A pak přišla doba papírových peněz. Americká vláda vydala certifikáty na zlato a stříbro, které byly oficiálně směnitelné za zlato a stříbro. Tyto vnitřně bezcenné kusy papíru byly hodnotné alespoň z toho pohledu, že vyvolávaly pocit reálné hodnoty. Zlaté a stříbrné certifikáty po čase zanikly.
Federální rezervní systém je nahradil bankovkami, které byly podobné zlatým certifikátům, ale nejednalo se o nic jiného, než o kus papíru, který představoval úvěr vydaný FEDem. Americká vláda rozhodla, že se jedná o zákonem uznané platidlo, které nemá vnitřní hodnotu a není podpořeno aktivy, naopak je podloženo dluhy.
V 50. letech 20. století nastupují na scénu banky a jejich „produkt na zadlužení“ – kreditní karty. Při používání kreditních karet se odvádí u většiny bank nejen poplatek za transakci, který se strhne spotřebiteli, ale úrok a poplatek zároveň odvádí i obchodník, u kterého se transakce uskutečnila. Takto nastavený systém považuje zlato a stříbro za nepotřebný artikl ve finančním systému. Čína, Rusko, Indie a arabské státy se s tímto systémem ne zcela ztotožňují, a proto se postupně vytváří systém nový, který by nebyl založen na správě cen zlata a stříbra západními fixačními centry. Pokud západní státy zlato ve finančním systému nepotřebují, není důvod, aby ho spravovaly.
Finanční systém je založen na důvěře, že je možné směnit dluh za zboží. Tato důvěra však začíná ochabovat a je pouze otázkou času, kdy dojde k jeho zhroucení. Jisté obavy už zde jsou.
Jan Žák, investiční analytik Zlaťáky.cz
REKLAMA
