Sobota 12. června. Svátek má Antonie.

Česká spořitelna: Myslíte to vážně?

Martin Kopáček 18.05.2014 | 13:25 0 Komentářů

Dlouho jsem se tak od srdce nezasmál, jako při „investiční reklamě“ České spořitelny. Půlstránková reklama v úterní MF Dnes je opravdovou perlou. No posuďte sami.

Myslím, že už název vstoupí do dějin investičního amatérismu. „Kdo se moc stará, nevydělá“, tak zní odkaz tetičky. Čtete správně, Česká spořitelna opravdu sáhla do arzenálu babských rad již v nadpisu své prezentace. Ale pozor, zábava teprve začíná.

Takže jaká moudra nám ČS chce sdělit? Podle textu je „jedním z největších omylů v investování … snaha starat se o své investice …tím můžete nadělat víc škody než užitku.“ Aha, takže hlídat si své investice a vnímat jejich vývoj je špatné – zřejmě je tu pozůstatek Kostolányho teorie o investici stylem „kup si akcie, pojez prášky na spaní a prober se za 25 let – a uvidíš“.

Ale první odstavec moudra stratégů ČS končí takto: “ Ne nadarmo se říká, že nejlépe zhodnocené investice jsou zděděné tetiččiny akcie, na které dlouhá léta nikdo nesáhl“. Toto moudro patří bohužel do kategorie moudrostí od piva. Pokud by tetička nakoupila třeba Orco, NWR, Kit Digital a podobně, asi by se dědicům jejich laxnost vymstila.

A ČS dál pokračuje ve filosofickém duchu: „Dobrá investice je jako úspěšný život … Jednou jste dole a jednou nahoře. Když zůstanete trpěliví, vždycky kolísáním projdete a na konci budete velmi spokojeni“. Fíha, tak tímhle asi Česká spořitelna konejší své investory, kteří investovali do ISČS sporotrend nebo ČS nemovitostního fondu. Snad na konci svého života dojdou i nějakého zajímavějšího zhodnocení svých peněz … A když započítáme reálný pokles kupní ceny české koruny, asi nejásají ani tetičky držící ostatní investiční nástroje ČS. Chleba, mlíko a brambory podražily o víc, než tetičky zatím vydělaly na těchto produktech ČS.

I další perly investičních moudrostí ČS stojí za přečtení: „První otázka by neměla znít, kolik si chci vydělat. Dobrý investor se nejdříve zeptá, kolik mu z měsíčních příjmů proti výdajům zbývá peněz. Poté na jak dlouho je chce odkládat. A .. na jaký cíl. Třeba peníze pro studia dětí.“ Takže přeloženo do lidského jazyka: Nevyhledávejte zhodnocení. Jen si řekněte, kolik peněz chcete České spořitelně poskytovat na její investiční záměry. Ale nepřemýšlejte o tom, jaké si představujete zhodnocení. Jen se opájejte představou, jak zajistíte své děti. Ok, Česká spořitelno. Když se podívám na výkonnost vašich fondů a porovnám to s realitou trhů, je to fakt bída. Zhodnocení je chabé, téměř ubohé. To bych tedy své děcko na slušnou školu nedostal.

A Česká spořitelna rychle utíká od ožehavého tématu reálného výnosu: „Správná investice je o trpělivosti a dlouhodobosti:“ Ano, soudruzi, kázeň je to hlavní. Protože není důležité kolik vyděláme, Kefalín, ale důležité je co? No ta dlouhodobost a trpělivost, soudruzi! Posílejte každý měsíc peníze a nestarejte se o to, jestli jsme vám něco vydělali. To je poselství reklamy ČS, i psychologickým dodatkem: „Když investujete menší částky, ušetříte si nervózní nutkání sledovat a řešit, co s těmi penězi. Když naproti tomu jednorázově uložíte velkou částku, je psychologicky dáno, že o ni máte obavu, a tedy i tendenci ji kontrolovat. U pravidelného investování nemusíte, protože nejvhodnější nastavení investice za vás obstará zkušený portfolio manažer.“

A je to tady: Takže propady u malých částek nebolí, čili nebudete mít tendenci je z našich fondů vybrat. To tak, aby nám při propadu nebo bídném výkonu nakonec ještě kvůli vašim výběrům padal i objem peněz ve správě „zkušených portfoliomanažerů“! Vždyť z peněz ve správě máme poplatky – jen o tom taktně v reklamě mlčíme. ČS si trošku protiřečí: na jedné straně „tetička“ doporučuje svým následníkům koupit a držet, zatímco v obsahu fondu se vrtá jakýsi „zkušený portfolio manažer“. Výnos je zpravidla bídný – ale za správu portfolia si ČS účtuje poplatky (vstupní, výstupní, správa). Inu vodu káže, víno pije (poplatky vybírá).

Závěrečný odstavec mi připomněl kultovní scénku o hypotéční krizi a morálním hazardu v investicích. Bankéř zde vysvětluje, že je je fajn sbalit mizerné hypotéku, přejmenovat je na Vysoce kvalitní fond a prodat s přirážkou dál. A co reklama České spořitelny? Asi čerpali ze stejného zdroje: „Navíc nesázíte na jednu kartu, ale kupujete listy podílových fondů namixované z desítek titulů chytře vybalancovaných mezi výkonné a stabilní. Možné kolísání je tak výrazně naředěné…Zkrátka se o ně nemusíte starat a necháte je dlouhodobě růst. Tak jako tetička“.

Jestli tetička opustila tento svět v roce 2008, pak asi byl příčinou jejího skonu infarkt při pohledu na propad trhů. Inu, řídila se „skvělými radami“ a o své peníze se nestarala. Kdyby byla včas z mizerné investice vystoupila, mohla možná v klidu využít následného býčího trhu k několikanásobnému zhodnocení. O tom, že by hravě překonala výkonnost „zkušených portfolio manažerů“, není pochyb.

Závěr? Inu, královsky jsem se pobavil. Investiční rady České spořitelny jsou z kategorie pivních moudrostí třetí cenové skupiny. Jestli bylo cílem reklamy investory pobavit, tak se to povedlo. Jestli se ale radami ČS bude někdo v investicích řídit, skončí asi opravdu jako ta imaginární „tetička“ z titulku. Možná jednou potěší někoho z dědiců, který si za zděděné prostředky zajde třeba na dobrý oběd.
Dovolím si tedy jednu radu „strýčka“: O své peníze se starejte sami. Jinak o ně velmi rychle přijdete. Kdo zažil rok 2008 jako účastník tuzemských investičních fondů, ten mi dá jistě zapravdu.

—–
Mohlo by Vás zajímat:
Ukrajinská krize z pohledu tradera