Poslední skutečně zlaté medaile byly předány olympijským vítězům naposledy v roce 1912 na Olympijských hrách ve Stockholmu. Současné „zlaté“ medaile obsahují pouze 1,34 % čtyřiadvaceti karátového zlata, 92,5 % stříbra a 6,16 % mědi. Při současných tržních cenách se celková hodnota kovů obsažená ve 550 gramové „zlaté“ medaili pohybuje kolem 500 amerických dolarů. Stříbrná medaile je pak skutečně z velké části ze stříbra a kovový obsah vyjde na 260 dolarů. Třetí místo a bronzová medaile paběrkuje s obsahem 97 % mědi v ceně tří dolarů.
Díky sběratelské hodnotě je cena medailí bezpochyby vyšší, než cena obsažených drahých kovů. Možná by však stálo za úvahu, proč si ani největší a nejdražší světová sportovní akce nemůže dovolit rozdávat plnohodnotné medaile, stejně jako před sto lety. Máme se snad hůř, než v roce 1912? A nelze nalézt odpověď ve vzniku americké centrální banky v roce 1913 a postupné zavádění centrálního bankovnictví, které začalo oddělovat pojmy zlato a peníze, do té doby synonyma? Kdyby snad někoho někdy opět napadlo zabavovat fyzické zlato stejně jako za F. D. Roosevelta v USA v roce 1933, snad těch 100 „zlatých“ medailí se 600 gramy čistého zlata, se kterými letos počítá americká výprava, zůstane nedotčeno.
