Jiří Rusnok: Zpoplatnění přestupu mezi fondy je pro klienty výhodné

Penzijní připojištění se mění. Přestupy mezi fondy dříve než po pěti letech se zpoplatní. Firmy nebudou moci nutit zaměstnance k přechodu do konkrétního fondu. Zprostředkovatelé budou muset sdělit výši provize. A fondy budou moci účtovat část dluhopisů do splatnosti.

O změnách v penzijním připojištění si povídáme s Jiřím Rusnokem, prezidentem Asociace penzijních fondů ČR a předsedou představenstva ING PF.

Co přinese novela zákona klientům penzijních fondů?

Novela především posiluje prvky dlouhodobosti ve stávajícím systému penzijního připojištění. Vnáší pro penzijní fondy možnost zavedení administrativního poplatku za přestup či předčasné ukončení smlouvy formou odbytného. To je určitá ochrana stávajících klientů a negativní motivace těm, kteří uvažují o přestupování či předčasném ukončování smluv k tomu, aby tak nečinili.

Hlavně bych ale zdůraznil ochranu stávajících klientů. Veškeré náklady spojené s přestupy a akvizicemi nových klientů v konečném důsledku znamenají snížení budoucích výnosů stávajících klientů.

Poslaneckou sněmovnou schválený návrh zákona stanovuje maximální výši poplatku na úrovni 800 Kč. Penzijní fond ale nemusí tento poplatek vůbec uplatnit. Myslíte si, že penzijní fondy tento poplatek budou spíše zavádět, nebo nikoli?

Neumím to v tuto chvíli odhadnout. Žádnou debatu na toto téma jsme s kolegy nevedli. Předpokládám, že budou různé úrovně poplatku a že se konkurenční vztah, který na trhu panuje a je velmi živý, do tohoto poplatku promítne.

Na druhou stranu provize vyplácená zprostředkovateli je zpravidla vyšší, než je výše poplatku, který by měl regulovat odchod klientů. Nemůže docházet k tomu, že zprostředkovatel klientovi tento poplatek uhradí?

Nemělo by k tomu docházet. A pokud by k tomu došlo, bylo by to v rozporu se Sněmovnou schváleným návrhem, protože tento v jiné své části říká, že klient nemůže být ovlivňován pro rozhodnutí uzavřít smlouvu žádnou pobídkou. A to by jistě takovou pobídkou bylo.

Zákon myslí i na zaměstnavatele. Ti v dnešní době inkasují až několikanásobek ročního vkladu klientů jako jakousi formu provize za převod jejich zaměstnanců ke konkrétnímu penzijnímu fondu. Toto by mělo skončit.

Ano, toto je další velmi významná část novely, která vrací charakter zákona tam, kam patří, a tam, kam ho zákonodárce zamýšlel. My nemáme zaměstnanecký systém penzijního připojištění, náš systém je individuální. Zaměstnavatel má ale možnost do tohoto systému zaměstnancům přispívat. Proto by zaměstnavatelé neměli a podle nového zákona nebudou moci ovlivňovat rozhodnutí zaměstnanců při volbě penzijního fondu.

Bude čistě na zaměstnanci, pro který penzijní fond se rozhodne. Veškeré výdaje penzijních fondů spojené dnes se získáváním těchto korporátních klientů a jejich případnou exklusivitou odpadnou a měly by se vrátit do ekonomiky fondů a tudíž i ve prospěch klientů.

Na druhou stranu může zaměstnavatel přispívat za daňově výhodných podmínek až 24 tis. Kč ročně v souhrnném limitu na penzijní připojištění a životní pojištění. Neobáváte se, že zaměstnavatelé přikloní vzhledem k provizním možnostem spíše k životnímu pojištění, kde možnost inkasovat provizi zakázána není?

Neobávám se toho. Teoreticky se to sice nabízí, nicméně jsem přesvědčen o tom, že penzijní připojištění jako zaměstnanecký benefit je natolik etablovaným produktem, který nabízí zajímavou formu pro zaměstnance z hlediska value proposition, tzn. toho, co dostávají za své peníze, a na atraktivitě tohoto produktu to nic neubere, ba naopak.

Nemohu vyloučit, že budou takové snahy zejména ze strany distributorů k takovýmto přesunům, ale myslím si, že to nebude mít zásadní dopad na trh.

Další poměrně významnou změnou v zákoně je možnost účtovat alespoň část státních dluhopisů „do splatnosti“. Jaký přínos to bude mít pro klienty a jaký pro penzijní fondy?

Mělo by to posílit kapitálovou pozici penzijních fondů, protože nebude tolik dotčena volatilitou tržního oceňování státních dluhopisů.

Bezprostředně se to nedotkne ani klientů, ani výnosnosti fondů. Do budoucna by to mělo umožnit fondům nakupovat dluhopisy s delší dobou splatnosti, čili dluhopisy s vyššími výnosy, a to by mělo pozitivně ovlivnit výnosnost penzijních fondů a míru zhodnocení pro klienty.

„Malá novela“ by měla nabýt účinnosti od 1. 7. 2009. Musí ale ještě projít senátem a být podepsaná prezidentem. Jakou vidíte pravděpodobnost, že projde celým legislativním procesem včas a začne skutečně platit a být účinná?

Vůbec to neumím odhadnout, ale pevně věřím, že šanci projít včas má. Jestli to bude ještě teď v průběhu měsíce a půl, nebo to bude trvat o měsíc déle, neumím odhadnout. Protože se ale ukázalo, že nad změnami panuje všeobecná shoda, nevidím důvod, proč by neměla projít i senátem.

V posledním čtvrtletí došlo k dalšímu poklesu akciové složky v portfoliích penzijních fondů. Co je důvodem tohoto poklesu? Akcie jsou nyní relativně levné, došlo k jejich největšímu poklesu od dob hospodářské krize ve 30. letech minulého století a spíše lze očekávat jejich růst.

Ten důvod je několikerý. Zaprvé je to otázka tržního ocenění. Pokud došlo k dalšímu poklesu tržní ceny akcií, tak se to projevilo na poklesu podílu akcií v portfoliu, které jinak roste, ale to je jen technická věc.

Podstatnější je, že penzijní fondy jsou dnes nuceny situací, která je na trhu jak u dluhopisů, tak u akcií, k tomu, aby svá portfolia dále zkonzervativněli. Jsou nuceny dostát ze zákona kladného výsledku na bázi jednoho roku. A udržet tuto schopnost při současné volatilitě akcií a k tomu se přidávající volatilitě u části dluhopisů je velmi obtížné a vystavuje to akcionáře poměrně velkému riziku dotovat výsledek penzijního fondu na konci účetního období. A tomu se chce pochopitelně každý akcionář vyhnout.

Je to kombinace situace na trhu a regulatorního tlaku, ať už tlaku vyplývajícího ze zákona a garancí z něj vyplývajících, nebo tlaku stávajícího dohledu, který striktně požaduje oceňování aktiv a vytváření rezerv na volatilnější aktiva v kapitálu.

Ve sněmovně leží ještě jeden zákon, tzv. „velká novela penzijního připojištění“, týkající se oddělení majetku akcionářů od majetku účastníků penzijního fondu. Jakou má perspektivu?

Perspektiva je spojená bohužel se změnou politického rytmu. Obávám se, že stávající sněmovna se tím již nebude zabývat, takže z hlediska technické legislativní procedury to padne pod stůl. A uvidíme, jak se k tomu postaví nová vláda - ta se obávám tímto zabývat nebude. A uvidíme, jak se tím bude zabývat vláda po říjnových volbách zda pošle materiál znovu a v jaké formě do sněmovny.

Dnes odhadovat další vývoj je velmi obtížné. Myslím si, že se celá věc oddaluje minimálně o rok, ale víc neumím odhadnout.

V rámci „velké novely“ ale panují i rozdíly v názorech mezi jednotlivými penzijními fondy. Některé fondy by raději viděly licencovaný nový produkt než licencovaný nový subjekt. Jaký je váš názor na tento spor?

Myslím si, že ten spor je umělý. O té věci jsme v rámci asociace debatovali několik měsíců, možná i let, a poté i s ministerstvem financí a nikdy jsme nenašli dobré řešení, které by umožňovalo zvolit cestu licencovaného produktu. Nikdy se takové technicky schůdné řešení nenašlo.

Bohužel to muselo skončit tím, že zde bude nově licencovaná instituce, která bude jakousi nástupnickou institucí současných penzijních fondů, ale ty zároveň budou mít možnost dlouhou dobu ještě pokračovat se stávajícím kmenem klientů, pokud jim tento model vyhovuje.

Šlo především o zachování kontinuity. Aby klient nebyl ohrožen legislativní změnou a znejistěn, jestli teď rychle musí spoření zrušit, změnit, nebo něco udělat. Model, který byl v zákoně zvolen, mu dává komfort, že nemusí nic on sám aktivně měnit. A má naopak možnost si vybrat.

Děkuji za rozhovor.