CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Roman Dvořák

24. 01. 2008

18 komentářů

Austrálie: iluze dokonalého trhu

 


 

Austrálie je vyspělou ekonomikou, jejíž akciový trh roste mnohem rychleji, než je u ekonomicky rozvinutých států běžné. A to nejen za několik posledních let, ale celé minulé století.

Tato země, která k velkému růstu nikdy mnoho předpokladů neměla, se ale v minulosti dokázala vyrovnat s nepřízní klimatu, nevýhodou velkých vzdáleností a rozptýleností své populace, přebytkem nerostných surovin i postupným ekonomickým zaostáváním.

V druhé polovině 19. století spočívala veškerá ekonomická aktivita australských kolonií v těžbě několika surovin – zlata, stříbra a mědi. Slabá ekonomická diverzifikace ovlivňovala podobu místních akciových burz, na kterých se zpočátku obchodovalo prakticky jen s akciemi těžařských společností.

Většina těchto burz byla zakládána v blízkosti dolů a zanikala hned po jejich vytěžení. Pro akcionáře to byly pohádkové časy. Především zlaté doly byly značně ziskové a na akciích vyplácely tučné dividendy.

Například jeden z nejbohatších rozdělil v roce 1899 akcionářům dividendu vyšší než 5 milionů liber. Pokud bychom tuto částku přepočítali na dnešní ceny a zohlednili inflaci, jednalo by se o více než 370 milionů liber.

Závislost na zemědělství a komoditách vystavovala ekonomiku nestabilitě a neposkytovala záruku uspokojivého růstu. Cílem nové hospodářské ekonomiky proto bylo zvýšit zaměstnanost v průmyslu a udržet vysokou úroveň růstu reálných mezd jako v dobách prosperity.

S rozvojem nových odvětví se na burzu dostaly akcie výrobců parní technologie, moderních těžařských strojů, ale i akcie bank, pojišťoven, stavebních společností a výrobců nápojů. S akciemi většiny těchto firem se na burze obchoduje dodnes.

S ekonomikou se měla diverzifikovat i burza, a to i díky bariérám, které Austrálie kladla konkurenci zahraničních firem, aby vybudovala svůj domácí průmysl.

Vláda sice mohla bránit zahraničnímu obchodu a smířit se tak s jeho klesajícím podílem na růstu ekonomiky, ale už nemohla chránit domácí burzu před nepříznivým vývojem na světových trzích.

Stejně jako Evropa a USA byla i Austrálie zasažena velkým burzovním krachem z roku 1929, ropnou krizí, Černým pondělím nebo asijskou bublinou. V některých případech ztrácela i víc.

Jak lze potom vysvětlit lepší dlouhodobou výkonnost australských akcií, jejich nízkou pravděpodobnost ztráty a velmi příznivé rozložení výnosů?

Na nadvýkonnosti mají svůj podíl nejspíše následující ekonomické události:
1) Rostoucí britské investice na počátku 19. století. Raný růst Austrálie byl závislý na pastevectví a vývozu vlny a zlata, především do Velké Británie, odkud zase do země proudila pracovní síla a kapitál.

Cizí peníze pomáhaly financovat technologický pokrok, který přispíval k větší návratnosti investic. Zemědělci začali pěstovat odolnější odrůdy pšenice a přepravovat potraviny v mrazících boxech. Australský index ASX měl výborný start, zatímco americký S&P nebo Dow Jones Industrial vykazovaly do roku 1920 jen mírný růst.

2) Lehčí průběh recese během Velké hospodářské krize. Rostoucí produktivita v průmyslu a částečně také devalvace australské libry zmírnily negativní dopady přerušení investic z Británie, absence vládního plánu na obnovu ekonomiky a pasivní moneterální politiky banky, která ze strachu z inflace odkládala snížení sazeb.

V roce 1934 překročilo HDP opět svoje historické maximum. Australský akciový index, který propadl výrazně méně než ostatní trhy, se dostává nad své maximum již v říjnu 1934, ale oba americké indexy až v 50. letech.

Od druhé poloviny minulého století živilo australský trh několik komoditních boomů. Díky nim však Austrálie nemohla získat trvalý náskok, protože ve většině případů byl růst akcií zpomalen praskající bublinou.

V 50. a 60. letech byla objevena velká naleziště průmyslově dobře využitelných surovin – železné rudy, uranu, bauxitu a ropy. Akcie ze sektoru těžařských společností rostly mezi lety 1958 až 1968 v průměru o 25 procent ročně.

Jednou z nejrůstovějších byla i společnost Poseidon, která objevila naleziště niklu právě v době, kdy nabídka největšího kanadského dodavatele nestačila pokrýt poptávku, zvýšenou válkou ve Vietnamu.

Prodejní cena niklu rychle rostla a cena akcií Poseidon prudce stoupala s každou zprávou, která oznamovala nové objevy. V září 1969 stála jedna akcie 80 centů, zatímco v únoru již 270 dolarů.

Prudce rostly akcie i dalších společností, většinou ale jen proto, že měly pronajaté doly v blízkosti naleziště Poseidonu. Ve skutečnosti některé z dolů nebyly ani zprovozněné ani pronajaté.

Sen o nesmírném bohatství se rychle rozplynul, jakmile vyšlo najevo, že jsou zásoby niklu nižší, než se původně předpokládalo (Poseidon vlastnil pouze jeden jediný důl), dále že náklady na těžbu převyšují odhad a že cena niklu pokračuje ve svém poklesu.

Vzhledem k vysoké tržní kapitalizaci Poseidonu a podobnému osudu dalších firem, následoval rychlý a prudký pokles akcií z těžařského sektoru. Průměrný roční růst, který za předchozí desetiletí dosahoval 25%, se snížil na polovinu.

Největší komoditní boom v poválečně historii proto nemohl zvýšit náskok Austrálie nad ostatními trhy. Podobně také komoditní boom z přelomu 80. let způsobil, že se australské akcie po větším růstu zase poslušně vrátily na růstovou trajektorii typickou pro vyspělý svět.

Naopak, od poloviny devadesátých letech začala Austrálie silně zaostávat na cestě k technologickému boomu. Jako jedna z mála vyspělých ekonomik zůstala ušetřena nejen růstu nejnovějších sektorů, ale i jejich následného poklesu. Za období, kdy americké a evropské akcie klesly na polovinu, australské zůstaly na svém. Pravděpodobně to bylo vůbec poprvé, kdy se velká globální akciová krize nepřenesla na australský trh.

Díky bublině a dalšímu růstu komodit získaly australské akcie za posledních deset let výrazný náskok, který spolu s nízkou volatilitou vytváří iluzi dokonalého trhu. Když se ale podrobně podíváme na rozložení burzy a největší obchody, je vývoj více ovlivňován jedním sektorem.

Z dvaceti největších obchodů provedených 9. února připadala podle jejich hodnoty i zobchodovatelného objemu necelá polovina na akcie surovin. Převaha tohoto sektoru, jehož volatilita je spíše nižší (ale ne nízká), nezvýšila volatilitu celého regionu. Ani korelace cen australských akcií a komodit nedokazuje vzájemnou dlouhodobou závislost.

Nicméně z grafu je zcela zřetelně vidět, že se trendy na obou trzích podobají a mění v některých případech současně. Nezapomínejme proto, že předchozí komoditní boomy k žádnému trvalém náskoku nevedly, a že o dlouhodobém růstu vždy rozhodovaly fundamentální faktory.

Zdroj: indexy MSCI Australia, MSCI Europe, S&P500, MSCI Japan (data od 30.1.1997 do 2.2.2007)

Zdroj: indexy MSCI Australia, GSCI Commodity, S&P500, (data od 31.12.1974 do 30.1.2007)

Loading

Vstoupit do diskuze 18 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář: Jan Lener Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • sswed

    23 února, 2007

    shodou nahod jsem si dal tu praci a shanel jsem certifikat, ktery by byl vazan na nejaky nemovitostni index australie, nebot jsem jej povazoval za aktualne zajimavou moznost investice. a nasel jsem, ikdyz jen s cca 50% vahou. takze ted se jen rozhodnout, zda ta australie skutecne muze v soucasne dobe mile prekvapit:-).

    Odpovědět

  • Tomáš Kubec

    24 února, 2007

    Mohu se zeptat, kde jinde se dá vidět/stáhnout investorský magazín? Protože z tohoto webu mi to bohužel nejde. Otevřu článek, připojuje mi to média a vypadne mi internet a takhle je to vždy 🙁 Rád bych si ho někde stáhnout a podíval se na něj 🙁

    Odpovědět

  • Martin Bouček

    24 února, 2007

    Dobrý den, Investorský magazín je umístěn originálně na stránkách ČT24 o IM – dostanete se na ně pomocí prokliku u upoutávky na IM na naší hlavní stránce. Z toho místa to můžete skusit znovu.

    Odpovědět

  • Jaroslav Bauer

    24 února, 2007

    Dobrý den. Začínám s FP a chtěl bych se zeptat, jak se ze začátku v největších nezávislých poradenských firmách získávají klienti? (OVB,FCT,ZTP,TC,atd).
    Jestli je základ masivně telefonovat cizím, zcela cizím lidem, kde si třeba vyberu nějakou profesní skupinu ze Zlatých stránek, nebo nějakou lokalitu rodinných domů, panelákových domů, atd?

    Odpovědět

  • Pavel Storož ml.

    24 února, 2007

    Dovolte mi otázku, pane Bauere, kde (jak) začínáte? Děkuji.

    Odpovědět

  • Jaroslav Bauer

    24 února, 2007

    Na to neberte ohled. Ale není to v žádné pojišťovně 🙂 Rád bych totiž dělal nezávislé finanční poradenství. Tak prosím o odpovědi 🙂

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    24 února, 2007

    Jaroslave, Vy zase neberte ohled na to, že chcete dělat FP. Berte to jako jakékoliv jiné podnikání. Začínáte a potřebujete sehnat zákazníky či odběratele, jinak zkrachujete dřív, než se Vaše podnikání rozjede. Co tedy uděláte?

    Můžete dělat cokoliv v mezích zákonů a etiky. 😉

    Hezký den

    Odpovědět

  • Pavel Storož ml.

    24 února, 2007

    Dovolte mi otázku, pane Bauere, kde (jak) začínáte? Děkuji.

    Odpovědět

  • Pavel Hanzl

    24 února, 2007

    A co myslíte vy?

    Odpovědět

  • Pavel Hanzl

    24 února, 2007

    Schválně se zamyslete: když Vám bylo tak asi 10 let, Vaši rodiče v kuchyni vedli přibližně takovýto rozhovor: Otec: „No, já myslím, že je nejvyšší čas investovat. Mně je 35 let a tobě 32 let. Myslím že tak asi 15% našeho čistého měsíčního příjmu pro začátek. Máme spousty času do 60 let, takže určitě akcie. Co myslíš?“ Matka: „Souhlasím. Až nám bude 55, začneme to přesouvat do dluhopisů, abysme zamkli výnosy. Pamatuju si to ještě ze základky no a u maturity jsem si vytáhla složené úročení z finanční matematiky. Mohl bys zatelefonovat třeba do společnosti FINJET a objednat návštěvu nějakého poradce u nás doma? Slyšela jsem u kamarádky z práce, že DF jsou skutečně dobří, no prostě špičkoví a jsou z Prahy, takže tu budou tryskem, jakmile zavoláme. Mám pocit, že potřebujeme prověřit všechny naše stávající finanční smlouvy, než začneme pořádně investovat na stáří.“

    Myslím, že ten rozhovor nevedli, leda by to byl Váš raně poradenský sen. A proto musíte telefonovat, protože lidé v české kotlině o své objektivní potřebě nezávislého finančního poradenství nic netuší. Po sto dvácáté deváté na tomto serveru smutně konstatuji, že česká populace je finančně negramotná. Bojí se obtížného hmyzu, kam patří všechny jednobarevné obchodní sítě, které MUSEJÍ prodat jejich slavný produkt hlava nehlava. Vy MŮŽETE, ale jen proto že je nejvhodnější… v dané rodině.

    Pravda, někdy za pár let zažijete příjemné věci, spontánně Vás někdo doporučí a ozve se prosebný hlas ve Vašem telefonu, který potřebuje poradce. Ale na to si počkáte. Pokud byste to chtěl urychlit položením čistého papíru a tužky před Vašeho nového klienta na třetí čtvrté schůzce, zatlačíte jej do obranné situace, protože v té době ani zdaleka nemusí (a nebude) cítit důvěru, která spontánní doporučení podmiňuje. Klienti jsou na to velmi citliví, stejný názor má kolega Traxler, ale třeba kolega Lener má opačný, protože v OVB je to učili.

    Odpovědět

  • Jan Rettich

    25 února, 2007

    Dovolte mi jednu otázku pane Bauere,
    kolik znáte lidí? resp. na kolik lidí máte (třeba ve svém mobilu) telefonní číslo?

    Odpovědět

  • Jan Bauer

    25 února, 2007

    Ve svém mobilu mám celkem dost čísel, ale jsou to čísla, která jsou třeba 2 roky nepoužívaná a s těmi lidmi už se nebavím. Takže v úvahu připadá tak cca. 10 lidí..

    Odpovědět

  • Jan Traxler

    25 února, 2007

    Nejdřív Jaroslav, nyní Jan… myslím, že jste všem ukázal, že nemá význam Vás nadále brát vážně.

    Jinak pokud (a to nemyslím z pohledu FP) máte číslo pouze na 10 lidí, se kterými se bavíte, pak Vás upřímně lituji. Možná by stálo nejprve za úvahu, zda byste s tím neměl něco udělat.

    Tímto končím mou účast v této zbytečné diskuzi s Vámi.

    P.S. Doufám, že tu bude reagovat Honza Lener, protože Vy byste asi potřeboval tvrdší reakci…

    Odpovědět

  • Jan Rettich

    25 února, 2007

    Jane, Jardo nebo jak se vlastně jmenujete, končím s Vámi diskuzi.

    Odpovědět

  • Jan Rettich

    25 února, 2007

    Jane, Jardo nebo jak se vlastně jmenujete, končím s Vámi diskuzi.

    Odpovědět

  • Jan Lener

    25 února, 2007

    (OVB,FCT,ZTP,TC,atd). ??? 🙂

    Odpovědět

  • Jan Lener

    25 února, 2007

    V zásadě má pravdu zejména Honza Traxler. Pane Bauere, proč jste neuvedl svůj email? Pokud začínáte a začínáte sám, na FP můžete zapomenout. Chybí know-how. V diskuzi Vám nikdo soudný nic moc neporadí. 🙂 Nebo máte nějaký převratný koncept? Novou marketingovou koncepci, strategii?

    Odpovědět

  • Jan Rettich

    25 února, 2007

    Honzo,
    pan Bauer je na tom zřejmě dosti špatně. Nejenže komolí zkratky firem, ale ani si nepamatuje jak se vlastně jmenuje. Mail určitěnemá. 🙁
    Taková diskuze nemá smysl….,bohužel.

    P.S.: Názor pana Traxlera podepisuji.

    Odpovědět