Zelená revoluce v Africe: Sen, nebo budoucnost?

První, kdo prohráli nad africkou přírodou, byli kolonisté. Pod příslibem blahobytu spojeného s prokázáním dobra se pouštěli do velkých projektů, které měly pokrýt jak evropskou poptávku, tak africké rolníky přiučit mechanizaci. Neúspěšných pokusů bylo několik. Ať britskou vládou schválený projekt na pěstování podzemnice olejné v Tanzanii po 2. světové válce nebo francouzský pokus o pěstování bavlny na území dnešního Mali. Výsledek byl pokaždé stejný – krach způsobený vysokými náklady a nízkými výnosy v důsledku podcenění nevyhovujících klimatických podmínek.

Po kolonistech selhaly i místní nezávislé vlády. Bez kapitálu a technologie, zato s diktátory u moci a socialistickou zemědělskou politikou mohly být sotva úspěšnější než jejich předchůdci. Tlak na zvyšování produkce z nekvalitních půd způsobil jejich degradaci a pokles výnosů mnoha důležitých plodin. Afrika se stala jediným kontinentem s klesající produkcí potravin na hlavu.     

Najít cestu ke zvýšení produktivity afrického zemědělství zároveň znamená najít cestu k ekonomickému růstu celého kontinentu. Případové studie Senegalu a Zimbabwe dokládají, že nejdůležitějším faktorem růstu produktivity je osivo. Vyšlechtění a pěstování variet kukuřice odolných proti suchu by bylo celé Africe prospěšnější, než byl například vynález kyanidizační metody v roce 1889, která zvýšením rentability zlatých dolů významně přispěla k růstu Jihoafrické republiky. Většinu Afriky živí pole, ne těžba zlata.     

Růst cen komodit dal zelené revoluci zelenou. A spustil opět lavinu slibů o obilnicích jako v minulosti již mnohokrát. Naděje se vkládaly do pěstování kukuřice v Zimbabwe, kakaa v Pobřeží slonoviny, či bavlny v západní Africe. Tyhle země již znají zelenou revoluci, jež některým přinesla i částečné úspěchy, ale nikdy ne světlou budoucnost, kterou slibovali ekonomové a politikové.

Netřeba znovu věřit velikášským plánům. Úspěch bude, když se každá africká země bude schopna sama uživit a ukáže, že to umí bez zlata, diamantů a ropy. Podaří-li se dokončit, navzdory klimatu, kulturním rozdílům a zvyklostem místních farmářů, zelenou revoluci v Africe, půjde o největší ekonomický úspěch tohoto kontinentu a morální vítězství nad kolonisty, kterým se kdysi nechtělo utrácet drahé dolary za americkou bavlnu a buráky.          

^REKLAMA

Autor je analytik a působí v Pioneer Investments ČR.