Povinné ručení je zvláštní produkt

Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla musí mít v Česku každé motorové vozidlo pohybující se po veřejných komunikacích. Není divu, že sazby pojistného u tohoto pojištění každoročně rostou. Dnešní podoba povinného ručení totiž svádí k nezodpovědnosti, nehospodárnosti a podvodům!

Povinné ručení má mezi ostatními druhy pojištění výsadní postavení. Stěží lze nalézt jiný pojistný produkt, u něhož by pojišťovny měly zajištěn pravidelný přísun klientů v tak velkém počtu. Podle statistiky České kanceláře pojistitelů mělo v Česku k 30. 6. 2007 sjednáno povinné ručení celkem 5 841 410 vozidel. Za poslední tři roky jejich počet vzrostl o téměř tři čtvrtě milionu.

O atraktivitě povinného ručení pro pojišťovny svědčí mimo jiné i ostrý konkurenční boj o klienty. Posoudit, nakolik je tento produkt pro pojišťovny zajímavý, je z dostupných finančních údajů poněkud složitější. Porovnávat roční objem předepsaného pojistného s vyplaceným pojistným plněním nelze kvůli tvorbě rezerv. Zejména náhrady škod na zdraví totiž pojišťovny vyplácejí postupně třeba i několik let. Podíl těchto náhrad přitom roste.

Podle údajů České asociace pojišťoven v loňském roce pojišťovny na povinném ručení předepsaly pojistné v celkovém objemu 21,9 miliardy korun a na pojistném plnění vyplatily celkem 10,8 miliardy korun. To vypadá na opravdu velmi slušný zisk. K tomu je však třeba dodat, že podle tiskové zprávy České kanceláře pojistitelů celkové závazky pojišťoven vůči poškozeným v oblasti povinného ručení vloni dosáhly výše 46,4 mld. Kč.

Povinné ručení tedy nejspíš nebude tak úplně jednoduchým produktem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Propočty výše pojistného jsou věcí pojistných matematiků. Jejich nelehkým úkolem je zajistit, aby jejich pojišťovna mohla nabízet cenově konkurenceschopný produkt a zároveň aby neprodělávala a byla bez problémů schopna i v budoucnu dostát svým finančním závazkům.

Počty nehod i výše způsobených škod stále rostou. Nelze se tedy divit, že roste i výše pojistného. Jediným faktorem, který každoroční zdražování povinného ručení trochu přibrzďuje, je konkurenční tlak. Pojišťovny se při prezentaci nové výše pojistného vždy zaštiťují statistikami, které říkají, že by vlastně měly zdražit ještě víc. Kromě toho samozřejmě argumentují rozšířením a zkvalitněním svých služeb.

Pojistné podmínky vybízejí k podvodu
Nejsem pojistný matematik a nechci polemizovat o výši přiměřeného zisku. Domnívám se však, že kdyby bylo povinné ručení koncipováno jinak, mohly by být jeho sazby podstatně nižší, než jsou dnes. Stávající podmínky totiž přímo vybízejí k pojistným podvodům. Nemám na mysli jen fingované dopravní nehody, ale spíše absenci mechanismů, které by nutily všechny zúčastněné k minimalizaci nákladů na nápravu škod.

Zájmem dopravní policie je vyšetřovat hlavně závažné dopravní nehody, při nichž došlo k poranění nebo usmrcení osob. Důsledná dokumentace výše škody pro ni není prioritou. Zájmem poškozeného motoristy je mít co nejméně starostí a co nejdříve získat zpět své vozidlo dobře opravené. Zájmem autoservisu je na zakázce pokud možno co nejvíce vydělat. Zájmem pojišťovny je vyřídit pojistnou událost ke spokojenosti klienta při nepřekročení únosné hranice nákladů na náhradu škody. Skloubit všechny tyto zájmy je obtížné.

"Že je nárazník jen trochu odřený a šlo by ho lehce opravit? Raději ho vyměníme za nový včetně úchytů. Že má zpětné zrcátko prasklé sklo, ale jinak je úplně v pořádku? Raději dodáme celé nové! Mimochodem, proč nechcete to náhradní vozidlo, když na něj máte nárok? Že to všechno opravu prodraží o 30 000 korun? Co na tom, vždyť to přece jde z povinného ručení!" K dokonalosti se dá tento systém dovést, pokud má servis zároveň smlouvu s pojišťovnou a při zdokumentování škody zastane rovnou i funkci likvidátora.

Pokud bude servis ještě nenasytnější, může zvýšit svůj profit tím, že lehce poškozené díly jenom opraví, ale naúčtuje si jejich výměnu za nové. Pokud to udělá šikovně, šance, že se na to nikdy nepřijde, je poměrně velká. Samozřejmě nelze paušalizovat. Kontrola ze strany pojišťoven sice funguje, ovšem troufám si tvrdit, že by často mohla být daleko důslednější. K odhalení takovýchto podvodů totiž většinou musí přispět spíše nějaká náhoda.

Jednotlivé pojišťovny se přitom nacházejí mezi dvěma mlýnskými kameny. Konkurenční boj na jedné straně brání rychlému růstu cen pojistného a na druhé straně nutí pojišťovny k liberálnímu přístupu při likvidaci pojistných událostí. Pojišťovna, která by při výplatách pojistného plnění byla méně velkorysá, než je obvyklé u její konkurence, by nejspíš rychle přišla přinejmenším o značnou část klientů.

Ještě významnějším aspektem, který dělá z povinného ručení zvláštní produkt, je platná legislativa. Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nepochopitelně poskytuje zcela nepřiměřenou ochranu nezodpovědným řidičům. Odpovědnost za škodu způsobenou byť zcela vědomým a flagrantním porušením dopravních předpisů je z viníka jednoduše přenesena na pojišťovnu. Ta ji pak následně, prostřednictvím dražšího pojistného, přenese na všechny řidiče, resp. vlastníky vozidel.

V § 10 odst. 1) zmíněného zákona je uveden taxativní výčet případů, kdy má pojišťovna právo požadovat na pojištěném náhradu vyplaceného plnění. Kromě případu, kdy řidič způsobil škodu úmyslně, při neoprávněném použití vozidla nebo když svým jednáním ztížil možnost vyšetření pojistné události, se jedná o případy, kdy byla porušena "základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá".

V následujícím odst. 2) je pak uveden opět taxativní výčet vysvětlující, co se oním porušením základní povinnosti rozumí. Podle zákona se jedná výslovně o případy použití vozidla technicky nezpůsobilého k jízdě, řízení vozidla osobou bez platného řidičského oprávnění, se soudním zákazem řízení nebo nezpůsobilou řídit vozidlo z důvodu požití alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku. O nějakém porušování dopravních předpisů ani slovo.

Co z toho plyne? Řidič, který způsobí dopravní nehodu svou rychlou a nebezpečnou jízdou, projetím křižovatky na červenou nebo třeba obejetím stažených závor u železničního přejezdu, může být v klidu. Pokud neřídil opilý, zdrogovaný nebo bez řidičáku a nehodu přežije, nemusí si s náhradou třeba i mnohamiliónové škody lámat hlavu. Pokud mělo jeho vozidlo platné povinné ručení, jím zaviněnou škodu bez dalšího uhradí pojišťovna.

Otázkou je, zda je takovýto postup v pořádku. Pojišťovny se sice mají zabývat hlavně pojištěním a ne výchovou řidičů. Na druhou stranu: důslednější vymáhání přinejmenším podstatné části náhrady škody způsobené v důsledku prokázaného závažného porušení dopravních předpisů po řidičích, kteří vznik škody jednoznačně zavinili, by mohlo nejenom zlevnit povinné ručení, ale i výrazně přispět ke zlepšení situace na českých silnicích.