CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Luboš Smrčka

12. 09. 2016

4 komentáře

Upracovavši se aneb Našetřit si na důchod ve sto šesti…

 


 

Ekonomicky je 65 let jako věk pro starobní důchod neudržitelný. Vážení a milí, na to máme málo dětí. A jelikož politicky je větší migrace do této země neprůchodná (nehledě na fakt, že o ní ani migranti nemají zájem), stojíme již pětadvacet let před pořád stejným problémem. Udržitelnost důchodového systému založeného na průběžném financování se limitně blíží nule.

Je to jako kvadratura kruhu. Nelze mít průběžný systém, když ubývá těch, co vydělávají. Několik notoricky známých skutečností. Prostá reprodukce obyvatelstva je někde na hranici 2,05 až 2,14 živě narozených dětí na jednu ženu v produktivním věku (obvykle se udává 2,1). Této hodnoty jsme dosahovali naposledy a krátce v sedmdesátých letech. Posledních dvacet let směřujeme naopak s plodností pod 1,5 dítěte na jednu ženu v plodném věku k tomu, že (bez přistěhovalectví) se každá další generace zmenší o cca 25 procent.

Proč tedy neubývá počet obyvatel České republiky? Nu, to je druhá rána důchodovému systému. V menší míře díky přistěhovalectví (ale to není ten hlavní důvod – jak bylo řečeno, zase tolik lidí k nám nechce). Ve větší míře kvůli prodloužení věku dožití.

Několik málo čísel: V roce 1920 měl průměrný muž před sebou 47 let života, žena asi 50 let. 1938: muž 56,5 roku, žena 60,8 roku. 1968: muž 67,1, žena 73,4. 1989: 68,1 muž a 75,4 žena (jak vidno, tak normalizace a reálný socialismus nebyly v tomto směru nijak výkonné – cynicky řečeno to prospívalo vyrovnanému rozpočtu). A pak tu máme rok 2015: průměrný věk dožití muže dosáhnul 75,8 roku a ženy 81,7 roku. (Nechci strašit, ale projekce na rok 2055 je 84 roku u muže a 89 u ženy.)

Čili – v roce 1989 měl před sebou (podle tehdejších pravidel) občan muž asi tak osm let pobírání důchodu, občanka žena něco přes patnáct. V současnosti je to u muže asi 12 let a u ženy skoro 18 let. A to pozor: kvůli zmíněnému úbytku obyvatel v každé nové generaci tady máme třetí součást smrtícího koktejlu. A to je poměr mezi občanem v produktivním věku (platícím daně) a občany ve věku neproduktivním (děti plus důchodci).

REKLAMA

V roce 2000 jsme měli sedm lidí v produktivním věku na tři v neproduktivních kategoriích (z toho 7 v produktivním věku ku 1,4 ve věku postproduktivním, tedy důchodce). V roce 2025 to bude šest lidí v produktivním věku na čtyři v neproduktivních letech (z toho 6 ku 2,2 důchodce). A v roce 2055 (což je za chvíli)? Lépe nevědět, ale bude to skoro pět ku pěti (5,4 pracujících na 3,2 důchodce a 1,4 dítěte). A to jsou modely počítající s jistou nezanedbatelnou mírou přistěhovalectví.

Ve skutečnosti je tedy dramatická diskuse o „zastropování věku odchodu do důchodu na hranici 65 let“ pustá politická hra bez skutečného obsahu. Samozřejmě je zde však ještě další okolnost. Dejme tomu, že průměrný důchod by měl být alespoň 45 až 50 procent průměrné hrubé mzdy (to je rozmezí, ve kterém se historicky pohybujeme, vynechme nyní fakt, že jsme zemí s neúměrnou nivelizací důchodových příjmů).

Pak se nám již narýsovala neřešitelná trojčlenka. Pokud poměr přispěvatel/důchodce poklesne ze 7:1,4 na 5,4:3,2, nemůže být obvyklé plnění 45 až 50 procent hrubé mzdy, ale dostaneme se někam lehce nad 20 procent. Je ještě jedno řešení. To by musel odvod na důchodový systém vzrůst na minimálně dvojnásobek současného stavu. Což ani jedno nevypadá politicky průchodné. Ještě tedy zbývá ono „zastropování“, čili zvýšení věku odchodu do důchodu na podstatně více než oněch 65 let. Hovořme tak o sedmdesáti letech.

Jenže to zase není tak úplně realistické – copak totiž budou ti pětašedesátníci vlastně dělat? Nu, v hutích nebo jako zedníci na stavbě asi těžko. On totiž ten náš stále vyšší věk dožití neznamená (což je opravdu smutné) věk dožití ve zdraví. Lékaři pracují s kategorií, kterou lze nazvat bezproblémovým věkem dožití. Je to věk, do kterého nemá člověk vážné, trvalé potíže s nemocí (jedno jakou). Takové potíže, které omezují jeho pracovní schopnosti. A asi nikoho, kdo má na krku víc než padesát křížků, nepřekvapí, že tento věk se zvyšuje daleko (ale opravdu daleko) pomaleji, než věk dožití.

REKLAMA

A to – při vší úctě ke stáří – vynechávám celou dobu ještě jeden aspekt. V současnosti tvoří věková kategorie nad osmdesát let asi 20 procent důchodců. V roce 2055 to bude 40 procent. Co to udělá s náklady na zdravotní péči?

Ve skutečnosti je tedy Kato s poněkud děsivou vizí důchodu ve sto šesti k ekonomické pravdě poněkud blíž než vláda a její strop v 65 letech. Ten zase respektuje reálné pracovní schopnosti obyvatelstva, pohříchu je to hospodářská utopie.

Přeji nám všem pěkné vyhlídky a mám v podstatě jedinou radu. Šetřete, investujte, škudlete. Vaše děti se o vás nepostarají, protože je nemáte, přistěhovalci na vás vydělávat nebudou, už jenom proto, že nejsou (opravdu do toho nechci plést tak zvanou migrační krizi, neboť to je naprosto jiný příběh), a stát se o vás nepostará, protože na to nebude mít peníze.

Loading

Vstoupit do diskuze 4 komentáře

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Maximální roční příjmy pro výpočet důchodu

Od roku 2008 se sociální pojištění platí pouze do dosažení maximálního vyměřovacího základu, z částky nad strop se již sociální pojištění neplatí a tyto příjmy tedy nevstupují do výpočtu starobního důchodu. Nadstandardní příjmy před rokem 2008 tedy ovlivňují výši důchodu více než od roku 2008. Podívejte se na […]

Text: Petr Gola

Foto: Shutterstock

12. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Mk

    16 září, 2016

    Vycislil nekdo kolik penez jde do danovych raju a kolik penez sezere korupce? Mozna tam by se nasli penize pro duchody.
    Populace nemuze rust do nekonecna. Tim pouze problem odsouvate a co hur, multikulturnimi experimenty problemy jeste nabudou.

    Cechy bych v tomto ohledu nepodcenoval. Dokazou si pomoct.

    No jo no , nacpat dem uprchliky a rvat do nich penize nez se zintegruji a pak doufat ze vsechno bude fajn je vlastne ta jednodussi cesta ze? Ve vysledku to na papire vypada lepe protoze se kvuli tomu toci vic penez. To ze to zase odsere stredni trida vlastne nikoho nezajima.

    Odpovědět

  • singerko

    16 září, 2016

    v ankete chyba moznost, ze kazdy si sam urci kedy pojde do dochodku. Z platu by slo do tretieho piliera cast penazi. Pokial by clovek nasetril dostatocnu a jemu dostacujucu ciastku, mohol by poziadat o dochodock. Predstavujem si to tak. Mam povedzme 50.000CZK ktore vlozim v 30tich do piliera a poziadam o dochodok, ktory mi bude schvaleny. Dana ciastka sa mi prepocita na roky ktore si urcim, ze chcem stravit v dochodku. Povedzme, ze si urcim dochodock na 40 rokov. Rentu budem dostavat 40 rokov, potom ani popel. Kazdy sa ma postarat sam o seba.

    Odpovědět

  • Radek

    16 září, 2016

    K tomu nepotřebujete žádný státní pilíř ani schvalování důchodu. Prostě si naspořte, a dokud vám peníze stačí, tak si žijte podle svého ;-)

    Odpovědět

  • pavel-hanzl

    16 září, 2016

    To je myslím jasné a pravdivé poselství národu. Tučně ještě jednou píši slovo investujte a podtrhuji je. Kupujte nemovitosti a pronajímejte je. Kupujte cenné papíry a aktivně je spravujte – pokud to znamená moc učení se a práce navíc, na trhu najdete dobré finanční poradce – spíše oni si najdou vás!

    Naopak nekupujte investiční zlato, ani diamanty. Ti co je prodávají, moc rádi argumentují tím, že nemovitost vám může spadnout, či může spadnout do klína nějaké revoluční vládě a cenné papíry (včetně peněz) se mohou proměnit v bezcenné papírky. Rádi říkají levné tomu, co je z dlouhodobého hlediska drahé. Kupujte je jako šperky své milé, pokud chcete udělat dojem. Kupujte umělecká díla, ale vynechte kýče, pokud to poznáte. Podnikejte a prodejte při exitu včas svou firmu či její majoritu. Mějte nápady a porazte zbytek lidí na trhu. Je to jen vaše a pak jen váš úspěch, když ten nápad dotáhnete. Anketa pro soutěživé týpky: Nejbohatšími lidmi na světě jsou za A) Vědci a vynálezci, B) Technici a učitelé, C) Obchodníci. Nápověda: reklama v českých TV na počátku 90. let minulého století.

    Dopřejte své milé mnoho lásky a vychovejte s ní děti, nejlépe aspoň tři děti. Nikdy nevíte, které z nich nakonec bude spratek, který vás s chutí strčí do chudobince, dáte-li mu k tomu šanci, nebo které bude mít spousty tetování a piercingů, zato však smutně prázdnou hlavu, tj. rozum i duši, takže pravděpodobně bude mít jen příjmy z manuální práce, nebo které bude velmi úspěšné a současně vás bude opravdu milovat až do smrti. To je nakonec jediný smysl života, protože předáte pochodeň života a máte naději, že ty děti budou i pro vaše potřeby ve stáří odvádět důchodové pojištění. Dále doufejte, že to třetí dítě se o vás dobře postará předtím, než vám zbyde jen pečovatelský dům, nebo oddělení následné péče v nemocnici. Vychovejte proto aspoň jedno dítě k samostatnosti a k podnikání – nebraňte mu v tom, že se vzepře pečovatelskému státu a bude natolik úspěšné, že vám někdy k stáru bude státní důchodový systém ukradený, takže se nebudete trápit když vám ta sociální dávka přijde- se smíchem ji dejte pravnoučatům na nanuky.

    Půjčujte si jen na věci, které mají dlouhodobou hodnotu a ušetří vám třeba výdaje za nájem, nebo umožní nové příjmy. Nepůjčujte si ani na dovolenou, ani na vánoce.

    Jinými slovy pro zabedněnce: stát je chudý a zlý strejda s holí v ruce, který vás nemá rád. I kdyby měl (což je morbidně nepravděpodobné, když je to jen jakési ozbrojené násilí), není schopen vám v důchodovém věku vrátit více než směšný zlomek toho, co mu povinně nasypete (zvrhle se uvádí solidárně) během svého aktivního pracovního života. Implicitně předpokládám, že čtenář umí rozlišovat mezi pojmy stát a vlast.

    Pro členy Mensy: Pokud se už dlouho jedné ženě průměrně nerodí ani dvě děti, kde se vzali ti z mála našich miliardářů, co se k majetku poctivě propracovali? Podotázka pro úspěšné řešitele: Opravdu stačí mít jen tři děti, aby s pravděpodobností aspoň 25% mohl v roce 2050 nějaký synek či dcerka zdědit parádně rozjetou fabriku a porfolio investičních bytů v Praze?

    Odpovědět