Kdy se dostaví hospodářský růst?

Příjmy domácností mají dnes tendenci k poklesu a je otázkou, co to může udělat s cenovou hladinou a výnosy. Co když lidé budou méně utrácet a v úsporném režimu bude fungovat vláda i podniky? Budou nuceni producenti snižovat výrobu a zůstanou vyhlídky na hospodářský růst jen zbožným přáním?

Když neprodáš, vyráběj méně

Jakmile ochabuje schopnost nebo vůle konzumovat určitý předmět, musí se zmenšovat i kapacita jeho výroby. A tak si dnes majitel hospody může postěžovat, že po zdražení piva a v situaci, kdy mají lidé hluboko do kapsy, nemá tržby takové jako dříve. Štamgasti v hospodě pijí méně, raději si domů kupují levnější pivo lahvové, spotřeba v hospodě klesá. Stejně tak pracovníci očekávající snížení svých platů budou asi více zdrženliví, začnou více spořit a odkládat stranou, vzdají se spotřeby lecčehos zbytného. Teoretická úvaha říká, že když poptávka po určitém předmětu vymizela, musí vymizet i jeho výroba. A tak i hospodský při poklesu hostů musí snížit svou "výrobní kapacitu". Může se stát, že propustí polovinu personálu, a že se bude snažit polovinu hospody pronajmout.

Když nastává nerovnováha mezi kapacitou výrobní a spotřební, musí se něco stát, aby se rovnováha obnovila. Podniky mohou část kapacit zakonzervovat, část zrušit, nastoupit může stát, který začne vyprodukované množství regulovat nebo zajistí odbyt, kupříkladu subvencemi nebo podporou vývozu. Nerovnováha mezi kapacitou výrobní a spotřební je možnou příčinou hospodářských potíží, hospodářské krize nebo recese, s čímž souvisí otázky nezaměstnanosti, inflace nebo deflace.

Když spotřebováváme to, co jiní vytvořili

Když naše domácnost hospodaří, spotřebovává vyrobenou elektřinu, dodaný plyn, vodu, návštěvou obchodu doplňuje potraviny a nakupuje potřebné spotřební zboží. Žijeme v civilizované společnosti a je běžné, že spotřebováváme to, co nám zajišťují jiní. Abychom mohli spotřebovávat, musí spotřebovávané někdo vyrobit, a také někdo musí zajistit dodání na místo určení. Bez výroby může existovat snad jen spotřeba zvířecí, divoká zvířata ukájejí své potřeby prostředky, které jim poskytuje příroda.

Hospodaření jednotlivce, podniku nebo státu není o ničem jiném, než o výrobě a spotřebě. Výroba a spotřeba je o vytváření a spotřebovávání hodnot, o upotřebitelnosti a ničení upotřebitelnosti. „Olověný svícen znamená určitou upotřebitelnost pro vzepření svíce,“ píše prvorepublikový ekonom Karel Engliš a pokračuje: „Rozlomením svícnu zaniká tato upotřebitelnost a tím i statek svícen. Co zůstává, je olovo, tedy zase statek, ale s jinou upotřebitelností (zpracování).“

Upotřebitelnost jízdenky neplyne z hmoty a tvaru, ale v možnosti použít dopravní prostředek. Podobně nemají přímou upotřebitelnost peníze, ten kdo peníze přijímá, v nich vidí upotřebitelnost toho, co za ně může získat. Představa upotřebitelnosti se neváže pouze k nějakému hmotnému předmětu, mohou to být určitá práva, vlastnictví obligace, ochranné známky nebo třeba možnost disponovat elektronickou peněženkou.

Spotřebou je účelné využívání upotřebitelných statků, spotřeba bot nebo šatů se projeví postupným zmenšováním jejich hodnoty, upotřebitelnost spotřebovaného jídla je zničena okamžikem jeho snězení. Zásoba toho co může být spotřebováno, vzniká a je doplňována výrobou. Výroba a spotřeba je jádrem jakýchkoli hospodářských úvah, nemůže být spotřebováno, co nebylo vyrobeno.

Když na jedné straně světa motýl zamává křídly, na druhé straně světa vzroste nezaměstnanost

Každý člověk žádá a chce prostředky, které mohou uspokojovat jeho potřeby. Potřebujeme jíst, a tak navštěvujeme obchod nebo bufet na rohu, potřebujeme oblečení, a tak zavítáme do butiku. Naše zdroje, kapacita i pracovní síla jsou omezeny, jsme nuceni hospodařit. Snažíme se vnější prostředky upotřebit tak, abychom ve své jedinečné situaci a ve aktuálním psychickém rozpoložení dosáhli maxima užitku.

A tak volíme, zda budeme pracovat na plný nebo částečný úvazek, hledáme možnosti přivýdělku. Když se daří, snažíme se zvýšit si svou životní úroveň, a tak měníme své bydlení, chceme si dopřát, a kupujeme si honosnější auto. V jiných situacích naopak potřebujeme přežít a překlenout těžké doby, na první místo se dostávají úspory. Pak se častěji ptáme, zda danou věc skutečně k životu potřebujeme, popřípadě se začneme více řídit heslem „kdo nemá osla, nemusí se starat o seno“.

Využití prostředků, konkrétních statků, prostoru i času nehledá pouze jednotlivec ve svém soukromém hospodaření, podobné otázky řeší i hospodářství národní či hospodářství světové jako celek. Mezi jednotlivými hospodářskými celky se v průběhu času vyvinuly čilé styky, směna a úvěrování, čímž rostla vzájemná závislost a provázanost. Když vše funguje, všechny strany získávají, nastupuje blahobyt a prosperita. Když ale dojde v jednom hospodářství k zásadní poruše, dopady takového selhání se mohou projevit v hospodářství jiném, zdánlivě geograficky či jinak vzdáleném. Karel Engliš před sto lety jako příklad takové poruchy uváděl vyčlenění Ruska z celosvětového hospodářského systému v důsledku Bolševické revoluce.

Dnes bychom mohli uvést příklad americké hypoteční krize, existenci toxických aktiv napříč finančními systémy různých ekonomik nebo křehkou rovnováhou opírající se o vzájemné finančně-ekonomickou provázanost Spojených států a Číny. Čína nakupuje americké dluhopisy a úvěruje tím Spojené státy, protože je to způsob k dobývání zahraničních trhů a získávání výrobního know-how. Čína sice ví, že Spojené státy „tisknou“ další a další dolary a že dolar bude ztrácet na hodnotě, ale pokud by americký dluh přestala nakupovat, došlo by k propadu poptávky po čínském zboží. Říká se, že chybami se člověk učí a chybami se učí i čínští výrobci. Díky tomu, že se stali výrobní dílnou pro celý svět, získávají jedinečné výrobní know-how, které se v budoucnu stane konkurenční výhodou.

Tak, jak čínský režim doposud úvěruje mnohé vyspělé ekonomiky, podporuje spotřebu v těchto zemích, a vytváří zdání prosperity. Spotřebitel jde do obchodu a cokoliv „za pár korun“ koupí. Úsilí o Číny o posílení ekonomického růstu opírajícího se o domácí poptávku a odklon od orientace na vývoz ale může leccos změnit. Spotřebitelé z vyspělých zemí, zvyklí na levné spotřební zboží pocházející z Číny, tak může v budoucnu čekat nemilé překvapení plynoucí z toho, že levné čínské dovozy ustanou. Styk, směna a úvěr se v dnešním světě vyvinul tak, že když někde v džungli zamává motýl křídly, na druhé straně světa začne pršet.

Role peněz v hospodaření

Peníze pozměnily prvotní hospodářské svazky, v rámci kterých se odehrával celý hospodářský život, výroba statků, jejich rozdělování i spotřeba. „Peněžní hospodářství způsobilo, že s každým statkem spojujeme číslo jeho ceny, s každým podnikem číslo jeho výnosu (po případě kapitálu v něm), s každou domácností číslo jejího důchodu, “ konstatuje prvorepublikový ekonom Karel Engliš. Z tohoto pohledu v každém peněžním hospodářství podle Engliše existují tři hladiny čísel, hladina čísel cenových, čísel výnosových a čísel důchodových.

Hladina čísel cenových odráží, kolik co stojí, hladina čísel výnosových zachycuje, jaké výnosy nesou investice, a hladina třetí, jaké jsou příjmy lidí použitelné ke spotřebě a úsporám. Protože jsou tyto tři řady do sebe začleněny, tvoří soustavu. Úhrn všech peněžních důchodů se rovná úhrnu peněžních výnosů a tento zase úhrnu všech cen s vyloučením průběžných položek. V souvislosti s řadou výnosů pak jde i řada čísel, kterými se oceňuje kapitál (pozemky, továrny atd.). Při poruchách měny se mění celá soustava číselná, aniž by se nutně musel změnit skutečný hospodářský obsah. Změny na straně jedné musí vlnovitě proběhnout až na druhou stranu.

A tak když se dnes příjmy domácností určené k výdajům snižují (klesá hladina čísel důchodových), snižují se nutně tržby a zisky podniků (klesá hladina výnosová), rostou přirozené tlaky na pokles hladiny cenové. Tato úvaha a souvislosti hovoří ve prospěch deflačního scénáře, který ovšem nenastane, pokud někde na druhé straně světa zamává motýl křídly a tamní lidé přestanou být ochotni pracovat za hrstku rýže. Pak se ukáže, že doba levné produkce z východu skončila, spotřební zboží již nebude možné „za pár korun“ koupit, nastoupí inflace.

Hladina čísel cenových poroste, stejně jako poroste hladina čísel výnosových a opětovně porostou i příjmy lidí. Jen utrpí kupní síla úspor denominovaných v papírových penězích, ale to vyplývá z povahy těchto peněz. Prodělají dluhopisy, znehodnotí se kupní síla vkladů a úspor občanů. Centrální banky dotčených států vykáží vyšší než cílenou inflaci a odůvodní to mnohými vlivy, které nemohly mít pod kontrolou. Moudrý investor, který ve svém portfoliu uváženě rozloží svůj kapitál, bude připraven a naopak bude zklamán spekulant, který vše vsadil na jednoho koně a špatně ho zvolil.