Sobota 12. června. Svátek má Antonie.

Vlak do stanic bohatství a chudoba

filip-l 27.11.2008 | 01:34 0 Komentářů

Velmi často přemýšlím, kam lidé směřují, bohužel, jsem nic nevymyslel – ono totiž není co, drtivá většina národa totiž nesměřuje vůbec nikam. Přemýšlejte o tomto = odpoledne nastartujte auto a jeďte, kam vás napadne, kamkoliv, zastavte se kde chcete, občas se něco porouchá, možná trefíte srnku, ale pořád jedete , zastavíte se pro benzín, nadáváte na vládu, daně – jak je benzin drahej, opět pokračujete ve svém výletě a pořád ne a ne někam dojet..jedete dokud auto funguje a nezrezne. Připadá vám to jako nesmysl? Máte pravdu, ale proč tedy podobným způsobem spousta lidí řídí svůj život, bez cíle, s překážkami a bez mapy kudy kam?
Když se podívam pár let zpět, nechápal jsem proč je tak důležité mít cíl. Dnes se dívám na vše jinak i na maličkosti a denní drobnosti v „myšlenkách“ neuveřitelně ničí veškerá pozitiva , hned dám příklad.
To nejde! Ten autobus nemůžem stihnout! To nemá cenu tam jezdit ! To stejně už mít nebudou ! To je ale hajzl, že on má lepší auto a já ne ! Já tu zkoušku nedám ! Mě do té práce stejně nevezmou!
Tyhle fráze a desítky dalších slyším naprosto každý den, proč to ve mě budí pocit, že každý si za vše může vlastně sám? Jak můžu dojet někam, pokud to nezkusím? Jak můžu dostat práci, když budu nadávat,že to dostane určitě někdo jiný a sedím radši naštvaný v té své? Logiku to nemá žánou, přesto to každý z vás říká nebo slyší.
Co takový horolozec, jeho cíl je vrchol, vrchol nebo vrchol, nic mezítím, aby tam zabořil svojí vlajku a podíval se na svět očima vítěze.
pocit úspěchu a výhry
http://greensboring.com/pod/rocky_steps.jpg
Jak by asi ten horolezec dopadl, kdyby si říkal, to nejde, je tam zima, zmrznu, nebo zakopnu a rozbiju si hlavu o kamen ? Jak by dopadl J.Jágr kbyby si říkal – kašlu na to dnes, je tam zima, na ledu to klouže, ještě se mi něco stane? Jak by dopadl K.Loprais na Dakaru říkat si stejně se mi porouchá auto a sežerou mě lvi nebo mě usmaží slunce.
Ne, těhle příběhů je spousty a spojuje je jediná věc – myšlení. Tak proč, spousta z vás vlastně CHCE prohrávat každý den za dnem?
I já jsem právě vyhrál – napsal jsem první blog.
Pokud se dočkám zpětné vazbý, příště se dostanu k dalším nápadům, příběhům, důvodům (proč to jde, a pokud ne – tak to jde další cestou). Ja svoji cestu našel a hodlám se o ní s Vámi podělit.

Přemýšlejte o tom co jsem napsal.

FL

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.