V minulých měsících jsme byli svědky volání po užší integraci Evropy, především z úst německé kancléřky Angely Merkelové. Ta argumentuje tím, že především eurozóna potřebuje vedle ekonomické a monetární spolupráce také užší spolupráci politickou. Vize těsnějšího spojení Evropy má nevídanou podporu především mezi ekonomickými lídry eurozóny – nějaký typ bližší spolupráce v ní podporuje 89 % byznysmenů. Co je ale dále zajímavé – mezi největšími podporovateli této myšlenky najdeme představitele firem z krizí nejvíce zasaženého Jihu (Španělsko: 98 % představitelů firem, Itálie: 95 %, Řecko: 90 %), Severu (Finsko: 97 %) i obou největších evropských ekonomik (Francie: 95 %, Německo: 91 %). Překvapením pak není to, že proti další evropské integraci stojí především tradiční euroskeptické země, které neplatí eurem – Velká Británie (41 %) a Švédsko (27 %).
Ekonomičtí lídři: dvourychlostní Evropa se stává realitou
Názory ekonomických lídrů v zemích stojících mimo zónu platící eurem jsou k dalším integračním snahám o poznání zdrženlivější. Proti další integraci se vyslovilo 29 % z nich. Největší skepse převládá opět ve Velké Británii a Švédsku (v nich odmítá ekonomickou integraci shodně 55 % byznysmenů). Euroskeptické nálady živí dnes nejvíce právě Británie, kde ministerský předseda David Cameron dokonce přislíbil vypsat do roku 2017 referendum o setrvání v Evropské unii, pokud jeho Konzervativní strana vyhraje příští volby.
Jan Kincl, partner společnosti Grant Thornton Advisory, k výsledkům průzkumu uvedl: „Výsledky průzkumu International Business Report ukazují, že vývoj posledních let zvýraznil třecí plochy mezi představiteli evropských firem. Mezi byznysmeny v zemích stojících mimo eurozónu má politická unie podporu jen 14 %, užší ekonomickou integraci by podpořilo jen 32 % z nich. Zdá se, že pro představitele firem se stala realitou dvourychlostní Evropa tvořená na jedné straně 17 státy eurozóny a na straně druhé zbylými deseti zeměmi. Na první pohled by se zdálo, že názory uvnitř eurozóny jsou homogenní a výrazně pro-evropské. Při bližším pohledu ale vidíme, že při volání po užší integraci si firmy z Řecka, Španělska Itálie a Francie na straně jedné a Německa a Finska na straně druhé představují něco diametrálně odlišného. Při celkovém pohledu tak vidíme pokračující evropskou nejednotnost a nejistotu, která je hrozbou pro investice přinášející pracovní místa a růst.“