Uhlí prožívá renesanci

Ekology proklínané uhlí zažívá v posledních letech renesanci a zájem roste jak ze strany zpracovatelů, tak ze strany investorů.

Uhlí a jeho těžba

Uhlí je, podobně jako ropa nebo zemní plyn, fosilní palivo, které vznikalo několik milionů let v močálech, kde bez přístupu vzduchu a za působení vysokých teplot a tlaku docházelo k rozkladu organické hmoty. Základem této horniny je rostlinný materiál, a proto obsahuje více než 70 % uhlíku. Kromě toho obsahuje ještě dusík, kyslík, vodík, nebo síru, čím je však uhlí kvalitnější, tím je obsah těchto složek menší (nejkvalitnější antracit pak obsahuje 95 % uhlíku). Kvalitní černé uhlí má mnohem větší výhřevnost než uhlí hnědé a nabízí mnohem více možností svého využití.

Uhlí je dnes využíváno především jako poměrně levný zdroj elektřiny a tepla. Ročně se spotřebuje více než 6 miliard tun uhlí, z čehož 75 % se využije na výrobu elektřiny. Uhlí je v porovnání s ropou a zemním plynem využíváno méně, ale do budoucna se počítá s tím, že jeho význam bude ještě růst.

Největším producentem uhlí ve světě je Čína (v provincii Šan-si v Číně, kde se dnes těží uhlí ve velkém, se těžilo uhlí už před deseti tisíci lety), v objemu potvrzených zásob ale vede USA. Obě krajiny však rovněž patři mezi největší spotřebitele uhlí. Největším exportérem uhlí tak není ani jedna z těchto zemí, ale Austrálie.

Uhlí se těží buď povrchově, nebo hlubinným způsobem. Povrchová těžba je sice méně nákladná, vytěžené uhlí však je méně kvalitní a tento způsob má samozřejmé mnohem větší dopad na životní prostředí.

Průmysl si vede velmi dobře

Momentální situace v průmyslu těžby a zpracování uhlí vyznívá pro producenty uhlí velice příznivě. Uhelný průmysl dnes zažívá doslova obrození, poptávka po uhlí v posledních letech prudce roste, což má za následek strmý růst ceny tohoto paliva. I přes velké zdražení je však uhlí ještě stále považováno za levnější alternativu k ropě jako zdroji energie, která rovněž překonává rekordní hodnoty. Výhodou oproti ropě je rovněž fakt, že kvalita ropy postupem času bude klesat, ta nejkvalitnější je prakticky vytěžena, zatímco kvalitní černé uhlí v některých rozvíjejících se zemích pouze čeká na vytěžení.

Kromě tradičního využití uhlí roste jeho význam i jako základu při výrobě oceli. S rozvojem ocelárenského průmyslu, a s rychlým hospodářským růstem, zejména v asijských zemích, stoupá potřeba energie - staví se nové elektrárny, čímž rychle roste poptávka po všech druzích uhlí. Země jako Čína nebo Indie se stávají největšími dovozci, i když patří mezi největší producenty a země s největšími zásobami tohoto fosilního paliva.  

Snad největším negativem využívání uhlí je veliké množství vedlejších produktů, plynů a nečistot, které se při spalování uhlí uvolňují do vzduchu. Uhlí dokonce produkuje dvojnásobné množství oxidu uhličitého, který je považován za největšího viníka globálního oteplování (což je ale nejspíše jedna z největších mystifikací poslední doby), než ropa. Restriktivní opatření mohou významně ovlivnit spotřebu a poptávku po uhlí, čímž se zvyšuje potřeba využívání kvalitnějšího, ale zároveň dražšího uhlí s menším podílem síry a popela. Roste rovněž nutnost výrazných investic do nových, šetrnějších a zejména účinnějších technologií zpracování uhlí (účinnost dnešních parných turbín je kolem 35 %, což znamená, že 65 % energie je odpadové teplo, které je vypouštěno do ovzduší).

Často zmiňovanými technologiemi, které by měly přispět k ekologičtějšímu využití uhlí a zároveň ke zvýšení efektivity spalování, jsou práškové spalování, zkapalňování, nebo zplyňování uhlí. Jejich přínos může být umocněn zejména tím, že cena uhlí je v porovnání s cenou zemního plynu a zejména ropy zlomková, a rovněž stále hrozící hrozba postupného vyčerpání zásob ropy a plynu.

Právě zásoby uhlí ale nakonec mohou být velkou neznámou. S uhlím jako surovinou pro nové století se počítá i kvůli tomu, že je ho podle většiny předpovědí dostatek. Velké vyspělé i rozvíjející se země, které stále více pociťují potřebu maximálně využívat vlastní zdroje a zmenšovat závislost na vnějších dodavatelích, ho mají dostatek, a oproti ropě a zemnímu plynu by měli jeho zásoby vydržet mnohem déle (nejčastěji se počítá se zásobami na 100 až 200 let).

Podobně, jako je tomu u ropy nebo zemného plynu, jsou předpovědi a analýzy týkající se množství uhlí různé a v mnoha případech se výrazně rozcházejí. Magazín New Scientist nedávno uveřejnil zprávu, v níž tvrdí, že současné zásoby uhlí vydrží při dnešním růstu objemu těžby a spotřeby kolem dvaceti let, a že produkce uhlí začne klesat už kolem roku 2025. Vychází z dat sdružení vědců z celého světa (Energy Watch Group), která svá tvrzení podepírá o rychle rostoucí spotřebu a neaktuální data.

V každém případě jde o neobnovitelný zdroj energie, který se určitě po čase vyčerpá, což může po čase jeho cenu zvedat (pokud ale nedojde k nějaké významné změně ve využívání energetických zdrojů, případně objevení nových).

Jak investovat do uhlí

Investovat přímo do uhlí lze prostřednictvím futures kontraktů, které jsou podobně jako ropa nebo zemní plyn obchodovány na komoditních burzách (NYMEX, ICE). Jde však spíše o krátkodobé spekulace, které nemusí vyhovovat každému a pro nezkušené investory jsou zcela nevhodné.

Jednou z možností, jak vydělat na růstu cen uhlí, je investování do akcií společností těžících nebo zpracovávajících uhlí. Růst poptávky a cen, a tím i zvyšující se příjmy a výdělky společností, mohou znamenat zajímavou investiční příležitost na několik nejbližších let.

U těžebních společností je důležité nezapomenout na dostatek dlouhodobých zdrojů, které mohou zabezpečit trvalé příjmy společnosti na delší dobu, investice do nových technologií, případně diverzifikované portfolio činností, které dokáží vyrovnat možné propady některého z odvětví (kromě těžby uhlí i koksování, případně těžba jiných surovin, jako je například uran). Akcie společností jsou dostupné jak na zahraničních trzích, tak i na domácí burze, kde nedávno emitovala nové akcie společnost NWR, majitel společnosti OKD.

Kdo nechce investovat do malého množství akcií a objem prostředků mu nedovoluje vytvořit dostatečně velké portfolio, může investovat prostřednictvím certifikátů, které nabízejí možnost diverzifikace v jednom produktu. K dostání jsou indexové certifikáty, investující do akcií firem, které realizují minimálně polovinu svého obratu z uhlí.

Certifikát ABN Amro World Coal Index investuje do patnácti úhelných společností, převážně v rozvinutých zemích. Certifikát UBS Stowe Gobal Coal Index má v portfoliu dvacet společností a je více zaměřen na rozvíjející se trhy. Oba certifikáty jsou „open end“ a zohledňují vyplacené dividendy ve svých výnosech (podrobnější informace o certifikátech naleznete na stránkách internetového magazínu ZertifikateJournal.cz).