Vzhledem k nízké inflaci, silnému dolaru, přísnějším finančním podmínkám a hlavně i nové situaci v zahraničí konkrétně v Číně je na utahování měnové politiky dost času. Otázka, která se pak samozřejmě okamžitě nabízí, je, zdali vůbec mohou být odbourány všechny potenciální body nejistoty pro americkou ekonomiku, aby Fed konečně sazby zvedl? Z odpovědí Yellenové vyplynulo, že takový scénář založený na zlepšení na trhu práce ve zbytku roku je možný, ovšem proti této variantě fakticky hovoří nejen (v průměru) holubičí názor na růst úroků uvnitř FOMC, ale i konkrétní praktické problémy.
Považte, že pokud jde o říjnové zasedání, tak jednak po něm není plánována tisková konference a jednak do něj FOMC neobdrží příliš mnoho nových amerických (eventuálně čínských) dat, aby si centrální bankéři mohli udělat zásadně jiný názor. Co se týká možného zvýšení úroků v prosinci, tak zde zase mohou rozhodování komplikovat obavy z nižší likvidity na trzích před koncem roku. Nicméně připomeňme, že Fed se nebál oznámit zahájení snižování objemů nakupovaných dluhopisů (QE) právě v prosinci a tak letošní předvánoční termín zvýšení sazeb vypadá nejrealističtěji. To konec konců jasně naznačila i J. Yellenová na své tiskovce. Přesto nelze vůbec podceňovat ani scénář zahájení zvyšování úroků až v roce 2016 – rozhodně v tomto okamžiku vypadá pravděpodobněji než říjen 2015. Ale uvidíme, třeba se akcie (a to i v Číně) oklepou a za měsíc a půl se zde vážně budeme bavit o růstu Fed sazeb.
Nicméně je třeba si přiznat, že oddálení zahájení cyklu utahování měnové politiky v USA (minimálně o jeden kvartál) může mít vliv i na ostatní centrální banky, jež budou muset reagovat na politiku “slabého dolaru”. První centrální banka z našeho okolí, která nás v této souvislosti může napadnout je asi ECB – stačí si vzpomenout na holubičí slova jejího prezidenta Draghiho po jejím posledním zasedání… No pokud ECB usoudí, že je třeba pro ekonomiku (inflaci) udělat více, taková ČNB k tomu může být klidně dotlačena rovněž.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
