Čtvrtek 30. března. Svátek má Arnošt.

Unibon: Začátek konce družstevních záložen?

Banky Radovan Novotný 16.03.2012 | 10:21 1 Komentář

Když kdysi zkrachovala banka nebo záložna, dalo se předpokládat nervozitu a paniku těch, kteří tomuto finančnímu zprostředkovateli svěřili své peníze. Nedávno nám televize zprostředkovaly záběry na klienty špatně hospodařící družstevní záložny Unibon, kteří po oznámení o konci záložny navštívili pobočku a zjistili, že se nic neděje a byli utěšeni bankovními úředníky „nemějte strach, vaše vklady jsou pojištěny“.

A tak jsme mohli vidět rozhovory s klienty odpovídající „však to máme pojištěno, nemáme tam tolik, abychom o to přišli“. Dnešní bankovní systém je ovšem jiný, bankovní vklady v bance nebo záložně jsou automaticky ze zákona pojištěny do úplné výše.

Unibon (ne)úspěšná družstevní záložna?

Unibon po dlouhou dobu vedl v žebříčcích nabízených úroků na spořicím účtu a termínovaných vkladech. Jako jedna z prvních finančních institucí tato ostravská kampelička umožňovala založení účtu na dálku.

Nevýhoda v podobě nutnosti vložit povinný členský vklad, vzhledem k jeho výši odpovídající 400 korunám a stokoruně zápisného, nebyla překážkou. Z pohledu procesního zvládnutí vzdálené správy účtů byla družstevní záložna na špici, požadavek bylo možné zadat prostřednictvím webového rozhraní, a existovala bezplatná klientská linka. Podklady s pokyny byly obratem doručeny poštou, nechyběla ofrankovaná obálka pro zpětné doručení podepsaných dokumentů a srozumitelné pokyny pro to co má klient udělat.

Unibon splnil požadavky na vstup do zúčtovacího centra ČNB, čímž získal svůj bankovní kód. Klienti tak nemuseli uvádět jako součást čísla svého účtu specifický či variabilní symbol, podle kterého jiné družstevní záložny mající svůj účet v některé českých bank rozlišují pohyby na účtech jednotlivých klientů.

Ještě nějaký ten rok zpátky výsledky hospodaření záložny neukazovaly žádná znepokojující čísla, vše vypadalo, že družstevní záložna našla svou niku na trhu. Hospodaření družstevní záložny pohledem čtvrtletních hlášení a výročních zpráv vypadaly dlouhou dobu dobře. Vypadalo to, že dokáže individuálně posuzovat úvěruschopnost žadatelů o úvěr, vytvořit si úvěrové portfolio a získávat vklady prostřednictvím atypických termínovaných vkladů.

Tento způsob hospodaření záložny, spočívající v individuálním přístupu k poskytování úvěrů, který je pracný a který z pohledu středních a menších úvěrů banky ponechávají na evaluační mechanismus zvládnutý automatickými vyhodnocovacími procedurami, by teoreticky mohl být podnikatelským modelem úspěšné záložny. Záložna může každý úvěrový případ posoudit individuálně, může použít k zajištění úvěru různě složitých kombinací zajištění v podobě bonitních pohledávek, nemovitostí a jiných aktiv.

V době, kdy míra problémových úvěrů podle povinně zveřejňovaných informací začala naznačovat podezření na možné problémy, Unibon překvapivě expandoval se svou pobočkovou sítí. Zatímco ke konci roku existovala jediná pobočka v Ostravě, postupně zde vznikly tři pobočky a další pobočky v Opavě, Brně a Praze, nechyběla ani zahraniční expanze v podobě pobočky v Bratislavě a chystala se pobočka v polských Katowicích. Družstevní záložna, která má jednu nebo několik málo poboček, má potenciální nevýhodu v možnosti budování a rozvíjení komunikačních kanálů s klienty, ovšem provozování poboček vytváří nemalé náklady, zvyšuje organizační složitost.

Družstevní záložny „dnešní doby“

V rámci integrace České republiky do Evropské unie docházelo k legislativnímu sblížení práva ČR s právem unijním, což mělo dopad i na podnikání družstevních záložen. Jedním z bodů v unijní legislativě, upravující působení družstevních záložen, byla povinná výše základního kapitálu, odpovídajícího jednomu milionu eur. V důsledku toho deset záložen, které v únoru roku 2005 podmínku základního kapitálu ve výši minimálně 35 milionů korun nesplnily, ztratilo povolení působit jako družstevní záložna.

Po konsolidaci zbyly kapitálově silnější záložny, které teoreticky mohly jako alternativa k bankám vyplnit mezery na finančním trhu a v oblasti finančního zprostředkování. Z pohledu hospodaření záložny (spořitelního a úvěrního družstva) tvoří většinu finančních prostředků spravovaných záložnou vklady klientů, členské příspěvky tvoří jen zlomek kapitálu.

V orgánech záložny musí stát kvalifikovaní lidé s praxí, účetní závěrka musí být ověřena auditorem, část zdaněného zisku musí být podle zákona rozdělena do rizikového a rezervního fondu. Navenek záložnu zastupuje předseda nebo místopředseda, činnost družstva má kontrolovat kontrolní komise a o poskytnutí úvěrů členům, způsobu ručení za půjčky a zajištění úvěrů rozhoduje úvěrová komise.

Od 1. 4. 2006 byly v družstevních záložnách plně srovnány podmínky pojištění vkladů s pojištěním vkladů v bankách, což od  31. 12. 2010 znamená, že vklady fyzických i právnických osob jsou pojištěny do celé výše vkladu, a to včetně úroků, až do výše 100 000 €. Družstevní záložna přispívá do Fondu pojištění vkladů stejně jako banka, tedy 0,04 % z průměrného objemu pojištěných pohledávek z vkladů za příslušné kalendářní čtvrtletí, včetně úroků.

Podobně jako banky vytvářejí družstevní záložny výnosy zejména z rozdílu mezi výnosovými a nákladovými úroky. Dalším potenciálním zdrojem příjmů záložen jsou rozdíly mezi výnosy a náklady poplatků a provizí. Nevýhoda záložny v podobě v nedostatečné sítě poboček může být z pohledu nákladů a efektivity správy i značnou výhodou. V době rozmachu využívání internetového bankovnictví a správy účtu na dálku, začaly i mnohé družstevní záložny poskytovat paletu základních bankovních služeb. Díky platebním kartám, které družstevní záložny začaly vydávat ve spolupráci s bankovními institucemi, se klient záložny může dostat i k hotovosti, i když zde je otázka, nakolik to může být nákladově efektivní.

Pro klienta je v porovnání s bankou nejviditelnější rozdíl v tom, že klient záložny se musí stát členem družstva a do kapitálu družstva vložit členský vklad, v závislosti na pravidlech záložny od symbolické koruny, až do výše několika tisícikorun. Z ekonomického hlediska jsou klienti lákáni na vyšší úrokové výnosy z termínovaných vkladů a spořicích účtů, než nabízejí banky. Jednoduchá ekonomická úvaha velí do portfolia zařadit nějaký ten výhodně úročený termínovaný vklad, když je to „ze zákona pojištěno“. Pokud vklady činí 2,8 miliardy korun, a záložna má 4 400 klientů, pak průměrně na jednoho střadatele připadá průměrný vklad asi 600 tisíc Kč. Že by dopad morálního hazardu, dotujícího štědrý úrokový výnos 6 % p.a.?

Úřad ČNB jako dohledový orgán

Podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance je úřad ČNB orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České republice.  Vedle toho, že ČNB dohlíží nad kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, směnárnami a nad institucemi v oblasti platebního styku, dohlíží také na bankovní sektor a družstevní záložny. Z pohledu regulace se družstevní záložny (spořitelní a úvěrní družstva) spolu s bankami označují jako „úvěrové instituce“. Pro úvěrové instituce platí zvláštní pravidla, týkající se obezřetnosti podnikání. Od 1. 4. 2006 podléhají družstevní záložny konsolidovanému dohledu ČNB, musí ve svém podnikání plnit jasné mantinely, jsou dána pravidla likvidity, kapitálové přiměřenosti či úvěrovou angažovanosti.

tiskové zprávy ČNB dne 8. 3. 2012 jsme se mohli dozvědět o odebrání licence záložně Unibon toto: „Družstvo dlouhodobě porušovalo limity angažovanosti vůči některým svým členům a ekonomicky spjatým skupinám osob, a to i přes opakovaná upozornění Českou národní bankou. Vzhledem k přetrvávajícím nedostatkům ČNB shledala odnětí povolení za jediné možné a efektivní řešení, které zabrání dalšímu porušování právních předpisů a uzavírání nevýhodných smluv ze strany záložny, a tím i ohrožování majetku členů družstevní záložny.“ Pro úplnost dodejme, že pohledem požadavků Unibon od roku 2010 neplnil požadavky na kapitálovou přiměřenost, podle výroční zprávy byla kapitálová přiměřenost 5,16 %, přičemž požadavek předepisuje minimální kapitálovou přiměřenost ve výši 8 %.

Úkolem ČNB je regulovat, dohlížet a případně postihnout nedodržování stanovených regulí. Ve Zprávě o finanční stabilitě 2010/2011 se úřad ČNB vyjadřuje všeobecně i situaci družstevních záložen:

„Při rychlém růstu jejich vkladové základny vykazují družstevní záložny vysoký podíl úvěrů v selhání. I přes obdobnou úrokovou marži, jaká převažuje v bankovním sektoru, indikuje absolutní výše průměrných úroků na vkladech i úvěrech, že družstevní záložny se již delší dobu soustředí spíše na rizikovější klienty (Tab. IV.7).

druzstevni-zalozny-01

Tuto hypotézu podporuje vysoký podíl klientských úvěrů v selhání, který v březnu 2011 činil 11,5 %, tj. téměř dvojnásobek než u bank. Poněkud znepokojivou hodnotu malého krytí úvěrů v selhání opravnými položkami (pod 10 % versus kolem 50 % u bank) může do určité míry mírnit v tomto sektoru standardní požadavek na zástavu nemovitostí u poskytovaných úvěrů. Je otázkou, zda družstevní záložny mohou být schopny dlouhodobě úspěšně pracovat s vyšší přijímanou úrovní rizika než banky. Nízká úroveň ziskovosti a poměrně koncentrovaná portfolia (u některých menších institucí činí podíl pěti největších klientů i více než 50 % portfolia) představují významné riziko do budoucna, pokud by se ekonomika vyvíjela méně příznivým směrem. Třebaže agregovaná kapitálová přiměřenost Tier 1 družstevních záložen dosahuje relativně příznivé hodnoty 12,6 %, družstevní záložny, které vykazují hodnotu pod 10 %, mají v současnosti více než 50% podíl na aktivech sektoru.

Družstevní záložny mají malý podíl na celkových klientských úvěrech a vkladech sektoru úvěrových institucí (méně než 1 %). V posledních třech letech byl však růst vkladů v sektoru družstevních záložen vždy vyšší než v sektoru bank. Objem klientských vkladů u družstevních záložen se za poslední tři roky téměř ztrojnásobil a v březnu 2011 činil 20,3 mld. Kč. Z tohoto množství je 97 % (tj. 19,7 mld. Kč) pojištěno u Fondu pojištění vkladů.

Situaci, kdy dochází k přílivu vkladů do sektoru vykazujícímu vysoké hodnoty podílu úvěrů v selhání, lze označit za potenciální riziko. Tomuto subsektoru je tak třeba věnovat pozornost, neboť jeho případné problémy by se mohly prostřednictvím reputačního rizika odrazit ve zbytku finančního systému. Pokud by navíc došlo k významnějším problémům systémového rázu u většiny družstevních záložen a vkladatelé by se obrátili pro výplatu náhrad z vkladů na Fond pojištění vkladů, prostředky tohoto fondu by již na veškeré výplaty náhrad nemusely stačit.“ 

Zdroj: Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011 Česká národní banka 

Zdali je špatné hospodaření záložny Unibon a její směřování ke krachu, včas ukončené zásahem dohledového orgánu, začátkem konce družstevních záložen, ukáže čas. Pro střadatele stále platí závazek státu na 100% pojištění vkladů. V případě, že budou Unibon následovat další špatně hospodařící záložny vykazující ztráty, do učebnic bankovnictví přibudou příklady, jak morální hazard současného centralizovaného bankovnictví pokřivuje rozhodování o alokaci aktiv. Štěstí je, že podíl sektoru na celkových vkladech úvěrových institucí je tak malý, že je v silách systému zisky privatizovat a ztráty socializovat. 

Obrázek 1: Unibon spořitelní a úvěrní družstvo, „stabilní partner“

druzstevni-zalozny-02

Jeden komentář: “Unibon: Začátek konce družstevních záložen?”

  1. Franta napsal:

    S jedním kámošem jsem se nedávno po pár pivech dostal k tématu Unibon a co jsem se dozvěděl, je vcelku síla. Nějaký jeho příbuzný snad pracoval nebo pracuje v Unibonu v Ostravě. Člověk ani nevěří, že máme rok 2012. A sice likvidátorem tam je jakýsi Knap, který se evidentně spřáhl s lidmi kolem Unibonu a Geofinu už při likvidaci VDZ. Tam prý si přišel na pěkné peníze. Nacvičený postup použili i u Unibonu, kde prý aktuálně existuje pouze jeden věřitel a to Fond pojištění vkladů, který při likvidaci nemůže nic dělat. Takže teoreticky prý mohou začít prodávat pohledávky a to vcelku za lhostejnou cenu, protože nad nimi není žádná kontrola. Aby se dostali do dnešní situace, likvidátor údajně vyplatil a to dokonce z účtů Unibonu vklady nad pojištěný limit. Evidentní náhodou prý, že likvidátor ani neobtěžoval dlužníky se splácením úvěrů, neboť takto by si snižoval „budoucí výnos“. Čili může říct, že dlužníci stejně neplatí a musí to prodat. A fakt prý mu do toho nemůže nikdo mluvit. Takže vážení družstevníci, z členského vkladu nedostanete vůbec nic. To se klidně vsaďte. A ve finále je to státu úplně jedno, vždyť to do Fondu, který dostane od likvidátora kulové, to zaplatíme my všichni a to na bankovních poplatcích. Takže další ukázka bordelu po česku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *