Hlavní světové měny, (kromě japonského yenu) se v posledních měsících obchodovaly bez výraznější volatility. Ta padala k nejnižšímu bodu od poloviny roku 2007. Primárním vysvětlením pro tento obrovský klid, vezmeme-li v úvahu velikost státních dluhů, je prostý fakt, že banky jednoduše nedopustí, aby se systémové riziko projevilo, a že zásahy bank přijdou vždy už při tom nejmenším náznaku krize. Ale historie už několikrát ukázala, že doba velmi nízké volatility je časem maximálního nebezpečí. Je to situace, kdy je trh nejméně schopný vycítit číhající nebezpečí, a tudíž nová hrozba může mít obrovské následky.
S tak evidentním klidem na trzích je klíčovou otázkou identifikace potenciálních rizik, která číhají na světové měny v roce 2013 a která by mohla narušit současné paradigma.
Prvním rizikem je známý závod o znehodnocování národních měn ze strany centrálních bank jednotlivých ekonomik, které se snaží „vytisknout“ si cestu z jejich současných ekonomických a fiskálních problémů.
Druhé riziko je to větší – riziko „procitnutí“. V tomto případě by nebezpečí mohlo spočívat v procitnutí trhu a uvědomění si, že současný klid trhů stojí na vratkých základech, konkrétně, že nekončící manipulace centrálních bank ekonomiku v dlouhém období spíše destabilizuje než naopak. Monetární expanze a následné předstírání stability vede pouze ke křehké a na další manipulaci závislé ekonomice. Pokud si toto trh uvědomí, mohlo by to vést k náhlému a divokému uzavření nerovnováhy mezi špatným ekonomickým výhledem a rostoucími cenami aktiv. Na měnovém trhu by se toto mohlo významně projevit na měnách, které velice volatilně reagují na riziko – zejména na rozvíjejících se ekonomikách, ale také na měnách států závislých na exportu surovin a americkém dolaru. Tedy například australského nebo novozélandského dolaru.
John J. Hardy, měnový stratég Saxo Bank
