Rozevírající se nůžky mezi Španělskem a Francií ukazují, že jednoduché dělení na periferie a zdravé jádro je v eurozóně čím dál složitější. Eurozóna spíše připomíná slepenec ekonomik, které mají tu menší, tu větší strukturální problémy dost různé povahy. Španělsko v tuto chvíli na rozdíl od Francie dokáže těžit z oživení na globálních trzích a dynamicky mu zrychlují exporty.Zdá se, že francouzští exportéři mají čím dál viditelnější problémy s konkurenceschopností. Na druhé straně ve Španělsku jsou pořád cítit dozvuky realitní bubliny. Domácnosti trpí vysokou nezaměstnaností a značná část z nich zůstává předlužená – to jsou jasné limity pro silnější růst domácí spotřeby. Zvlášť ve chvíli, kdy vláda musí ještě dál snižovat deficit veřejných financí (v roce 2013 pravděpodobně okolo 6,5 % HDP).
I u menších ekonomik se hranice mezi jádrem a periferií v roce 2013 jaksi setřely. Zářným příkladem je pohled do Irska, které rychle vyrovnalo deficit běžného účtu a přes pokračující problémy ve finančním sektoru roste třetím rokem v řadě. Naopak kdysi jasní členové zdravého jádra Nizozemí a Finsko byli v roce 2013 druhý rok v řadě v recesi. Z tohoto pohledu bohužel nevychází nijak povzbudivě ani Česko, které jako by jelo s Nizozemím a Finskem ve stejných kolejích.
Jan Bureš, hlavní ekonom Ery
