Tak co teď? Investice, zlato, nebo slamník? Kam nyní s penězi?

Doba je složitá a nejen politici hledají cestu, tápou a často doufají nebo jen tiše zoufají. Nová krize na dohled? Nebo je to jen standardní hra kdo z koho? Vydrží euro? Prostě nejistota trvá a skepse se prohlubuje. Najít bezpečný přístav pro nabyté finance není vůbec jednoduché, tedy pokud není investor hazardním hráčem z přesvědčení.

Jaké jsou momentální možnosti a jak může vypadat rozhodování střadatelů či investorů. Osobně si myslím, že nyní to má daleko složitější konzervativní investor, který preferuje bezpečí investice. Právě ty jsou obvykle reprezentovány dluhopisy, ovšem díky zhoršené makroekonomické situaci je současná výnosnost těch opravdu bezpečných velmi nízká. Mezi bezpečnější emitenty dluhopisů se naštěstí řadí i Česká republika, nicméně i přes určitý pokles cen v minulých týdnech vynáší například tříletý český  dluhopis cca 2,3 % p.a., což je srovnatelné s výnosy některých spořicích účtů. Výsledkem je pak logicky celkem vysoký odliv z krátkých bezpečných aktiv, jako jsou např. fondy peněžního trhu. Současná situace tedy nutí i konzervativní investory uvažovat o dalších alternativách, které trh aktuálně nabízí.

Řada klientských otázek se stále točí okolo zlata, v úvahu přicházejí i další komodity nebo některé akcie. Zejména některé dividendově silné tituly se stávají i pro konzervativní klienty alternativou. Konzervativní investor se určitému svázání se sazbami nevyhne ani při nákupu zajištěných produktů, ale ty, které mají dobrý podklad, mohou být zajímavým kompromisem.

Pro investory s menší averzí k riziku jsou současné ceny akcií a některých komodit na velmi zajímavých hladinách. Trochu problém je, v jaké investovat měně. V českých korunách velký výběr investičních titulů není, euro se potácí nad propastí a dolar také není žádná výhra. A co se týče cen akcií, většina investorů nyní asi řeší otázku, zda se budou či nebudou opakovat ceny z jara 2009 a tedy, zda ještě vyčkávat nebo ne. Tady je ale každá rada drahá. A asi jediné racionální řešení v této situaci zní: nakupovat postupně. Investor si tak zajistí průměrnou cenu, která může být ve finále velmi atraktivní.

Trochu jednodušší to mají investoři s orientací na dividendy. Dle výše očekávané dividendy se mohou jednoduše rozhodnout, zda je pro ně dividenda dostatečnou odměnou za přijaté riziko. Nicméně ani v tomto případě bych se postupných nákupů úplně nezříkal.

Podíváme-li se na aktuální investiční příležitosti, zajímavé jsou již zmíněné dividendové tituly, a to jak u nás, tak ve světě. Většinou jsou to akcie ze sektorů utilit či telekomunikací. Naopak, před krizí díky dividendám oblíbené finance nyní až na výjimky dividendy nenesou a investoři se jich spíše zbavují. Na druhou stranu se tento obor může stát pro vyhledávače adrenalinu a vysokého výnosu zajímavou příležitostí. Stačí se podívat na pětiletý vývoj akcií, Čechům celkem blízkých, Erste. Příležitostí nemusí být pouze banky, ale většina akcií je nyní „v akci“.

Dalším aktivem, kde se dají hledat dobré příležitosti, jsou komodity. Zajímavé jsou zejména pro investory, kteří se ztotožňují s názorem, že vyřešení dluhové krize se neobejde bez zvýšení inflace. Komodity jsou totiž v inflační době jedním z nejlepších udržitelů hodnoty a nehovoříme zde pouze o stále populárním zlatě, ale o komoditách jako celku. Pokud se bude i nadále dařit rozvojovým zemím a jejich obyvatelstvo bude dále bohatnout, tak by se mělo dařit i zemědělským komoditám.

Co tedy poradit zkušenému a co méně zkušenému investorovi?

Chování zkušeného a nezkušeného investora by se v zásadě nemělo lišit. Oba by se vždy měli držet své strategie a nepodléhat panice. Rozdíl mezi nimi je v tom, že zkušený investor si již několik propadů prožil a měl by je tedy snášet lépe. A ten méně zkušený si je prostě musí prožít.

Dodržením strategie myslím dodržení chování dle svého investičního cíle. Pokud má investor dlouhodobý investiční cíl, tak by ho okamžitý pokles neměl vyděsit a spíš by ho měl chápat jako nákupní příležitost. Pokud je jeho cíl krátký, pak by měl mít v portfoliu výrazně větší podíl kvalitních dluhových aktiv, která mu nyní ale moc nevydělají. Ovšem pro někoho je to přijatelná daň za klidný spánek.

Je to vše ale také o osobní preferenci a toleranci k riziku. Podíváme-li se na české současné ceny,  pak pětiletý státní „kalouskův“ dluhopis vynese po 5 letech lehce přes 3 % p.a. (jen pro zajímavost: na trhu 5 letý státní dluhopis nese jen přes 2 %) a oproti tomu česká akciová stálice  ČEZ při současné ceně cca 740 Kč a předpokládané dividendě 50 Kč  by přinášela hrubý dividendový výnos cca 6,7 % p.a.  Každý investor si tedy musí položit otázku, zda půjčí bezpečně státu na pět či deset let za cca 3 % p.a., nebo půjde raději do rizika za 6,7 % p.a.  Já osobně mám celkem jasno.

Autor je ředitel Securities Trading LBBW Bank