkora a pokračuje: „To, co má sloužit jako nástroje pro korekci rizik, jako např. příkaz stop-loss, rozumné objemy atd., pro nás bylo zakázané téma. Když klient měl nastavený stop-loss, byl na nás vyvíjen tlak, aby to klient rychle dal pryč.“ „Stop-loss jsme měli zakázaný,“ doplňuje Jakub Zachař. Naopak se riziko často „zajišťovalo“ opačnou pozicí, tudíž klient platil poplatky dvakrát, navíc často ještě zaplatil za držení pozice v CFD přes noc další poplatek.

„Náš cíl bylo, aby klienti poslali co nejvíc peněz, a následně abychom obchodovali. Byli jsme odměňováni podle toho, jak rizikové obchody klienti s námi otevírali,“ uvádí Dominik Mrvík. Když se klienti dostali do hluboké ztráty a došli jim prostředky na účtu, motivovali je, aby poslali další peníze. Drtivá většina poslala. Takhle se to opakovalo, dokud byl klient ochoten posílat peníze,“ dodává Dominik Mrvík a pokračuje: „Logicky v momentu, kdy vám takhle během 3 – 6 měsíců se vystřílí skoro celé portfolio, začnete se ptát svých šéfů, jestli je to normální, co děláte špatně vy? Co máte zlepšit? Vždyť ti lidé mají vydělávat.“ Odpovědí byly ukázky falešných výpisů z MetaTraderu se zisky, kterých ti lidé mohou dosáhnout jindy nebo s někým jiným.

„Když jsem klientovi nevolal, protože třeba měl otevřené dobré pozice a nechtěl jsem, aby ty pozice zavíral, aby na tom vydělal, tak jsem dostal seřváno, tlačilo se na mě, proč to ještě nemám uzavřené, tak jsem kolikrát tvrdil i, že není na telefonu, aby ti klienti aspoň trošku ještě vydělali. Ale samozřejmě jsem za to potom nesl následky,“ popisuje jednu z praktik nátlaku na spolupracovníky Jakub Zachař.

„Pod mojí správou dobrých 75 % klientů přišlo o peníze,“ uvádí Štěpán Sýkora, kterému prošlo „rukama“ přes 3 mil. USD. Kdyby prý klienti věděli, jak rizikové obchodování je, tak by nikdy neinvestovali. Byli to často starší lidé. U některých kolegů, např. u pana Pince, který si tím dle Štěpána Sýkory léčil Napoleonský komplex a měl radost, když někoho připravil o peníze, bylo číslo ještě vyšší – 90 až 95 %. Klienti Jakuba Zachaře podle jeho odhadu přišli minimálně o 10 mil. Kč. „Radši bych je poslal do kasina, tam mají větší šanci vydělat na automatu,“ hodnotí zpětně své působení Jakub Zachař.

Pokud si poškozený klient stěžoval dostatečně důrazně a vyhrožoval např. trestním oznámením, pak mu byla nabídnuta kompenzace. Nejprve jako bonus k novému vkladu, a když toto klient odmítl, vracelo se mu část zaplaceného spreadu. „Bohužel toto klientům většinou stačilo,“ smutně konstatuje Štěpán Sýkora.

„Díky strategii, kdy jsme prvně klienta nekompromisně přesvědčovali my jako retenční, že je to jejich chyba, pak přišel další retenční, většinou šéf Huněk nebo Kuncl, a začali s klientem komunikovat pod jiným jménem, které si zrovna vymysleli. Klient opět dostal masáž, že je to jeho chyba, případně chyba trhu. Po všech těchto informacích nastoupí advokátní tým, který klientovi vysvětlí, že do všeho šel dobrovolně a nemá šanci uspět při soudním sporu. A v tu chvíli obchodník přijde s nabídkou z nebes, kdy na dobu týdne nabízí 10 – 15 % z vaší ztráty, pokud podepíšete, že se vzdáváte všech svých nároků,“ upřesňuje praktiku Dominik Mrvík.

Proti reklamacím sloužila i skutečnost, že zprostředkovatelé volali z telefonů s kyperskou předvolbou a lhali jim, že sedí na Kypru. Tuto informaci ostatně měli i obchodní zástupci, kteří klienty získávali. Osobní stížnost tak nebyla pro klienty efektivně možná a vše museli řešit telefonicky a e-mailem. Navíc telefonicky museli komunikovat přímo s Kyprem, a to v angličtině.

Bonusy k vkladům využívali i pro získání nových prostředků. Pod některými značkami mohli nabídnout až 35 % k nově zaslaným penězům, pod jinými značkami i 100 %. „Naprosto nesmyslná čísla, ale ti lidi na to slyšeli,“ říká Štěpán Sýkora. Pak se změnila legislativa a bonusy k vkladu nesměly být připisovány. Našla se ale jiná cesta, jak obdobně motivovat k zaslání nového vkladu. „Bonus“ se začal nazývat „pending gift“ nebo „award“.

Upřímně, kdyby mi někdo tuhle práci nabídnul a předem mi řekl všechny informace a průběh těch 4 měsíců, tak bych tam v životě nenastoupil, ani kdyby mi nabídli 25 % z loadu a 25 % ze spreadu. Ty peníze za to zdraví, psychické problémy a ty lidi totálně na dně na telefonu prostě nestojí. Jediné, díky čemu člověk tyhle faktory dokáže přehlížet přes úvodní měsíce, je, že je v podstatě nucen užívat kokain jako všichni manažeři, protože bude dosahovat vyšších výkonů a dokáže volat občas i bez přestávek deset, dvanáct, ale i šestnáct hodin,“ uzavírá Dominik Mrvík.

Zajímavý zážitek má Štěpán Sýkora též s ukončením spolupráce. Byl zavolán do zasedačky, kde se ho ujaly dvě „nasvalené gorily“ a oznámily mu, že podepíše papíry, které před ním leží, včetně doznání, že prodával kontakty klientů. „To v praxi znamenalo, že jim dlužím 2,5 milionu korun,“ dodává Štěpán Sýkora. Na argumenty „gorily“ reagovaly výhružkami a  Štěpán Sýkora inkasoval i ránu do obličeje. Začal mít strach o své zdraví a o život. „Nevěděl jsem, kam až jsou schopni zajít,“ říká Štěpán Sýkora s tím, že vše podepsal. V doprovodu „goril“ pak opustil prostory Comstocku a pro některé věci, jako např. maturitní vysvědčení, se vrátil až v doprovodu kriminalistů. Za napadení Štěpána Sýkory byl pan Huněk již pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu.


[1] Josef Kuncl je jednatelem a jediným společníkem COMSTOCK s.r.o. Předmětem podnikání firmy je dle Obchodního rejstříku „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. Josef Kuncl je zároveň jednatelem a jediným společníkem Silverbond s.r.o. se stejným předmětem podnikání.

[2] Pro obchodování byly využívány CFD kontrakty – Contract For Difference. Pokud je obchodník nemá zajištěné protiobchodem u jiné instituce, vydělává nejen na marži (rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou v jednom okamžiku), ale také na ztrátě klienta.

[3] CFD – Contract For Difference – obchod zpravidla proti obchodníkovi, který by se měl zajistit proti ztrátě opačnou operací na trhu. V rámci CFD neprobíhá převod jakéhokoli aktiva, pouze je spekulováno na růst či pokles jeho ceny.

7 komentářů: “Comstock: Vlk z Wall Street řádí v Praze”

  1. Kvuli svemu bezpeci nezmin napsal:

    Je to nehoraznost co si vedeni techto “spolecnosti” dovoli ale co cekat od lidi bez charakteru, kteri by pro penize udelali prakticky cokoliv. Je i velmi zajimave ze jeden z hlavnich bossu je sam Premysl Synek, ktery je velmi znam se spolupraci s Radovanem Krejcirem a byl za to i odsouzen. Tento pan skoli a ridi zamestnance jak Seferiosu tak dalsich a nove vytvorenych spolecnosti.

  2. hannah napsal:

    není to fikce je to realita, je zajímavé že PČR a ČNB mají podněty více než 2 roky a nedělají nic

  3. Jano napsal:

    To je stejný příběh který byl min týden v mladé frontě. Akorat tam ten stejný pan sliboval klientům ze za 20pct jim ty peníze dostane zpátky. Bohužel to už idnes stáhli.

  4. hihak napsal:

    no a tohleto se stalo, je to u soudu, ci jak?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.