Čtvrtek 01. října. Svátek má Igor.

Nevolníku, tvé úspory patří mně!

Martin Kopáček 14.12.2010 | 16:57 0 Komentářů

Svůj předchozí článek jsem nazval „Důchod nebude, počítejte s tím“. To jsem ještě netušil, že mi události dají tak rychle zapravdu. Maďarsko, kde byly bezostyšně zestátněny penzijní fondy, ukazuje, jak bláhové je věřit slibům politiků a spoléhat na závaznost dohod se státem.
Penzijní systém ani soukromé fondy, jak se ukázalo, vůbec nejsou nedotknutelné. Demokraticky zvolení politikové prostě mohou demokraticky zákonem udělat prakticky cokoliv.

Pokud by občan chtěl změnit jakoukoliv smlouvu bez domluvy s druhou smluvní stranou, asi by brzy skončil v kriminále. No schválně, zkuste si třeba změnit výši daní směrem dolů…. Maďarský gróf – pardon, maďarský stát – jasně ukázal svým nevolníkům, že závaznost smlouvy platí jen ve vztahu shora dolů, nikoliv opačně. Stát, pán a vládce svých daňových poplatníků, ovšem může zalovit v kapsách svých poddaných kdykoliv. Maďarský přechod od soukromého spoření ke státnímu je tak „dobrovolný“, že si nezadá s praktikami loupeživého rytíře.

Nemusíme chodit ovšem do Uher, abychom viděli, jak končí sliby politiků. Domácí zdanění stavebního spoření padesáti procenty je krásnou ukázkou toho, jak si politici váží svých daňových poplatníků. A jak se cítí vázání smlouvami či obecnými pravidly slušnosti. Porušení smlouvy je u občana trestným činem, u státu se honosně označí za „reformu“.
Naprosto přesně ilustruje přístup českých politiků k poddaným poslední „mírné opomenutí“, díky kterému si naši drazí poslanci v lednu polepší skokově až o 15.000 Kč. Sice „jen“ jednorázově, ale pro pochopení principu to myslím stačí. Opravdu „drazí“ poslanci, že? Pikantní na této události je ale něco jiného : prostému lidu ovšem titíž poslanci příjmy neváhali pokrátit ve stavu legislativní nouze….

Nejinak je tomu s důchody a s daněmi. Na penze si sice má občan platit do státních i do soukromých fondů. Ovšem peněz se nedočká. Co nepohltí inflace, shrábne politik novou „reformou reformy“. A daně? Škoda mluvit. Evropská unie buduje nové armády zbytečného personálu a vazalské země jsou vyzývány k přípravě nových daních. Opět se vynořila úvaha o dani z odeslaného e-mailu, vážně se zvažuje zdanění silnic a další triky, jak z nebohých nevolníků vytáhnout další a další peníze. Už chybí jen slavná Fantomasova „daň z práva na život“ a máme to kompletní, což?

Ale zpět k penzím.
Drsné jsou úvahy Bezděkovy komise o tom, že by se měla penze držet jakž takž nad 40 procenty průměrné mzdy. Bude vám to snad stačit? Přímo hororová je vize, že by koncem století měli lidé do penze odcházet ve věku 72 let. Dovedete si představit dvaasemdesátiletého řidiče kamionu, horníka nebo pokladní v supermarketu?
Cítíte nesmyslnost tohoto stylu uvažování? Vždyť se tímto způsobem uvažování časem dostaneme do situace, kdy politik bude zdůvodňovat reálnou penzi ve výši 10% průměrné mzdy při odchodu do důchodu ve věku 90 let…

Není čestnější přiznat barvu a konečně říct, že penze v dnešní podobě končí? Ano, to by jistě bylo čestnější. Ovšem od politiků, kteří k vlastním voličům přistupují výše uvedenými způsoby, se čestný přístup nedá očekávat. Rozumnější je tedy uvědomit si včas fakta a postarat se o svoji penzi sám. Jde to, i bez statisícových příjmů měsíčně. Ovšem jinak, než spoléháním na plané sliby politiků. Jak nám ukázali názorně Maďaři, znárodňovat lze cokoliv a kdykoliv.