Do roku 2008 vyplácel zaměstnancům v pracovní neschopnosti nemocenskou pouze stát. Od roku 2009 došlo v této oblasti k výrazným změnám a zaměstnavatelé byli zapojeni do finančního zajištění svých zaměstnanců v pracovní neschopnosti prostřednictvím vyplácení náhrady mzdy od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti. Nejednalo se o českou novinku, neboť obdobný systém se již dříve osvědčil v některých vyspělých západoevropských zemích. Neproplácení prvních tří dnů nemoci snížilo krátkodobou nemocnost více než o polovinu. Pro další snižování nemocnosti svých zaměstnanců poskytují někteří zaměstnavatelé například vitamínové balíčky nebo odměny zaměstnancům, kteří neonemocní. Mnohé firmy také nabízí zaměstnancům několik tzv. „sickness days“ za rok, během nichž se může zaměstnanec doma léčit a přísluší mu za ně náhrada mzdy.
„Pro zaměstnavatele je ponechání stávajícího modelu příznivou zprávou. Pokud by měli proplácet zaměstnancům již první tři dny nemoci, znamenalo by to pravděpodobně výrazné zvýšení krátkodobé nemocnosti a citelné zvýšení mzdových nákladů firem. Nemocný zaměstnanec by byl pro firmy příliš drahý a zvýšení firemních výdajů by nakonec pocítili i sami zaměstnanci, např. z důvodu nižšího růstu mezd,“ hodnotí situaci Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
