Také u nás počítáme s tím, že zájem lidí uzavřít připojištění bude vrcholit v listopadu. Předpokládáme, že počet smluv na celém trhu penzijních fondů by za letošek mohl překonat hranici 600 tisíc. Dosavadní čísla tomu napovídají. Nejvíce si dosud smlouvy uzavírali mladí lidé a je to právě kategorie nejmladších klientů, kde zatím zaznamenáváme největší meziroční nárůst.
Čísla mohou být ještě optimističtější. Je třeba využít všech možností, jak oslovit dosud nerozhodnuté. Připojištění „postaru“ má totiž co nabídnout. Důležité je lidem vysvětlit, že uzavřou-li do konce listopadu smlouvu o penzijním připojištění, nic se pro ně v souvislosti s reformou nezmění. Naopak, lze jen získat.
Lidé často nevědí, že objem naspořených prostředků se jim v důsledku transformace nijak nezmění. Nemění se ani nároky na výplatu dávek z jejich smlouvy, což znamená, že zůstane zachován nárok na všechny penze, jednorázové vyrovnání nebo odbytné. Nemění se ani příslušné termíny a samozřejmě zůstává zachován nárok na státní příspěvek i možnost daňového zvýhodnění. Nemění se způsob placení příspěvků klienta i zaměstnavatele. Co je podstatné, zůstává i povinnost nezáporného zhodnocení, což je pro klienta jistota, že minimálně to, co do penzijního připojištění vloží, na konci spoření také získá.
Ti, kteří si nejsou jisti, zda na penzi spořit postaru nebo raději v novém, by měli vědět, že současné penzijní připojištění znamená možnost volby. Přejít z původního penzijního připojištění do dobrovolného penzijního spoření půjde vždy, opačným směrem už to ale nepůjde. Kdo ví, že si na penzi spořit chce, ale zatím se nemůže rozhodnout jak, měl by do konce listopadu penzijní připojištění určitě mít, dá mu to volnou ruku v dalším rozhodování.
Pro pořádek jen připomeňme, že kdo si penzijní spoření uzavře v roce 2013, nebude mít možnost si po 15 letech vybrat půlku naspořených peněz a nebude mít zaručeno, že roční zhodnocení penzijního připojištění nebude záporné. Důležité také je, že na smlouvách s termínem uzavření po 1. 1. 2013 bude řádný výběr vkladů možný až ve věku odchodu do státního starobního důchodu, tedy třeba až v 70 letech. Na „starých“ smlouvách je přitom věk pro nárok na výběr zafixován na dosažení 60 letech klienta. To jsou docela zásadní rozdíly, nemyslíte?
REKLAMA
Volba, zdá se, je jasná. Na klientech je, jakou verzi zvolí, na finančních poradcích pak to, jak dobře jim poradí.
