Se se spotřebitelskými úvěry se v praxi občanských poraden setkáváme velmi často, ať už se jedná o dopady praxe úvěrových firem „půjčujeme každému hned a na cokoli“ nebo jako vedlejšího produktu působení tzv. šmejdů na předváděcích akcích, kteří jejich účastníkům nejen prodají nesmyslně předražené deky, ale ještě jim na ně ochotně sjednají nevýhodný úvěr.
Za jednu z nejdůležitějších částí návrhu zákona proto považujeme nové řešení povinnosti posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Tento institut je v současné době neúčinný a v praxi nevymahatelný. Navrhované řešení umožní lépe formulovat a kontrolovat přípustnou praxi, na druhou stranu se obáváme, že dojde k zahlcení spotřebitele informacemi, které nebude schopen vstřebat ani vnímat.
Navrhovaná právní úprava počítá rovněž s tím, že spotřebitel bude poskytovat informace k odbornému posouzení své situace. Z naší praxe však víme, že na radu poskytovatele úvěru spotřebitel často upraví údaje o sobě tak, aby půjčku získal, a tím se nevědomky vystavuje riziku postihu za úvěrový podvod. Proto se domníváme, že by klient při předávání těchto informací měl současně podepsat prohlášení, že si je vědom důsledků, které pro něj může mít uvedení nepravdivých informací.
Ještě účinnější by však podle našeho názoru bylo zavedení povinnosti spotřebitele řadu údajů o své finanční situaci dokladovat v listinné podobě. Jako příklad lze uvést potvrzení o výši příjmů, nabývací tituly k zastavovaným nemovitostem, ověřené výpisy, souhlas manžela/manželky s úvěrem, potvrzení o rodinném stavu atp. Podle našeho přesvědčení by se tak zásadně omezila praxe poskytování rychlopůjček lidem v sociálně nepříznivé situaci, kteří si je často berou pod nevybíravým nátlakem a bez řádného uvážení všech důsledků.
