Zrušení akcií na majitele přinese problémy akciovým společnostem

Koncem minulého týdne sněmovna podpořila návrh sociálních demokratů a zelených na zrušení anonymních akcií na majitele. Na první pohled se zdá, že poslanci tímto krokem bojují proti možné korupci. Na ten druhý se ale zdá, že jde zase jen o trochu zbytečný, ale hlavně populistický krok.

Návrh na zrušení akcií na majitele vypadá logicky a vlastně i správně. Listinné akcie na majitele ze svého principu umožňují jejich držitelům utajit svou totožnost jako akcionáře společnosti. Jejich prodej nebo jiný způsob změny vlastníka nemusí být nikde zaznamenán a neuvádí se ani v obchodním rejstříku. Majitelem akcie je ten, kdo cenný papír fyzicky drží, ale jeho totožnost není nikde evidována. To podle mnohých poslanců vytváří prostor pro korupci zejména v případě zadávání veřejných zakázek, kdy zadavatelé mohou být spojeni se společností, která zakázku dostane. Anonymita akcií na majitele je přitom chrání před odhalením.

Novela nic neřeší

S blížícím se termínem hlasování ve sněmovně se však stále silněji objevují hlasy, že zrušení akcií na majitele prakticky nic nevyřeší, alespoň co se zamezení korupce týče. Pokud by někdo přeci jen chtěl zůstat jako majitel akcií utajen, stačí mu založit společnost v některé ze zemí, kde akcie na majitele nejsou zakázány, a prostřednictvím této společnosti akcie domácí firmy zakoupit. Akcionářem domácí firmy tedy bude společnost, jejíž majitel není znám, a jsme tam, kde jsme byli. Dnes je v Evropě (například  Nizozemí, nebo Velká Británie) i po celém světě dost zemí, které akcie na majitele nezakazují, a potenciální akcionář si může vybrat.

Kromě toho, že je tento krok zbytečný, bude také znamenat další zátěž pro akciovky, a to jak finanční, tak časovou. Jak říká Vítězslav Hruška ze společnosti Trust Services, "všechny tyto společnosti by museli svolat valnou hromadu, na níž by došlo ke změně podoby akcií (z listinných na zaknihované), nebo ke změně formy (z akcií na majitele na akcie na jméno). Dále by společnosti tyto změny musely ohlásit obchodnímu rejstříku a zajistit výměnu akcií. Řádově se může jednak o týdny až měsíce. Celý tento proces bude společnosti stát samozřejmě nemalé finanční částky – od poplatků notáři počínaje, kolky a soudními poplatky konče. Dalším případným úkonem společnosti bude nechat akcie zaknihovat ve Středisku cenných papírů (SCP). Krom nutnosti otevřít příslušné účty u SCP toto obnáší pro každé konání valných hromad žádat Středisko s dostatečným předstihem o výpis z tohoto účtu." V České republice je několik tisíc akciových společností a akcie na majitele má přibližně 90 % z nich.

Opět pouhý populismus

Snaha o rušení akcií na jméno se tak prakticky stává opět pouze populistickým nástrojem v předvolebním boji, který prakticky nic nevyřeší, ale pro mnohé bude znamenat jen další problémy. Také člen Legislativní rady Vlády a spoluautor obchodního zákoníku Jan Dědič vidí problém korupce spíše v nedokonalém zákoně o zadávání veřejných zakázek. Podle něj musí při žádosti o státní zakázku poskytnout požadované informace statutární orgány společnosti (členové představenstva, jednatelé), ale od majoritních vlastnících vlastníků se to již nepožaduje. A přitom směrnice EU něco takového umožňuje.

V konečném důsledku je zaujetí jasného stanoviska poměrně složité. Na jednu stranu se dá říct, že zrušení akcií na majitele může znamenat určité omezení pro ty, kteří chtějí z jakéhokoli důvodu utajit svou totožnost jako akcionáře. Úplně tomu ale nezamezí a bude znamenat spíše problémy pro ty, kteří nemají s nějakou korupcí nic společného. V dnešní době, kdy není problém založit si firmu v jakékoli zemi, mohou ti, kteří skutečně chtějí zneužívat anonymitu akcií na majitele, pokračovat ve svém byznysu nadále, bez jakých kvůli problémů. Jak řekl sám premiér, "vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko. Vítáme všechny snahy o potlačení korupce, ale v této novele jsou legislativně-formální problémy.“

A Vítězslav Hruška ze společnosti Trust Services doplňuje: "Shrneme-li fakta, vyplývá z nich skutečnost, že běžným podnikatelům v důsledku přijetí naroste administrativa se změnou formy akcií, bez toho, aniž by došlo k reálným změnám. Zkrátka proto, že korupce a akcie na majitele spolu nijak nesouvisí. Ti, jejichž jediným motivem pro užití akcií na majitele byla anonymita vlastnictví, dosáhnou kýženého efektu pomocí jiných a de facto ještě účinnějších nástrojů."

Pokud tedy politici tvrdí, že jde o snahu zabránit korupci při zadávání veřejných zakázek, měli by si udělat pořádek na svém písečku. Za korupci totiž nemohou ani tak akcie na majitele, jako spíše velmi "pochybná" morálka těch, kteří o veřejných zakázkách rozhodují, a kteří v konečném důsledku nemají zájem na tom, aby byla pravidla zamezující korupci příliš účinná.