Jestliže superbezpečná aktiva, jako jsou americké vládní dluhopisy, ztrácejí rychle na ceně a jejich (implicitní) výnos tudíž roste, pak se těžko může dařit aktivům, která jsou rizikovější. A proto výprodeji aktuálně čelí vedle měn či akcií takzvaných emerging markets například i české dluhopisy. Ty na rozdíl koruny zažívají také velmi krušné časy, neboť jejich ceny rovněž spadly na letošní minima.
Nyní je otázkou, nakolik je současný rychlý růst tržních úrokových sazeb skutečně pro ekonomiku nebezpečný, resp. zdali za ním například nakonec nestojí (inflační) obavy z uvolněné měnové politiky centrálních bank v čele s tou americkou. Je pravdou, že tyto obavy jsou možná na místě v případě Japonska, kde se Bank of Japan opravdu podařilo rozkolísat jak ceny dluhopisů, tak ceny akcií. Na druhou stranu, pokud rozklíčujeme růst dlouhodobých (nominálních) úrokových sazeb v USA na pohyb očekávané reálné úrokové sazby a inflačních očekávání, pak zjistíme, že zatímco první položka prudce roste, tak druhá dokonce klesá. Růst reálných úroků přitom zjevně souvisí se sázkou trhů na to, že bude lépe, a zároveň pokles dlouhodobých (tržních) inflačních očekávání je výrazem důvěry politiku centrálních bank.
Věří-li trhy v USA ve výše uvedenou makroekonomickou konstelaci, pak si snad ani nic lepšího nelze přát. Nyní jde o to, aby se očekávání aspoň z části potkala s realitou.
Jan Čermák, analytik ČSOB
