ECB by ráda viděla strukturální reformy ve Francii a Itálii a současně chce po Berlínu to samé co Paříž, protože má strach, že další tištění peněz bez jakékoliv rozpočtové expanze zkrátka nepřinese ovoce. Dlouhodobá inflační očekávání budou dál padat a především domácnostem a vládám, které splácejí vysoké dluhy, nebude rozhodně do zpěvu.
Vyhrocenou situaci mohou v nadcházejících týdnech přiostřit dvě události. Debata evropských ministrů financí nad problematickým návrhem francouzského rozpočtu na rok 2015. Paříž v tuto chvíli nehodlá ustoupit tlaku Evropské komise a Berlína a odsouvá cíl pro 3% schodek veřejných financí z roku 2015 na rok 2017. Za necelých čtrnáct dní budou také zveřejněny zátěžové testy a celková prověrka aktiv evropských bank. Tentokrát budou testy důkladnější a je pravděpodobné, že některé bankovní skupiny budou muset ještě shánět dodatečný kapitál. A aby toho nebylo málo, ECB bude mít opět práci s obhajováním svých politik. Včera začala před Evropským soudním dvorem bránit OMT (Outright Monetary Transactions).
Nelichotivé vyhlídky eurozóny bude muset do svých výhledů v nové prognóze promítnout i Česká národní banka. Na stůl se tak může vrátit debata nad dalším oslabením intervenčního kurzu.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
