Čtvrtek 01. října. Svátek má Igor.

Reformy ve zdravotnictví? Reformy v gigantické podobě!

prokupek 10.02.2012 | 20:26 0 Komentářů

Není snad dnes už nikdo, kdo by neměl ponětí o plánovaných reformách, změnách ve zdravotnictví, důchodovém systému a dalších. Týká se to všech, ač slyšet jsou vždy lidé, kterých přímo, aneb platí stále rčení „z cizího krev neteče“.

O reformách se mluví, že jsou nutné a nezbytné, straší se tím, že jejich nezavedení přinese problémy. Zásadní změny se chystají v oblasti Důchodů, jejich financování, funkčnosti a též, co je velmi důležité, věku odchodu do důchodů. Názorů, ať politických a ekonomických je mnoho, jak otázku změny demografie řešit a jak docílit toho, aby lidé i v důchodovém věku měli možnosti života. Je důležité pro pochopení tohoto systému si uvědomit, jak tento systém vznikal a následně jeho udržitelnost. V roce 1935 bylo zavedeno ve Spojených státech celonárodní sociální pojištění, kdy na jednoho občana ve věku pětašedesáti let připadalo devět zaměstnaných. V roce 1985 to bylo přibližně dva a půl zaměstnaných na jednoho seniora. Tento trend nesouvisí s tím, že by klesala výrazně porodnost, ale kvůli pokrokům ve zdravotnictví, kdy narůstá podíl lidí, kteří se dožívají vyššího věku.

Přináší to tudíž několik problémů, které je potřeba řešit. Jedním z nich je financování důchodů a zdravotnictví péče. Britové, když zaváděli „bezplatné zdravotnictví“, tak se domnívali, že zdravotní péče nebude nic stát. Jenže vždy se bude jednat o „předplacenou“ lékařskou péči, kdy „někdo“ musí zaplatit doktory, nemocnice, sestry, léčiva. Britové předpokládali, že to zaplatí někdo jiný, ačkoliv předpokládali, že péči o chudé zaplatí daně bohatých. Tento systém se jeví na první pohled jako sen. V kontextu širších skutečností je tento systém lepší, než navrhované změny u nás. Jak píše Helena Haškovcová v knize Fenomén stáří, kde zmiňuje např. problém zavedení standardů ve zdravotní péči, převedení zdravotnictví péče na společnosti, kde je jediný záměr činnosti, jako má i supermarket a to je co nejvyšší zisk. Tohle je základ problémů, kdy stát se považuje za špatného hospodáře a je tendence vše převádět na ekonomiku trhu.

Co to znamená v praxi? Pokud se na zdravotnictví podíváme jako na celek, tak je to gigant, který vyžaduje jistou správu, kdy pokud tento gigant začneme rozdělovat mezi soukromé subjekty, tak dojde k tomu, že na každý subjekt bude kladen tlak, aby byl ziskovým pro daného vlastníka, tudíž přinášel jistý obnos peněz, který najednou půjde z plateb za zdravotní péči do rukou lidí, kteří jsou vlastníky. Jako následek dojde k omezování péče v oblastech, kde se dané zařízení nevyplatí. Stát, potažmo kraj může být zárukou spíše udržovacího charakteru, kdy stát a kraj by měl lépe hájit zájmy občanů před samotným ziskem. Jsou tu ovšem jisté „finanční díry“, které najdeme při stavebních zakázkách, hospodaření pojišťoven a jejich rostoucího majetku.

Na začátku jsem v příkladu Spojených států problém financování, je to společný důsledek jak pro výdaje ve zdravotnictví, tak i důchody. Jde o to, že čím se lidé dožívají vyššího věku, tím delší dobu budou využívat zdravotní péči a tím déle pobírat důchod. V důsledku těchto jasných skutečností se začaly vytvářet reformy, jako bylo zavedení poplatků ve zdravotnictví, kdy účel měl být, aby lidé nechodili raději k lékaři místo do práce, tedy regulativního charakteru ohledně zneužívání zdravotní péče. Jeden z přínosů opatření je, že pokud se zraníte a budete muset chodit dejme tomu na týdenní prohlídky, kdy musíte, tak musíte platit stále tento poplatek, ačkoliv nejde o zneužití. Pokud to vezmeme do extrémů, tak tímto přístupem může přijít doba, kdy přijdete do zdravotnického zařízení, kde nebudete mít na všechny vyšetření a následkem tedy nepřesné diagnózy dostanete špatnou léčbu a dostanete se do horších problémů.

Jedním opatřením, které má pomoci financovat důchody je navýšení věku pro odchod do důchodu. S navyšováním tohoto věku souvisí i otázka „produktivity seniorů“, dnešní padesátník a padesátnice mají před sebou ještě čtvrt století, kdy budou aktivně fungovat, jak píše L. Rabušic v knize Česká společnost stárne. Tomuto problému se věnoval i P. F. Drucker, který ovšem v této otázce rozlišuje zájem vysoce kvalifikovaných lidí, kteří mají chuť pracovat i v pozdějším věku a dále pracovníky, kteří mají zaměstnání náročné na zdraví a těší se na důchod. Je tedy dobré, aby každý tento zásah s sebou nesl i opatření, která ochrání riziková povolání, jako jsou rekvalifikace. Ovšem ruku v ruce se musí připravit veřejné prostředí, kde tito lidé budou následně fungovat, ideální je veřejný sektor, např. v pečovatelské službě o nemocné a handicapované osoby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.