Navíc dál překvapivě klesá inflace. Podle včerejších údajů eurostatu se v říjnu propadla v eurozóně na čtyřletá minima na 0,7% y/y, To je výrazně pod 2% cílem ECB a v pravý čas to podtrhuje kritiku Spojených států ohledně škodlivých deflačních politik Angely Merkelové.
Slabá inflace také může na zasedání ECB příští týden vrátit do hry debaty o dalším snížení sazeb. Takový krok by ale na tržní sazby (EURIBOR) neměl výraznější dopad – depozitní sazba (za kterou si banky u ECB ukládají) je již na nule. Dál tak posloucháme stejnou písničku. Čísla v eurozóně nejsou nijak oslnivá, inflace je rekordně nízká a řada centrálních bankéřů by ráda uvolnila měnové kohouty. Bohužel nemají k dispozici žádný vhodný nástroj, jak to provést. Sazby jsou prakticky na nule a dlouhodobá repa při relativním dostatku likvidity také nepomohou. Leda, že by byla spojená s rozvolněnými nároky na kolaterál. Tuto zbraň si ale ECB asi nechá v zásobě pro příští rok, kdy může některým bankám pomoci vyrovnat se se zátěžovými testy a navazujícím přechodem ke společnému bankovnímu dohledu. V rukávu v tuto chvíli tak zbývají pouze silnější verbální závazky – něco, co se osvědčilo ve Spojených státech. ECB by mohla stanovit minimální okamžik (například konec roku 2015), do kdy se sazbami nepohne, pokud neuvidí vyšší inflaci nebo zlepšení podmínek na trhu práce. ECB ale pravděpodobně zatím není připravená ani na takovýto krok.
Jan Bureš
Hlavní ekonom Ery
