Ty si v poslední době už zvykly na panující pozitivní očekávání a případná horší čísla „připisují“ na list argumentů, proč by měla ECB prodloužit svoje velkorysé QE a dále tak prodlužovat období záporných výnosů u kvalitních dluhopisů. Sem se dá zařadit indikované snižování cen výrobců v eurozóně vyplývající z PMI, nicméně dnešní Ifo by vzhledem k očekávanému slušnému výsledku mělo vyznívat přesně opačně. Červencové Ifo sice až tak neoslnilo, ale přesto jeho úroveň byla poměrně silná, a to jak z pohledu aktuálního hodnocení situace firem, tak jejich dalšího očekávání. Minulé zklamání šlo navíc připsat i v té době aktuálním obavám z brexitu, které se, jak se zdá z dalších měkkých a dokonce i prvních tvrdých dat, jaksi nematerializuje. A nakonec vlastně ani v samotné Británii.Realita prozatím naplňuje očekávání těch, kteří přicházeli s po-brexitovými tragickými scénáři, a tak i Ifo by se mohlo z prvního drobného „šoku“ otřepat. Zvlášť, když německým firmám rostou zakázky, narážejí na své výrobní kapacity a potýkají se s nedostatkem zaměstnanců. Ifo by tedy mělo spíše potěšit a tak trochu i pomoci euru, což nejspíše zase nepotěší ECB, která by asi raději viděla euro slabší.
Ifo nejspíše potvrdí dobrou kondici německé ekonomiky směrující díky exportu a domácí poptávce nahoru, zatímco další velké ekonomiky eurozóny stále vyhlížejí, jakým směrem se vlastně vydat, zatímco ECB stále ve velkém tiskne nová eura, vlády žijí povětšinou permanentně na dluh a ekonomický růst zůstává, řekněme, symbolický. Nakonec se přece jen ovšem začínají hýbat pomyslné ledy i ve druhé největší ekonomice. Ale jak se zdá, na dobré zprávy z Francie je zatím brzy. A zda příjemně překvapí i čísla z dalších velkých shodou okolností předlužených zemí eurozóny teprve uvidíme. Na jejich rostoucí závislosti na euro-kapačkách od ECB to však nic nejspíše nezmění.
Petr Dufek
Analytik ČSOB
