Pátek 18. září. Svátek má Kryštof.

Václav Prokůpek: Škodí česká diplomacie českému exportu?

prokupek 07.04.2013 | 22:23 0 Komentářů

Co se to vlastně děje s českou zahraniční politikou? A kam míří naše diplomatické služby? Václav Klaus se ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem za TOP 09 a starostové neshodl. Nebylo se čemu divit, Klaus byl euroskeptik, Schwarzenberg je „euroHujer“. Ale nyní máme na hradě zastánce eurofederalismu a stejně se ministerstvo zahraniční navzdory diplomatickému protokolu veřejně přes média vyjadřuje k tomu, kdo by měl usednout na velvyslaneckých postech v Ruské federaci, v sousední Slovenské republice a v Izraeli. Nikoliv na postech bezvýznamných, dokonce bych si dovolil říci, že na místech určených kariérním diplomatům s tou nejvyšší klasifikací.
Aby toho nebylo málo, podporuje ministerstvo zahraničí naší země vedené potomkem přisluhovačů Habsburského rodu a členů organizace Vlajka Karlem Schwarzenbergem nezávislost Kosova a jakoby snilo dávný kosovský sen místních islamistů o vzniku Velké Albánie na úkor historicky nám spřáteleného národa Srbů. Klidně naše ministerstvo zahraničí přijímá zprávy o tom, že v Saudské Arábii je nedostatek katů pro výkon těch nejtvrdších trestů, zatímco uděluje akce Ukrajině a Ruské federaci o svobodných volbách, přestože poslední krajské volby u nás vykazovaly takové množství chyb a přehmatů, že by se za ně nemusel stydět ani Absurdistán.
Když má Schwarzenbergovo ministerstvo zaujmout jasný postoj k únosu studentek v Pákistánu a začít konat, musí jeho práci nahrazovat prezident republiky Miloš Zeman. Aby toho nebylo málo, začal do zahraniční politiky mluvit i „odborník na všechno“ Petr Nečas. Premiér, který měl vymítit kmotry z ODS a pozdvihnout její preference, si zřejmě spletl priority, kmotry si ponechal a preference vládní strany potápí rychleji, než kapitán Titaniku. Ale do zahraničních věcí mluví, Česká republika by si přála vidět Turecko v Evropské unii. Alespoň to oznámil předseda vlády Petr Nečas po setkání s tureckým premiérem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Šéf tureckého vládního kabinetu přijel do ČR s početným doprovodem ministrů a podnikatelů. Předmětem jednání měl být v první řadě rozvoj vzájemného obchodu nebo spolupráce v energetické oblasti, došlo však i na integraci Turecka do Evropské unie. Jak prohlásil Petr Nečas, Praha dlouhodobě podporuje tureckého členství v Unii. „ČR patří mezi tradiční podporovatele integračního úsilí Turecka do Evropské unie a my nadále zastáváme postoj, že Turecko by po splnění přístupových kritérií mělo mít možnost stát se plnoprávným členem Evropské unie,“ prohlásil šéf českého vládního kabinetu. Nečas zároveň dodal, že Praha integrační proces vždy podporovala, nehledě na to, že se po určitou dobu stál na místě.
„My jsme přesvědčení zastánci otevřenosti Evropské unie, tzn., jejího dalšího rozšiřování. Jsme zastánci toho, aby se Evropská unie rozšířila i o Turecko poté, co se úspěšně dokončí všechny jednání. Vždy jsme litovali toho, že tato jednání stagnovala a vítáme momentální signály, které přichází např. z Francie, které by mohly odblokovat tato jednání. To, že je zde celá řada problémů, my jsme přesvědčeni, že jsou řešitelné jednáním a jsme přesvědčeni, že Turecko má mít před sebou perspektivu členství v Evropské unii a má zde plnou podporu ČR,“ sdělil český premiér, kdy finanční krize na Kypru, rozděleného na řeckou a tureckou část dosahuje vrcholu, kdy se sahá na vklady střadatelů kyperských bank, tak silně provázaných s řeckou a tureckou ekonomikou.
A tak v době, kdy Kypr a Řecko zažívají ekonomickou krizi, slibuje český premiér Turecku podporu jeho vstupu do EU, přestože dobře ví, že Brusel na takový krok nebude mnoho let, ne-li desetiletí připraven, český ministr zahraničí střílí od boku do veřejného, kdo bude sedět na velvyslanectví v Moskvě, Bratislavě a Tel Avivu. A kam kráčí česká diplomacie pod vedením Karla Schwarzenberga. Možná do minulosti, do diplomacie Trojspolku a šlechtických nót, ale rozhodně ne do moderní Evropy a už vůbec neotvírá dveře na perspektivních trzích na Balkáně, ve východní Evropě či v jižní Americe. Spíše ty dveře přibouchává, jako kdysi absolutistický režim monarchie Habsburků, kteří nás Čechy, Moravany a Slezany považovali za kacíře.
Přeci jen se ale doby mění. V ČR se nyní vyskytuje více jak „půlmiliónová“ armáda nezaměstnaných, která čeká na nová pracovní místa v průmyslových komplexech, produkujících odbyt na perspektivních trzích. Tam se ale rozhodně nemůžeme dostat, budou-li naši diplomaté a zejména zaměstnanci diplomatických služeb pracujících na obchodních misích vedeny diletantem.

zdroje: www.nestranici.org, www.agrarnistrana.cz, ru.yahoo/newsCzech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.