Společné bydlení... manželství, nebo partnerství?

Již déle než rok existuje v ČR institut registrovaného partnerství, je vhodné provést komparaci problematiky financování a pořízení bydlení z hlediska manželství, registrovaného partnerství a nesezdaných párů.

Pořízení vlastního bydlení patří často k nejdůležitějším finančním rozhodnutím v životě. V případě přijetí hypotéky je ovlivněna dlouhodobě finanční svoboda, samotné pořízení nemovitosti ovlivňuje pracovní mobilitu i životní styl. Přestože se jedná o důležitou problematiku a dnešní trh poskytuje mnoho hypotečních produktů, trápí spoustu potenciálních žadatelů otázky, zda právě pro ně existuje vhodný produkt.

Primární otázkou je, zda existují rozdíly mezi možností pořízení úvěru, které by byly ovlivněny formou společného soužití. Odpověď je jednoduchá - žádné významné rozdíly v tomto ohledu neexistují.

Pokud by se metodici banky rozhodli, že přidělí hypotéku jen osobám v manželském svazku déle trvajícím než 3 roky s podmínkou, že svatba se musela konat pouze první středu v měsíci v katolickém kostele, pravděpodobně by neuspěli s obhajobou svojí metodiky před vedením banky. Banky jsou finanční instituce, jejich motivem je zisk, důležitá je pro ně finanční situace klienta, ne jeho osobní život.

Jaká jsou základní kritéria přidělení úvěru?
Existují 2 základní způsoby, jak přistupují banky k hodnocení bonity klientů, kteří žijí ve stejné domácnosti.

1) Banka považuje za základní jednotku domácnost a zkoumá její finanční situaci na základě příjmů a životního minima (strana výdajů).

2) Banka bere ohledy pouze na jednotlivce, jejich příjmy a závazky (úvěry, pojištění).

V žádný z těchto způsobů neobsahuje implicitně preferenci nějakého svazku výše řečeného. Většinou existuje u hypoték omezení, kdy k hypotéce smí přistoupit maximálně určitý počet osob (často 4 až 6) z určitého maximálního počtu domácností (často 2 až 4).

Vedle základních hypotečních úvěrů existují úvěry, které zvýhodňují mladé manželské páry, avšak nejen manželské páry, ale také páry žijící v registrovaném partnerství (např. Novomanželská hypotéka). Výhodou těchto produktů jsou např. snížené splátky na začátku splácení či zvýhodněné úrokové sazby.

Jediná významná preference typu soužití existuje ze strany státu, a to ve formě úvěru pro mladé rodiny ze Státního fondu rozvoje bydlení, kde je podmínkou manželství a věk jednoho z manželů do 36 let, nebo samostatná osoba ve věku do 36 let pečující o nezletilé dítě. Výše úvěru však může činit maximálně 300 000 Kč, tato částka však může být využita jako vlastní zdroje pro získání hypotečního úvěru u banky a má usnadnit přístup k bydlení mladým rodinám.

Nemovitost vlastněná partnery
Mnohem důležitější než vlastní pořízení nemovitosti je, jaké problémy mohou nastat s vlastnictvím nemovitosti. Pořízená nemovitost vstupuje do majetku partnerů. Pokud ji pořídili partneři ze společných prostředků, vstupuje v manželství do společného jmění, v ostatních případech do podílového spoluvlastnictví. Z těchto důsledků žádné ohrožení vlastního bydlení nevzniká.

Problém však může nastat v případě smrti jednoho z partnerů. Zde již nastávají výrazné rozdíly v přístupu mezi uvedenými svazky. Přehled je uveden v následující tabulce.


Institut manželství a registrovaného partnerství je z hlediska dědictví odlišný pouze v daňové problematice, kde v případě registrovaného partnerství neexistuje osvobození od dědické daně při dědění nemovitosti. V případě úmrtí jednoho z partnerů může být druhý z partnerů vždy primárním dědicem.

Komplikací u nesezdaného páru může být napsání závěti, pro uvedení partnera jako dědice. Ve všech případech existuje v dědění omezení v podobě neopomenutelných dědiců, což jsou potomci v řadě přímé (děti, vnuci, atd.). Nezletilým neopomenutelných dědicům musí náležet alespoň jejich zákonný podíl, zletilým pak polovina jejich zákonného podílu. Pokud případná závěť nerespektuje podíly neopomenutelných dědiců, je neplatná (zcela či z části) za předpokladu, že neopomenutelný dědic uplatní své právo.

Důsledky nejlépe uvádí následující příklad.

Příklad:
Osoba (1) zemře, ve výlučném vlastnictví držela nemovitost, kterou si přeje zanechat partnerovi (2). Existuje však jeden neopomenutelný dědic. Výsledky dle jednotlivých typů soužití uvádí následující tabulka.


Z hlediska podílu dědění nejsou rozdíly mezi institutem manželství a registrovaného partnerství, neboť přísluší do první dědické skupiny. V případě registrovaného partnerství či manželství je vždy možné odkázat vyšší podíl na majetku oproti nesezdaným párům, kde druhý z partnerů může náležet nejvýše do druhé dědické skupiny (v případě soužití ve společné domácnosti více než jeden rok). U nesezdaných párů dokonce nelze v případě existence nezletilého neopomenutelného dědice bez rizika zneplatnění závěti majetek druhému z partnerů odkázat.

Shrneme-li uvedené poznatky, lze říci, že hypotéky nejsou omezovány typem společného soužití, důležitá je především finanční situace klientů. Daňové podmínky odpočitatelnosti úroků z úvěru jsou také pro uvedené typy společného soužití vyrovnané. Z hlediska dědění dle občanského práva jsou oproti nesezdaným párům zvýhodněny manželství a registrované partnerství. Osvobození z daně dědické a podpora bydlení platí pouze pro manželství, neboť směřuje k podpoře rodiny.

Autor je analytikem společnosti Fincentrum FP.