Jsou američtí šéfové bank lepší než čínští?

Podle výšky odměn by byla odpověď na otázku vcelku jednoznačná, ano, jsou mnohem, mnohem lepší. Podle výsledků největších bank v obou zemích by byla odpověď spíše opačná. Nepoměr mezi výsledky a odměnami je tak do očí bijící, že stojí určitě za zmínku.

Server Bloomberg (a následně i Zero Hedge) přišel před pár dny s článkem, v němž porovnával odměny šéfů největších bank v USA a v Číně. Je dobré připomenout, že mezi oběma zeměmi a jejich bankovními systémy panují velké rozdíly, ale v systému odměňování existuje nepoměr tak zásaní, že stojí za zamyšlení.

Šéf největší americké banky JP Morgan Chase & Co., Jamie Dimon, si v minulém roce vydělal na platu, odměnách a akciových bonusech hezkých 23 milionů dolarů. Šéf nejvýdělečnější banky na světě, čínské Industrial & Commercial Bank of China Ltd., Jiang Jianqing, si vydělal 308 tisíc dolarů. Ne, to není chyba, rozdíl mezi odměnami dvou bankéřů, kteří mají pod dohledem dvě z nejvlivnějších bank ve svých regionech, je více než 22 milionů dolarů.

Šéf čínské banky, jejíž zisk byl jen v posledním kvartálu téměř dvounásobný oproti jejímu americkému rivalovi (9,63 miliardy dolarů oproti 4,96 miliardy dolarů), si vydělal za rok jen něco více než jedno procento odměny svého amerického kolegy. Počty o tom, kdo se jak vyplatil svému zaměstnavateli, jsou také velmi zajímavě. Za každou miliardu zisku vyplatila americká banka svému šéfovi 1,21 milionu dolarů. Čínská banka pak za každou miliardu zisku vyplatila svému šéfovi neskutečných 9 400 dolarů. Je jen otázkou, jestli je Dimon tak dobrý, nebo Jianging tak špatný při vyjednávání o svých příjmech při podepisování smlouvy se státem vlastněnou bankou. V každém případě by si státní firmy v ČR mohly od svého čínského protějšku vzít příklad.

Obrovské odměny šéfa JPM jsou výsměchem svému čínskému kolegovi ještě v jiném směru. JP Morgan se totiž v poslední době potácí od jednoho průseru ke druhému. Jedním z nejznámějších je aféra kolem sazby LIBOR, v níž JP Morgan hraje nemalou roli, a která bude pro banku znamenat v budoucnu nemalou pokutu, pokud se případ podaří dovést žalobcům do zdárného konce. Pak je tady ztráta úctyhodných 4,4 miliardy dolarů ze zpackaných obchodů s deriváty, známá jako „London Whale fiasco“. A v neposlední řadě, JP morgan hrála také důležitou úlohu v případu ztracených peněz klientů zkrachovalého obchodníka s cennými papíry, MF Global. Šéf takové společnosti si pak za minulý rok vydělal 23 milionů dolarů. Téměř třetina odměny pro Jiang Jianqinga navíc není splatná ihned, ale bude mu vyplacena v příštích třech letech, v závislosti na jeho výkonech a výsledcích banky.

Odměny pro odborníky?

V minulosti byly vysoké odměny omlouvány vysokým vzděláním a odborností šéfů společností. Firmy z každého odboru, banky nevyjímaje, se snaží své chytré hlavy ve svých společnostech udržet stůj co stůj a nabízejí jim vysoké platy, různé výhody a samozřejmě výkonnostní odměny. Odměny v amerických bankách ale ukazují, kde až může honba za nadstandardními odměnami a výhodami pro šéfy zajít.

Už to vůbec není o odbornících na svých místech, jejichž zkušenosti a znalosti by vydělávali svým společnostem velké peníze, za což by byli po právu odměněni. Už to dokonce není ani o morálním hazardu, který byl považován za důvod, kdy se bankéři snažili dosahovat co nejlepších výsledků za každou cenu, aby dosáhli na výkonnostní bonusy. Je to o nekonečné hamižnosti a špatně nastaveném systému, kdy odměnu dostane každý neschopa, který se octne na dobře placeném místě. Je tedy otázkou, jestli udělali soudruzi z Číny někde chybu, nebo jsou majitelé amerických bank skutečně tak zoufalí, že musí platit miliony každému amatérovi, který se octne v čele jejich bank.