Letiště Praha - další promarněná příležitost pro burzu

Stále se mluví o tom, že některé státní podniky by se měly privatizovat přes kapitálový trh. Nakonec to ale vždy dopadne prodejem jednomu vlastníkovi. Zatím posledním případem úspěšného ignorování burzy jako jednoho ze základních kamenů fungující ekonomiky se nejspíše stane prodej Letiště Praha.

Před týdnem se objevila zpráva, že Letiště Praha se bude prodávat jednomu strategickému vlastníkovi, který by měl zaplatit minimálně 100 miliard korun. Rozhodla o tom vláda, která dala na doporučení tzv. malého konzultanta, společnosti Credit Suisse.

Vzhledem k rychlému budoucímu rozvoji společnosti byl zamítnut dlouhodobý pronájem, a tak přišla na pořad dne otázka způsobu prodeje. Při rozhodování jsou na výběr většinou tři možnosti. Strategický prodej, prodej přes burzu, nebo kombinace. Konečný výsledek se vzhledem k přístupu naší vlády k burze vlastně dal očekávat. I když jí to posvětil nezávislý konzultant.

Zní to skutečně logicky. Pokud někdo bude ochoten dát téměř stonásobek ročního zisku společnosti, stát na tom bude skutečně ziskový. A cena je podle všeho reálná, protože letiště je nejspíše ještě stále na začátku svého rozvoje a zejména doplňkové zdroje příjmů mají vysoký růstový potenciál.

Letiště tak bude celé prodáno strategickému partnerovi (nejspíše alianci správce jiného letiště a finanční skupiny) a stát by za tento prodej měl inkasovat ne méně než sto miliard korun, pod které by dokonce ministr financí Kalousek prodej vůbec nedoporučil.

Velká hotovost se stále hodí a alespoň na chvíli vyřeší stálý problém s veřejnými financemi. Je to krátkozraké a nebezpečné řešení, ale momentálně zkrátka vyhrála možnost, při níž může stát počítat cenovou prémií za exkluzivitu, kterou při prodeji přes burzu nemůže očekávat vůbec a při kombinovaném prodeji by byla značně snížena. Zkušený nový vlastník pak může výrazně zvýšit výkonnost společnosti, což by mohl být při kombinovaném prodeji, vzhledem k roztříštěné struktuře a tím i komplikovanějšímu schvalování, resp. prosazování strategických rozhodnutí, problém.

To jsou klady přímého prodeje. Jeho nedostatky jsou zejména velká lobbistická aktivita a politický boj a v nezanedbatelné míře také vysoká úroveň akvizičního dluhu, přičemž trhy akvizičního financování nejsou v současnosti zrovna v ideální kondici.

Burza nevyhovuje

Argumentem proti prodeji na burze a kombinovanému prodeji je také možnost, že některý z velkých vlastníků by po určité době stejně získal většinu (akorát by to bylo dražší a stát by přišel o zmiňovanou prémii, na druhé straně by mohli vydělat malí akcionáři) a momentální slabší výkonnost akciových trhů (což mi při pohledu na některá zdařilá IPO kvalitních společností v poslední době přijde trochu jako nesmysl).

Již v minulosti se častokrát zmiňovala možnost prodat pouze menší část, maximálně 49 % letiště a nejčastěji se zmiňovala možnost prodeje přes kapitálový trh umístěním akcií na burzu. Český kapitálový trh se jeví jako ideální pro takový způsob. Letiště Praha je totiž společnost z nestrategického oboru se zajímavým potenciálem růstu, jejíž odvětví na burze navíc není zastoupeno, což znamená určité oživení pro kapitálový trh v dané zemi. Všechno je ale nakonec trochu jinak.

Ohraná písnička

Je to už jako stará ohraná písnička. Nechci sem moc tahat politiku, ale nějak mi to nedá. Po každých volbách nově nastupující garnitura slíbí kde co, v tomto případě větší podporu kapitálového trhu ve formě privatizace zbylých státem vlastněných podniků přes burzu, ale výsledek je stále stejný.

Ignorance burzy ze strany státu je už trochu trapná, ale když je potřeba stále narychlo látat díry v rozpočtu, jakákoli dlouhodobá řešení jdou v takových případech stranou. Stát sice nakonec možná dostane více, než by dostal při prodeji přes burzu, ale co bude následovat? Pochybuji, že by se peníze mohly použít na stavbu například dopravného spojení Prahy s Ruzyní, spíše půjde o zmiňované látání děr v rozpočtu, případně (a to by ještě nebylo tak špatné, protože jde vlastně o dlouhodobý plán) na realizaci nutných reforem.

Rozvoj burzy, jako jednoho ze základních stavebních kamenů fungující tržní ekonomiky, bohužel kompetentní osoby nezajímá (ale po volbách nezapomeneme uklidnit investory tím, že ji budeme slovy co možná nejvíce podporovat). A už vůbec se nehledí na to, že Letiště Praha by mohlo být pro stát stále zajímavým zdrojem příjmů i při prodeji například poloviny akcií přes burzu a ponechání si většiny, což by znamenalo zajímavou perspektivu do budoucna. Ale to bychom chtěli dlouhodobá řešení od politiků s jepičím životem.

Je s podivem, že například v Polsku je podpora kapitálového trhu ze strany vlády někde úplně jinde a stát prakticky dělá všechno pro rozvoj kapitálového trhu, což je nakonec na počtu nových společností na burze (i těch zprivatizovaných) velmi dobře vidět na první pohled.

Domácí burza nemůže bez přílivu nových společností efektivně plnit svou základní funkci jakéhosi barometru ekonomiky, a pokud se nebude dál rozvíjet, investoři (a to jak drobní, tak i institucionální, jako například penzijní fondy apod.) se budou muset stále více poohlížet po možnostech investování v zahraničí.