Zapomeňte na ropu, investujte do plynu

Investoři, kteří hledají příležitosti v energetických komoditách, většinou preferují ropu, která je dnes právem považována za jednu z nejdůležitějších surovin v mnoha průmyslových odvětvích. Často se však zapomíná na jejího blízkého příbuzného - zemní plyn.

Ropa i zemní plyn patří mezi fosilní paliva a často se nacházejí ve společných nalezištích. Tomu odpovídal také cenový vývoj, protože obě komodity jsou ovlivňovány prakticky stejnými fundamenty. V poslední době ale jakoby investoři poněkud zapomněli na plyn, který zůstává na nízkých úrovních, a soustředí se pouze na ropu.

Cena ropy po dosažení svých dlouhodobých minim na přelomu loňského a letošního roku začala opět stoupat k sedmdesáti dolarům za barel. Nezabránily jí v tom ani nevelmi pozitivní vyhlídky na vývoj ekonomiky, růst zásob nebo výrazný převis nabídky nad poptávkou. Převážily totiž jiné fundamenty, jako je hrozba stálého snižování zásob, omezování investic do nových nalezišť a infrastruktury při nízké ceně komodity, zmenšující se počet ložisek a jejich stále horší produkce a v neposlední řadě politická nestabilita v zemích, které patří mezi největší producenty ropy.

Zemní plyn tyto údaje jakoby nebere v potaz, a tak se poměr cenového rozpětí mezi ropou a plynem v posledních týdnech dramaticky zvětšil z běžných hodnot kolem 8 až 10 na 18 až 19. Odpovídající cena plynu by tak měla dosahovat hodnot kolem osmi dolarů, přičemž dnes se obchoduje na úrovních pod čtyřmi dolary. Začátkem července minulého roku se přitom plyn obchodoval za více než třináct dolarů za BTU. Množí se tak spekulace o podhodnocení plynu a odborníci v něm vidí investiční příležitost s velmi zajímavým růstovým potenciálem.

Všeho moc škodí, i optimismu

Odpůrci dalšího růstu cen plynu však mohou namítat, že růst cen ropy není tím nejsprávnějším ukazatelem budoucího vývoje cen plynu, protože její cena je dnes spíše přemrštěná (a rovněž nafouklá byla cena plynu před rokem) a již zmiňovaný nepoměr mezi nabídkou a poptávkou, společně s nedostatečnou kapacitou zásobníků, může její cenu srazit opět na dlouholetá minima. Podle profesora Philipa Verlegera, bývalého ekonomického poradce americké vlády, by cena ropy mohla klesnout až k dvaceti dolarům za barel. Ten samý Vergler přitom před dvěma lety odvážně předpověděl, že cena ropy překročí stodolarovou hranici, čemuž tehdy málokdo věřil. Z tohoto pohledu je dnes cena plynu na rozumných hodnotách.

Vývoj cen ropy WTI za poslední dva roky

Zdroj: Kurzy.cz

Také další argument zastánců růstu cen plynu vycházející z historických statistik lze lehce zamést pod stůl. Jde o to, že pokaždé, když v posledních deseti letech vzrostl poměr cen ropy a plynu nad dvanáct, v průběhu čtyř měsíců došlo k jeho návratu k průměrným hodnotám. Podobný scénář můžeme očekávat také dnes, nikde ale není psáno, že se tak nemůže stát díky poklesu cen ropy.

Vyhlídky jsou zajímavé

Optimisté však mají v rukávu pár dalších trumfů, které mluví ve prospěch budoucího růstu cen zemního plynu. Z krátkodobého hlediska lze spekulovat na to, že za nízkou cenou plynu stojí vliv sezónnosti. V letních měsících je spotřeba plynu obecně nižší a koncem roku s přibývající zimou bude mít rostoucí trend, s čímž by mělo dojít i k růstu cen komodity. Mnohé tak bude záviset na zásobách komodity a vydatnosti zimy, případně množství hurikánů v oblasti Mexického zálivu, protože zásobování plynem je poměrně složitější, než je tomu u ropy.

Ve střednědobém horizontu může hrát roli zlepšující se kondice ekonomiky, která bude mít rovněž příznivý vliv na spotřebu komodit. Nesmíme zapomínat na hrozbu rostoucí inflace, která rovněž povede ke zvyšování cen komodit obecně, plyn nevyjímaje.

Vývoj cen zemního plynu za poslední dva roky

Zdroj: Kurzy.cz

Z dlouhodobého hlediska pak ve prospěch růstu cen hrají již zmiňované okolnosti, v nichž prim hraje obava z rychlého ztenčování zásob a vše, co s tím souvisí. A to jak u ropy, tak u zemního plynu. Ten má však oproti ropě jednu velkou výhodu, a tou je skutečnost, že je považován za ekologicky čistější palivo, než je ropa nebo uhlí. A co je dnes považováno za ekologicky nezávadné (v rámci možností), to má vyhlídky na růžovou budoucnost (alespoň co se ocenění týče).

Stále více zemí se snaží omezovat emise oxidu uhličitého, který vzniká při výrobě elektřiny z uhlí nebo u paliv z ropy, a začíná více investovat do využívání zemního plynu. Také v USA, jako největší spotřebitel energie na světě, se připravuje zavedení opatření, která by měla znevýhodňovat "špinavé" zdroje energie vyšším zdaněním výrobců energie z uhlí či ropy.

V kombinaci s rostoucími energetickými nároky po celém světě je to pro producenty čistější energie, kam se počítá i plyn, dobrá zpráva. Oproti ostatním zdrojům čisté energie má navíc plyn přeci jen nemalou výhodu v tom, že z hlediska vybudované infrastruktury je na tom v porovnání se solární, větrnou či geotermální energií apod., hodně vpředu. Investice do zemního plynu se tak dnes může skutečně zdát jako zajímavá investice. Vzhledem k velkému množství faktorů, které mají na cenu plynu nemalý vliv a lze je jen stěží ovlivnit, je opatrnost vždy na místě.