Kup a drž: Vhodné pouze na velmi dlouhou dobu

Na investiční konferenci společnosti Fincentrum se zajímavou přednáškou prezentoval šéfredaktor časopisu FondShop Roman Stuchlík, který pravděpodobně rozesmutnil mnoho zástupců strategie "kup a drž"...

Strategie "kup a drž" je jednou z nejčastěji doporučovaných strategií při investování do akcií. Společně s pravidelným investováním je považována za strategii, která dokáže dlouhodobého investora s investičním horizontem delším než pět až deset let ochránit před pravidelnými výkyvy na akciových trzích.

Zní to logicky. Při dostatečně dlouhém investičním horizontu může investor „přežít“ i výraznější výkyvy a pravidelné investování zase snižuje volatilitu a dochází k průměrování investice. Při poklesu cen totiž nakupují více cenných papírů za nižší ceny, což má v dlouhém horizontu příznivý vliv na portfolio investora. Otázkou, kterou Roman Stuchlík položil, je však délka investičního horizontu.

Špatnou zprávou pro zastánce těchto dvou přístupů je, že typická délka investice, pět až deset let, v posledních letech k dosahování zajímavých výnosů investorům ani zdaleka nemusí stačit. Nejjednodušší vysvětlení poskytují grafy. Ty nám ukazují roční výkonnosti akcií a dluhopisů k danému datu na dané periodě při jednorázové a pravidelné měsíční investici. Jde o reálnou výkonnost (očištěnou o inflaci).

Graf 1: Reálná roční výkonnost severoamerických společností (prezentovanou total return indexem S&P 500) v USD k danému datu na předcházející desetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Investoři sice v devadesátých letech mohli po deseti letech dosahovat nadprůměrné roční výkonnost i přes patnáct procent, ale propady v letech 2000 až 2002 společně se současnou krizí již roční výkonnost hodně omezují. Ti, kdo počítají roční výkonnost za deset let dnes, jsou už dokonce v mínusu, a to hodně. Investorům, bohužel, nepomohlo ani pravidelné investování.

Řešením by mohlo být prodloužení investice na dvacet let, kdy investor podle grafu již mohl dosáhnout kladné roční výkonnosti i při současných propadech (i když dosti nízké). Ani zde však nijak významně nepomohlo pravidelné investování, které nemá velký vliv ani na výkonnost, ani na volatilitu. Pokud bychom ale v budoucnu byli svědky ještě větších propadů, nemusela by stačit ani dvacetiletá perioda.

Graf 2: Reálná roční výkonnost severoamerických společností (prezentovanou total return indexem S&P 500) v USD k danému datu na předcházející dvacetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Důkazem mohou být výsledky japonských akcií, u nichž investoři na desetiletém horizontu dosahovali až v polovině případů záporné roční výkonnosti (někdy až -10 % p.a.). Pokud však měl investor štěstí, mohl dosáhnout také roční výkonnost až 25 %. To však bylo v polovině osmdesátých let.

Graf 3: Reálná roční výkonnost japonských společností (prezentovanou total return indexem MSCI Japan) v JPY k danému datu na předcházející desetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Investorům do japonských akcií nakonec nepomohl ani dvacetiletý investiční horizont, protože i na tak dlouhé periodě poměrně často (zejména v posledních letech) zaznamenávali zápornou roční výkonnost. A to i přesto, že volatilita je v delším horizontu mnohem nižší. Výsledky pravidelné investice jsou dokonce mnohem horší, než u jednorázové.

Graf 4: Reálná roční výkonnost japonských společností (prezentovanou total return indexem MSCI Japan) v JPY k danému datu na předcházející dvacetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Pomohou dluhopisy

Řešením mohou být podle Romana Stuchlíka dluhopisy. I když ani ty v některých případech neochránily investory před zápornou roční výkonností a dosahují nižší průměrné výkonnosti. Na druhé straně ale zabezpečí investorovi nižší volatilitu a větší pravděpodobnost kladného výnosu (i zde ale počítáme s minulostí a budoucnost předpovědět nemůžeme).

Graf 5: Reálná roční výkonnost státních dluhopisů USA k danému datu na předcházející desetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

I u dluhopisů pak platí, že stabilnější výkonnost a nižší volatilitu je možné dosáhnout s prodloužením investičního horizontu.

Graf 6: Reálná roční výkonnost státních dluhopisů USA k danému datu na předcházející dvacetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Rovněž v Japonsku, kde v posledních letech byla jedním z největších problémů deflace, plnily dluhopisy svou roli jako ochrany investice vcelku dobře. Za cenu nižších průměrných ročních výnosů se investor zbavil extrémní volatility vládnoucí na akciových trzích.          

Graf 7: Reálná roční výkonnost státních dluhopisů Japonska k danému datu na předcházející dvacetileté periodě, tzv. rolling return.

Zdroj: FondShop

Z uvedeného vyplývá, že investoři musí počítat s velmi dlouhými cykly, kterých jsme na akciových trzích svědky (15 až 20 let). Investorům bohužel nemusí ke kladné roční výkonnosti pomoci ani relativně dlouhý investiční horizont a ani průměrování investic pravidelným investováním.

Špatnou zprávou je, že podle uvedeného se právě dnes nacházíme možná v polovině cyklu, kdy investoři nemohou očekávat nadprůměrné výnosy na akciových trzích. Na posledním grafu z FondShopu je reálná výkonnost světových akcií v českých korunách od roku 2000 a možné scénáře budoucího vývoje. I v případě otočení současného vývoje a nadprůměrných 20% ročních výnosů by se investor na původní hodnoty dostal až v roce 2015. V případě delší krize to pak může být mnohem déle.

Co má tedy investor dělat, když ani tolik preferovaná metoda "kup a drž" mu nemusí přinést vytoužený profit? Prakticky nic. Lepší alternativa pravděpodobně asi neexistuje. Pokud se tedy investor rozhodne investovat, musí myslet jak na diverzifikaci, tak i na velmi dlouhý investiční horizont, který mu pomůže překonat i dlouho trvající cykly.

David Brzek, makléř Fio, burzovní společnosti, vidí možnost v aktivnějším přístupu: „Každá investiční strategie v sobě nese určitou míru rizika. U strategie „kup a drž“ se v dlouhodobém horizontu rizikovost sice snižuje, ale i tak tam zůstává a rozhodně se nejedná o bezrizikový přístup, což při zpětném pohledu potvrzuje pohled na vývoj trhů v posledních několika letech. Přestože tento přístup může pod vlivem aktuálního dění ztrácet na atraktivitě, domnívám se, že pro dlouhodobého investora je to stále jedna z nejlepších možných variant. Na druhou stranu jsem nikdy nebyl ortodoxním zastáncem striktního přístupu „kup a drž“, ale upřednostňuji i u dlouhodobých investorů alespoň částečně aktivní přístup, který by měl odrážet střednědobé tendence na trhu.“