Nezaměstnanost a co ji ovlivňuje

Ekonomická teorie rozlišuje z pohledu příčin tři druhy nezaměstnanosti - frikční, cyklickou a strukturální. Které z těchto příčin způsobují dnes rostoucí nezaměstnanost a trend rostoucí nezaměstnanosti v české ekonomice? Jak minimální mzda a sociální dávku ovlivňují ochotu pracovat?

Tři druhy nezaměstnanosti z pohledu příčin

Existují-li v ekonomice nezaměstnané práceschopné osoby, hovoří se o nezaměstnanosti. Upřesňující teoretické definice se snaží jako nezaměstnaného označovat toho, kdo práci nemá, je práceschopný a pracovat skutečně chce. Z pohledu možných příčin nezaměstnanosti teorie rozlišuje tři typy nezaměstnanosti:

1. nezaměstnanost frikční (sezónní a fluktuační),
2. nezaměstnanost cyklickou (hospodářského cyklu) a
3. nezaměstnanosti strukturální (struktury hospodářství).
   

(1) Nezaměstnanost sezónní a fluktuační (frikční).

Na trhu práce běžně dochází k přirozenému pohybu pracovních sil, daném sezónností zaměstnání, pohybem obyvatelstva mezi oblastmi, regiony a pracovními místy. Člověk, který opustí původní zaměstnání, může potřebovat nějakou dobu pro nalezení nového místa, potřebuje hledat nejlepší nabídky a vybrat tu nejvhodnější, což zabere určitý čas. Lidé mění zaměstnání z důvodu změny bydliště, hledání lepšího uplatnění, pod vlivem fáze svého životního cyklu, matky mohou hledat nové uplatnění po mateřské dovolené a absolventi hledají vhodné místo po dokončení školy.

(2) Nezaměstnanost plynoucí z existence hospodářského cyklu (cyklická).

Hospodářství se vyvíjí cyklicky, nastupuje-li recese, počet pracovních příležitostí klesá a nezaměstnanost roste. Ekonomika pak prožívá fázi celkového hospodářského poklesu, poptávka a množství vytvářené produkce klesá, klesá i poptávka po práci a nezaměstnanost vzrůstá prakticky ve všech odvětvích (Okunův zákon). Protože poptávka po práci klesá všude a postihuje téměř všechna odvětví a profese, lidé propuštění v jednom odvětví nemohou snadno a rychle nalézt zaměstnání v odvětvích jiných. Cyklická nezaměstnanost bývá vyřešena až příchodem nového hospodářského cyklu, fází růstu, kdy počet pracovních příležitostí roste a nezaměstnanost klesá.

(3) Nezaměstnanost strukturální

Díky změnám v ekonomickém prostředí dochází k tomu, že se některá odvětví utlumují nebo i zanikají a jiná expandují. Mnohá povolání, jako je švec, krejčí, kovář nebo kočí v průběhu času zanikla, jiná naopak vznikla - operátor call centra, správce počítačové sítě, programátor. Na trhu práce se tak poptávka po určité profesi nebo druhu práce zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu práce se snižuje. Skutečnost, že se určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají, mnohdy vyžaduje, aby se zaměstnanci, kteří ztratili práci, rekvalifikovali, aby mohli nalézt uplatnění v expandujících odvětvích a sektorech. Strukturální nezaměstnanost je přirozenou a nevyhnutelnou součástí ekonomického vývoje, potlačování strukturálních změn hospodářství oslabuje, vede k jeho zaostávání a ztrátě konkurenceschopnosti.

Dnes rostoucí nezaměstnanost v Česku je důsledkem všech tří typů příčin. Světová ekonomická recese dopadla na poptávku českých firem, české hospodářství se rovněž dostalo do recese, což vedlo ke vzniku nezaměstnanosti cyklické. Protože lze předpokládat, že si hospodářská krize vyžádá změnu strukturu hospodářství, jako je útlum kapacit automobilového průmyslu nebo útlum realitního trhu, bude se na rostoucím trendu spolupodílet i nezaměstnanost strukturální.

Pět důležitých skupin faktorů ovlivňujících nezaměstnanost

Vládní politika zaměstnanosti. Vláda může svými opatřeními zlepšovat informovanost o volných pracovních místech, financovat rekvalifikace nebo podporovat migraci za prací. Mimo taková opatření vláda může aktivně usilovat o snížení nezaměstnanosti tím, že bude stimulovat ekonomiku dodatečnými vládními výdaji. Dodatečné vládní výdaje mohou vytvořit pracovní místa a snížit nezaměstnanost, zkušenosti ovšem ukazují, že čím větší je snížení nezaměstnanosti, tím větší je v konečném důsledku inflace (teorie Phillipsovy křivky). Míra nezaměstnanosti tak může díky dodatečným vládním výdajům klesat, z krátkodobého hlediska je vidět růst a dobré výsledky přijaté politiky, pracovníci jsou spokojeni, protože rostou jejich příjmy. Reálné mzdy ovšem vzhledem k růstu cenové hladiny (inflaci) růst nemusí, z dlouhodobého hlediska se může ukázat, že takový růst byl uměle vyvolaný a dlouhodobě neudržitelný. Pasivní vládní zásahy mají zmírňovat dopady nezaměstnanosti, typicky vyplácením dávek v nezaměstnanosti a sociálními dávkami.

Vliv stanovené minimální mzdy a sociálních dávek. Větší sociální jistoty mohou být příčinou vyšší dobrovolné nezaměstnanosti, například v podobě nižšího zájmu o hůře placenou práci. Nízká mzda a dosažitelnost relativně vysokých sociálních dávek může být pracovně demotivující (past chudoby). Porovnání příjmů dosažitelných ze systému sociální péče, například částky životního minima a dorovnání nezbytných nákladů na bydlení, s minimální mzdou získanou za odvedenou práci (dnes ve výši 8000 Kč hrubého), ukazuje, že se z ekonomického hlediska nemusí vyplatit pracovat. Má-li člověk vynaložit 1800 Kč na dojíždění za prací, kde je odměňován minimální mzdou, je pravděpodobné, že se s ohledem na příjmy ze systému sociálního zabezpečení rozhodne být dobrovolně nezaměstnaný. Podobná kalkulace může ukázat, že člověk, který systému sociálních dávek zneužívá tak, že pobírá sociální dávky a mimo to ještě pracuje načerno, získává značně vyšší příjmy, než ten, kdo pracuje legálně. Je to logické zdůvodnění názoru, který zazněl v jedné diskusi: „Sem na sociálce, dělám fušky a mám se nejlíp.“

Demografie a zaměstnávání zahraničních pracovníků. Trh práce je ovlivňován demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva. Lidé dnes obecně žijí déle, klesá porodnost, doba ekonomicky aktivního života se obecně prodlužuje a roste vliv migrace. Cizinci v domácí ekonomice nacházejí práci zejména proto, že jsou ochotni dělat za minimální mzdy, za které by domácí pracovníci nepracovali. Zahraniční pracovníci také někdy vykonávají práce, kterou tuzemští pracovníci za daných podmínek dělat nechtějí.

Co již není vidět, je zaměstnávání zahraničních dělníků za podmínek na hraně zákona. Takové zaměstnávání může vypadat tak, že pracovníci pracují i 12 hodin denně 7 dní v týdnu, za odvedenou práci berou směšné nízké mzdy, žijí v ubohých podmínkách a pracují při nedodržení zákonem stanovených podmínek. Takové zaměstnávání je s ohledem na fungování trhu práce nekalou konkurencí, podnikatel raději zaměstnává zahraniční pracovníky, kteří jsou ochotni pracovat za směšný plat, netrvají na dodržování zákonné pracovní doby a rádi odpracují hodiny navíc.

Vzdělání, kvalifikace a osobní kompetence. Motivace najít si práci a pracovat je jen jedním faktorem ovlivňujícím uplatnění se na trhu práce, dalším faktorem jsou osobní kompetence a způsobilost. Kdo se naučí něco, co každý neumí, získává osobní konkurenční výhodu. S konkurenční  výhodou si uplatnění najde snadněji než ten, kdo takovou výhodu nemá. V internetových diskusích lze v této souvislosti zaznamenat názory o zbytečném studiu oborů, o které není na trhu práce zájem:

• "Když milion lidí bude umět číst hieroglyfy, tak z toho neplyne, že milion z nich najde v tomto oboru zaměstnání. Nejde jen o to něco umět, ale o to umět něco, zač je někdo jiný ochoten platit.“
• „Když se každý cpe na školy, z kterých potom nemůže najít uplatnění. To je samý filozof, historik umění, politolog, sociolog atp. Tak když je jich příliš, co s nimi?“

Znevýhodněni jsou také absolventi, kteří sice mohou mít kvalifikaci a mohou své vzdělání prokázat, ale chybí jim zkušenosti, způsobilost a kompetence, které získají pouze praxí a uplatňováním znalostí v každodenní realitě. Strukturální nezaměstnanost, kterou dnešní hospodářská krize vyvolává, vytváří a bude vytvářet tlak nejenom na rekvalifikaci, ale i na mobilitu, pružnost a ochotu stěhovat se za prací.

Mobilita, pružnost a ochota stěhovat se za prací. Mobilitu a pružnost mohou ovlivňovat zakořeněné pracovní návyky, požadavek na práci v místě bydliště nebo nevýhodnost dojíždění za prací špatně placenou, popřípadě vliv nákladů a omezených možností dopravy do zaměstnání. Pracovních příležitostí, kde se pracuje od šesti do tří, kde je jistota celoživotního zaměstnání, je a bude stále méně. Význam mobility a pružnosti tak bude pravděpodobně narůstat.

Vliv této skupiny faktorů dokládá i osobní zkušenost, která zazněla v diskusi o nezaměstnanosti: „Musím-li se starat o nemobilní tchyni a splácet dům, stěhovat za prací se prostě nemohu.“ Nefunguje-li trh s nájemním bydlením, jsou-li lidé hypotékami přivázáni k místu, kde koupili byt nebo dům, snižuje to i jejich ochotu a schopnost stěhovat se za prací.