Jednak pravděpodobně proto, že důležitější než krok Bank of Japan bylo pro trhy odbourání sázek na růst sazeb v USA (které podlomilo načas nohy dolaru). Vedle toho svojí roli hraje skutečnost, že v soutěži o “nejzápornější” sazby Evropa Japonsku utekla. A soudě podle včerejšího rozhodnutí švédské centrální banky chuť jít se sazbami dál do záporu zatím centrální banky v Evropě nepřešla – Švédové srazily sazby na –0,5% a v březnu si na další podobný krok brousí zuby ECB. Výnos dvouletého německého dluhopisu proto včera propadl na nová historická minima (-0,5%).
Paradoxně právě vidina dalšího pádu sazeb je jedním z důvodů, proč upadly na akciových trzích v nemilost banky, které jsou jedním z hlavních tahounů výprodejů v tomto roce. Vidina další měnové expanze proto trhy rozhodně nenaplňuje pocitem klidu.
Pokud se ale odprostíme od pohledu na akciové trhy, tak čísla z reálné ekonomiky v Evropě nevypadají zdaleka tak špatně. I když průmysl ke konci roku zaklopýtal, zatím nevidíme silnější efekt čínských potíží v tvrdých číslech – německá ekonomika ve čtvrtém kvartále podle dnešních čísel dál rostla slušným tempem (0,3 mezikvartálně, 1,3% meziročně). Spotřebitelé také díky dobrým výkonům pracovního trhu vypadají v řadě evropských ekonomik silně a v tomto roce jim bude hrát do karet znovu levnější benzín.
Rizika nicméně s bobtnajícím napětím na finančních trzích rostou každým dnem. Hlavním strašákem je podle nás stále další eskalace čínské krize – taková, která by vedla k výraznější devalvaci juanu a prudkému ochlazení druhé největší světové ekonomiky. V takovém případě by finanční napětí dál výrazně rostlo, a to by pro slabší články eurozóny v čele s Itálií bylo velice nepříjemné.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Poštovní spořitelny
REKLAMA
