Kam investovat své úspory?

V diskusním fóru jedné banky se diskutující obrátil se žádostí o radu: „Mám volných půl miliónu korun, které mohu na půl roku postrádat. Poraďte mi prosím, jak je co nejlépe zhodnotit.“ Později diskutující svou situaci popsal blíže: „Chystám se utrácet, ale právě až za půl roku, a na tu dobu bych je potřeboval někam výhodně uložit.“

V diskusi, která následovala, se objevily dva úhly pohledu. Jeden úhel pohledu byl již dříve diskutován v příspěvku Základy osobních financí: Kam uložit peníze?: Jedná-li se o krátkodobé uložení dočasně volných finančních prostředků, může být pohodlným řešením jejich uložení na spořící účet nebo termínovaný vklad, který je zajištěn státem garantovaným systémem pojištění vkladů a poskytuje garantované zhodnocení.

Je-li riziko ve všech bankách a družstevních záložnách v systému zákonné garance vkladů stejné, pak je nejlepší využít možností, kde jsou nabízené úroky největší a náklady související s využitím příslušného finančního produktu nejmenší. Ve své podstatě takové závěry obsahuje i jedna část odpovědí v diskusi o uloženi dočasně volného půl miliónu.

Jiným způsobem možného uložení "krátkých" peněz mohou být fondy peněžního trhu, kde ovšem jsou riziko i výnos více zatíženy nejistotou. Tyto aspekty i závěry byly již dříve diskutovány v jiných příspěvcích o základech osobních financích a opakování by bylo jen opakováním a mlácením prázdné slámy.

Druhý úhel pohledu, zahrnující část odpovědí v diskusi odpovědi na otázku „kam uložit peníze,“ je zajímavá tím, že uvažuje v širších souvislostech o vazbách mezi státním zadlužováním, znehodnocováním měny, inflací a investováním. Protože právě tyto širší souvislosti ovlivňují z dlouhodobého hlediska investorské výsledky, je vhodné se jim věnovat podrobněji.

Vliv státního zadlužení na investory a dopady inflace

Je-li diskutováno státní zadlužení, může padnout názor: „Záleží na tom, kdo vyhraje volby. Jestli se bude stát značně zadlužovat, tak se vyplatí spíše dlužit než vlastnit.“ Ano, tíha státních dluhů má přímé i nepřímé dopady i na investory.

Pokud například stát potřebuje získávat prostředky na splátky státních dluhů, může zvýšit daně, což má dopady na minulé i budoucí investice. Konkrétním příkladem může být tabákový průmysl, kdy zvýšení spotřební daně z cigaret může znamenat zvýšení ceny cigaret. Poptávka po cigaretách pak nejspíše klesne, konzumenti budou hledat náhražky (substituty), kterými se v případě zvýšení spotřební daně z cigaret mohou stát třeba cigarety pašované, prodávané na černém trhu. A dopad na investory? Držitel akcií tabákového průmyslu se možná dočká nižších dividend, protože menší prodej cigaret bude znamenat menší tržby podniku, jehož akcie vlastní.

Je-li stát silně zadlužen, je v jeho zájmu vyšší inflace a znehodnocení měny, v níž jsou dluhy vyjádřeny (denominovány). Může k tomu dojít například tak, že důvěra náhle opadne, mnohé investice odtékají a měna padá. Takto mohou být státní dluhy legálně odhodnoceny, a to v neprospěch držitelů jím vydaných dluhopisů.

V tomto ohledu je v inflačních dobách opravdu výhodné být správně zadlužen. Bude-li mi kamarád ochoten bezúročně půjčit sto tisíc, pak je to pro mne výhodné – získal jsem část kupní síly jeho peněz. Je-li ale dluh financován způsobem, kdy se věřitel proti inflaci brání inflační doložkou, již to tak výhodné není. V případě vyšší inflace pak žádá i vyšší úroky, je konstatování "vyplatí se spíše dlužit než vlastnit" je značně zavádějící. Ten, kdo má v inflačních dobách své peníze denominovány v inflační měně a není chráněn inflační doložkou, přispívá inflační daní a dotuje své dlužníky.

Existuje-li tendence k zadlužování států, odráží se to na finančních i jiných trzích, vzniká ekonomická nerovnováha, která působí pnutí, žádající řešení. Státní zadlužení má své příčiny a následky, které v prvotním přiblížení jeden diskutující vyjádřil takto: „Jsou jenom dvě možnosti, jak se dluhů zbavit: vydělat na to, znehodnotit měnu. První možnost je obtížná v situaci, kdy si lidé nevidí do úst a pracovat není v módě. [ …] Stačí se podívat na to, že se nediskutuje o tom, že by měl být rozpočet vyrovnaný, ale o tom, že roční dluh 160 mld. Kč je spása a 230 mld. Kč je katastrofa. Pokud tedy nejsme schopni vyházet neschopné a přebytečné úředníky, omezit státní sektor se všemi nesmyslnými státními zakázkami a přestat vyplácet štědré dávky nezaměstnaným s pěti dětmi, je jedno řešení - musíme znehodnotit měnu, abychom měli dostatečné příjmy ke splácení dluhů.“

Ano, veřejné zadlužování se stalo módou nejenom v Česku. Díky veřejným dluhům mohou vyspělé státy vykazovat prosperitu a růst, i když skutečné přidané hodnoty produkují stále méně. Mohou žít kouzlo života na dluh, které dříve či později skončí. Je pravda, že se stát se svých dluhů zbaví buď tak, že bude více vybráno na daních, nebo že bude postupně znehodnocena měna, ve které jsou dluhy vyjádřeny (denominovány). Druhý způsob je politicky více žádoucí, protože příčiny zchudnutí ekonomiky nejsou příliš zřejmé a zůstávají skryty.

V probírané diskusi byla dobře míněná asi i tato rada: „Pokud penězům nerozumíte, tak si je dejte na spořící účet, aspoň vám nezmizí. Lepší, než když vám někdo prodá či poradí tak "výhodnou investici", že peníze už nikdy neuvidíte.“ Ano, ve většině případů bude lepší než kupovat zajíce v pytli, který při jeho rozvázání uteče, držet peníze, i když tyto byly částečně znehodnoceny. Nesmí ovšem přijít měnová reforma nebo hyperinflace – pak i kupní síla peněz zmizí.

Hrozba inflačního znehodnocení peněz může vést k ovlivnění rozhodnutí o spotřebě i investicích, což ukazuje i názor jednoho z diskutujících: „Můj osobní pohled je, utratit je tak do roka. Kola inflace se začnou roztáčet do vysokých obrátek, jiná možnost při hlouposti lidí bohužel není. Já teď nemám na účtu prakticky nic a splácím, takže můžu jít vzorem.“ Diskutující neuvedl, zda má nějaké rezervy, co vlastně splácí, jaké má finanční cíle a lze jen těžce posoudit, zda je jeho rozhodnutí moudré. Peníze nad rámec likvidní finanční rezervy a rodinného rozpočtu by asi vždy měly být rozumně investovány, tedy uloženy do majetku (aktiv), který nejlépe uspokojí potřeby, požadavky a finanční cíle investora.

Úvahy, kam investovat

Asi v každém okamžiku existují nabídky tvářící se, že nabízejí nejlepší způsob, jak a do čeho je nejlepší investovat. Krutou pravou je závěr, že "na tuhle otázku nikdo nezná spolehlivou odpověď, nikdo nemá křišťálovou kouli a neví, co bude zítra, co bude za rok, za dva nebo za deset let.

Pokud bude například za deset let zavedena daň z nemovitého majetku, podobná dávce z nemovitostí, zavedené v prvorepublikovém Československu, bude investor do nemovitosti zatížen nákladem, se kterým nemohl v době rozhodování počítat.

Že se to nemůže stát? Historie ukazuje, že se takové věci stávají. Našel by se možná skutečný emigrant, který se v roce 1918 v roce založení Československa vrátil domů, s nadšením zde pořídil činžovní dům a domníval se, že se jeho investice v následujících letech pokojně stráveného stáří bude vracet. Jak mohl ale počítat s tím, že bude zavedena dávka z tohoto majetku? Jak mohl vědět, že se hodnota této dávky díky deflaci zhodnotí? Jak mohl vědět, že přijde druhá světová válka a po ní režim, který jeho investici znehodnotí znárodněním? A v jaké pozici jsou ti, kdo tento dům restituovali, ale v bytech bydlí nájemníci s regulovaným nájemným?

Uvažuje-li jednotlivec o těchto otázkách, může si pokládat třeba tyto otázky: „Co tedy dělat s těžce našetřenými penězi, aby se mě znehodnocení měny nedotklo? Kam je uložit, do zahraniční banky?“

Před uložením peněz do zahraniční banky varuje komentář: „Upozornil bych na kurzové riziko. Jsou lidé, co si před lety otevřeli konta v USD. Směňovali za 40 Kč/USD a dnes by za to dostali na 17,50 Kč/USD - to je vývar, ne?“ Dnes se to jednoduše komentuje - kdo v minulosti vsadil na dolar, prodělal, kdo vsadil na korunu, vydělal.

A na co tedy vsadit, do čeho vložit své peníze? Jeden z diskutujících o tom uvažuje: „To je otázka, na kterou hledá odpověď hodně lidí, a troufám si tvrdit, ze jen málo z nich dokáže rozumně poradit. Já si na to patent nedělám, ale pokud člověk plánuje výdaje, udělal bych je v nejbližší době. Výborná je doba na výměnu auta, jsou levná. S nemovitostmi nevím, když za mnou přijede Rakušan a říká, ze si tady chtěl pořídit domek, ale že jsou tu dražší jak u nich...“

Taková odpověď by mohla být příkladem rozumně uvažujícího investora. Ano, pokud mé finanční cíle, aktuální situace a mé potřeby obsahují pořízení nebo výměnu auta, může být současná doba vhodná. Klesá-li poptávka po autech, protože klesá kupní síla a dostupnost úvěrů a z krátkodobého hlediska bude převaha nabídky nad poptávkou (neochota automobilek zakonzervovat kapacity), lze předpokládat možnost výhodných příležitostí ke koupi. Výhodná příležitost ke koupi ovšem neznamená výhodnou investici, pokud by si někdo nové auto koupil jen proto, že má ušetřené peníze a že jsou auta levná, finančně inteligentní by takové řešení nebylo.

Jak uvádí diskutující, situace na trhu s nemovitostmi v současné chvíli investicím příliš nesvědčí. Pokračuje-li krize a její konec je v nedohlednu, klesá-li v důsledku toho poptávka a ve stejné situaci roste nabídka (např. nucené prodeje v případě nesplácených hypoték), lze předpokládat tlak na pokles cen a ukvapeného rozhodnutí o koupi nemovitosti by mohl investor litovat.

Ekonomika je ovšem dynamický systém a mnohé úvahy o působících vlivech jsou nutně vytrženy ze souvislostí, mnohé vlivy mohou být podceněny a všechno může být nakonec jinak. Rady o možné investici mohou padnout různé, ale až čas ukáže, které byly ty správné.

V diskusi pak padly třeba tyto rady:

• „Pokud máš strach z hyperinflace nebo měny, tak si fakt kup tu cihlu zlata/zlaté investiční mince (ale zase - ne od těch, co si přirazí marži 20 - 30 %)."
• „Židé za války kupovali známky, jsou lehké a jednoduše přenosné."
• „Určitou cestou může být také umění, ale tam se člověk musí vyznat.“
• „Anebo si kup zlatou cihlu a zakopej si ji na zahradě.“
• „Kupte si důl, to je díra v zemi, tu vám nikdo nevezme.“

Diskutující, který otázku položil, poskytnuté rady okomentoval: „Auto mám a dělám do nich, takže bych nové nekupoval. Díru v zemi nechci, co bych s ní dělal. Zlato je asi na svém maximu a už neporoste, spíš klesne. Termínovaný účet mám, ale to mě neuchrání před poklesem hodnoty peněz a na to jsem se ptal... Pořád se tedy ptám, jak zachovat nynější hodnotu svých úspor?“

Dnešní doba vyspělých ekonomik je ve znamení státního zadlužování, hrozby znehodnocování měn a inflace. Mnozí si kladou otázky, kam uložit a investovat své úspory, které jsou nad rámec finanční rezervy a představují dlouhodobou rezervu. Kam s těmito úsporami, aby nebyly znehodnoceny a udržely si svou hodnotu? Upřímná odpověď je asi jediná – protože nikdo neví, co bude, lze doporučit dodržování zdravého selského uvažování a osvědčených investorských zásad.