Především nerovných podmínek. Vadí mu, že evropský trh je vůči akvizicím klíčových a technologicky vyspělých podniků relativně otevřený, zatímco čínský připomíná nedobytnou pevnost. Akviziční souboje podniků tak neprobíhají na stejných hřištích. Čínské státní i soukromé firmy navíc častokrát skupují zahraniční aktiva za vydatné podpory vlády. Takový luxus evropské podniky nemají, naopak evropská legislativa jim pomoc vlády přímo zakazuje. Neférová globální soutěž o strategická aktiva leží řadě politiků z vyspělých zemí v žaludku. Čína se sice snaží propojenost byznysu a vlády omezovat, ale je teprve na začátku této cesty. Navíc se zdá, že rostoucí vnitřní problémy čínského hospodářství reformní úsilí viditelně brzdí.
Čínské investory proto nevítají politici vždy s otevřenou náručí. Naopak, jejich aktivita vedla již americkou a australskou administrativu v minulosti k zpřísnění zákonů omezujících příliv zahraničních investic. Evropu něco podobného může brzy čekat. Nebo se minimálně může zpřísňovat interpretace stávajících pravidel. V tomto roce již Evropská komise zabránila akvizici CGNP (čínského jaderného koncernu), kvůli jeho přímým vazbám na čínský stát.
Zdroj : Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny