Pojďme nejprve do předluženého Řecka, z něhož už jsou právem všichni unaveni a tak mu logicky nevěnují moc pozornosti. Všeobecně se má za totiž za to, že ať již vyhraje v Řecku kdokoliv, tak manévrovací prostor nové vlády bude minimální. Lídr minulé vlády a strany, jež těsně vede v předvolebních průzkumech – A. Tsipras – sice opět voličům slibuje, že si na věřitelích vyboxuje další ústupky, avšak řecká veřejnost mu již tyto sliby nevěří, přičemž finanční trhy již moc dobře vědí, že Němci a spol. něco takového nedopustí. Kromě toho Syriza bude muset tentokrát postavit (v lepším případě) koalici s umírněnějšími stranami, anebo možná skončí v opozici (pokud vyhraje konzervativní Nová demokracie). A tak není ani velkým překvapením, že řecké volby nejsou pro trhy téma a například rizikovémarže u řeckého vládního dluhu dokonce klesají.
Poněkud větší rozbuškou, ač se to teď nemusí úplně jevit, mohou být volby v Katalánsku, které separatistické strany tohoto důležitého španělského regionu (19 % HDP celé země) proměnily ve faktické referendum o nezávislosti. Potíž je v tom, že preference stran bojujících za nezávislost Katalánska před volbami rostou, přičemž je velmi pravděpodobné, že získají dohromady většinu křesel v regionálním parlamentu a to přesto, že součet jejich hlasů ve volbách bude nižší než 50 %. Zdali takový výsledek bude možné interpretovat jako hlas lidu pro nezávislost na Španělsku, je otázkou. Každopádně na konci září se zde rýsuje konflikt budoucí katalánské vlády s centrální vládou v Madridu, který může být tentokrát vážnější než v předešlých případech.
Stejně tak jako v řeckém případě i katalánskou kartu trhy nehrají, což je vidět jak na španělském vládním dluhu, tak třeba na kurzu eura a to ať již v paritě s dolarem či třeba švýcarským frankem. Vše je logicky zastíněno čtvrtečním Fedem, ale po něm to může být i periferie eurozóny, která může jak pozlobit, tak třeba pozitivně překvapit.
Zdroj : Jan Čermák Analytik ČSOB
