Sobota 12. června. Svátek má Antonie.

Dočkáme se?

libor-pergl 08.11.2010 | 10:42 0 Komentářů

Pro některé z nás byly letošní trojnásobné volby triumfem a pro některé zklamáním. Jak ovlivní současná a budoucí situace penzijní reformu? Došli jsme konečně k bodu zlomu nebo nás stále čeká dlouhá cesta k provedení dnes již tolik potřebných reforem?

Fakta na začátek
Shrňme si několik fakt, abychom vše viděli jasněji. Nyní máme pravicovou koaliční vládu, která chce nastartovat další etapu důchodové reformy začátkem roku 2012. Opoziční Senát si stanovil za cíl mírnit pravicové reformy, jak jen bude moci. Ústavní soud rozhodl, že ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění stanovující redukční hranice je protiústavní. Vyvstala tedy nutnost provést legislativní úpravy do konce září 2011. Seniorů přibývá a míra závislosti narůstá v neprospěch ekonomicky aktivních občanů. Situace je tedy vážná.

Napadlo mě inspirovat se v zahraničí, kde dokázali dovést reformy důchodových systémů do konce. Slovensko před několika lety čelilo stejné situaci – veřejnost volala po změnách, proreformní vláda chtěla hloubkové zásahy do systému, ale levice argumentovala, že parametrické úpravy spojené s hospodářským růstem situaci napraví. Na otázku co se stane, pokud ekonomika neporoste a přijde recese, levice nedokázala odpovědět.

Slovensko – na dobré cestě
Ani když se vláda odhodlá k reformám ještě, není vyhráno. Reforma totiž musí přežít období po změně vládnoucí garnitury. Reforma sice proběhla, ale nastupující vláda ji v praktické rovině anulovala prostřednictvím kontrolních opatření.

Důchodové společnosti sice nabídly výnosnější investice, ale vládní restrikce a pololetní hodnocení výkonnosti donutily směřovat investice do konzervativních aktiv a vládních dluhopisů. Tento příklad je jen další ilustrací, že reforma musí být konzistentní a vláda se musí dohodnout. Jinak to nepůjde.

Polsko – vyšlo to
Do roku 1999 mělo Polsko pouze průběžný systém, který akumuloval dluhy a vytvářel ztráty. Následovala tedy reforma, která pod hlavičkou „security through diversity“ posílila roli penzijních fondů reformovaných na důchodové společnosti, což přineslo očekávané ovoce. Průběžný systém nadále fungoval, ale jeho výnosnost se drasticky zlepšila.

Z fondové složky systému stal výkonný stroj na peníze, který díky vládní deregulaci směl investovat do výnosnějších aktiv. Tím celkově pozvedl výnosnost polského penzijního systému a potvrdil, že třípilířový model má místo ve středoevropských státech, pokud se dobře nastaví.

Vyjde to i u nás?
Nejsem příznivcem ukvapených závěrů, ale mluvit o penzijní reformě 15 let a téměř nic neudělat hodnotím jako morální hazard. Věřím, že naše vláda disponuje dostatkem informací a zodpovědnosti vůči svým občanům, aby provedla reformy. Naskýtá se nám jedinečná možnost konat. Propásneme ji jako před pěti lety?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.