CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: David Šnajdr

18. 02. 2008

7 komentářů

Spanilá cesta české koruny

 


 

V poměrně krátké historii od zavedení nové jednotné evropské měny si domácí koruna vůči euru prošla úspěšnou cestou posilování. Od roku 1999 se nominální kurz EUR/CZK změnil o 10 korun ve prospěch domácí měny.

Vše začalo 1. ledna 1999, kdy Česká národní banka (dále jen ČNB) nastavila první poměr české měny k euru na 35,226 EUR/CZK. Následovalo rychlé tříměsíční oslabování až o 300 haléřů, které bylo způsobeno dozníváním ekonomické recese z předchozích let a také snižováním úrokových sazeb, ke kterému přistoupila ČNB celkově jedenáctkrát. Přestože koruna po počátečním čtvrtletním propadu začala díky přílivu zahraničního kapitálu a znehodnocování eura na finančních trzích posilovat, na úroveň zahajovacího kurzu se dostala až ke konci roku 2000.

Následující dva roky už probíhaly převážně v tendenci posilování. ČNB se snažila devizovými intervencemi zabránit nadměrnému zhodnocování koruny, nicméně apreciační trend kurzu koruny vůči euru se nakonec prosadil.

Rok 2002 přinesl problém s prudkým posílením kurzu koruny, který se vzdaloval od odpovídajícího fundamentálního vývoje domácí ekonomiky. Od konce roku 2001 do poloviny roku 2002 dosáhla apreciace úrovně téměř 15 %. Kurz koruny se dostal až pod úroveň 30,00 EUR/CZK. Svou nepříliš povedenou roli zde sehrála i měnová politika ČNB. Vlivem pomalého snižování úrokových sazeb se zvýšil úrokový diferenciál vůči sazbám Evropské centrální banky (ECB).

Ke korekci kurzu EUR/CZK došlo až během druhé poloviny roku 2002. Razantnější snižování úrokových sazeb a pokračující intervence na devizovém trhu přispěly ke stabilizaci kurzu koruny. Také celkové zpomalení domácí ekonomiky, vysoké schodky zahraničního obchodu a částečně i srpnové povodně se podepsaly na tom, že trend dlouhodobého posilování koruny se zastavil na více než 18 měsíců.  

Vrchol oslabování byl dosažen na přelomu ledna a února 2004, kdy se koruna obchodovala krátkodobě na úrovni 33,00 EUR/CZK. Vstup do Evropské unie 1. 5. 2004 pomohl opětovnému nastartování trendového posilování koruny. Česku se také otevřely brány také do hospodářské a měnové unie, ovšem s výjimkou dočasného odkladu zavedení eura. ČNB se stala členem Evropského systému centrálních bank (ESCB). Zůstal tak jediný otazník nad termínem, kdy budeme ochotni, resp. schopni přijmout euro.

REKLAMA

V roce 2005 koruna pokračovala v posilování, přestože domácí úrokové sazby byly po většinu roku nižší než v eurozóně. Svou převažující roli zde hrála rostoucí atraktivnost středoevropského regionu pro investory, což se projevilo i na rychlém ekonomickém růstu. Obchodní bilance skončila poprvé v historii Česka v přebytku (převis vývozu nad dovozem). V závěru roku se koruna obchodovala už na úrovni 29,00 EUR/CZK.

V následujícím roce se kurz pohyboval v poměrně úzkém pásmu bez výraznějších výkyvů na obě strany. Nevýrazný boční trend v blízkosti 28,40 EUR/CZK pokračoval téměř po celý rok s tendencí posilování k silnějším úrovním, které přišlo až v posledním čtvrtletí. Kurz se posunul k dolní hranici pásma na 27,50 EUR/CZK. Ani depreciační působení záporného úrokového potenciálu nezabránilo koruně v dalším posilování.


Graf CZK/EUR
Zdroj: X-Trade Brokers

Pro spekulativní obchodování byl další výhodný vstup do krátkých pozic (nákup koruny, prodej eura) až ve druhé polovině roku 2007. Výrazný posilující trend trvající již více než 7 měsíců umožňuje koruně v současné době opakovaně posouvat svá historická maxima.

Podle technické analýzy by mohlo razantní posilování připomínat obdobnou situaci jako v letech 2001 – 2002, kdy následovalo více než roční oslabení koruny. Situace je však dnes z ekonomického hlediska poněkud odlišná. Očekávaná korekce koruny by tak mohla sloužit pouze jako další nadechnutí k vytváření nových rekordů v následujících letech. Dosavadní průměrné zhodnocování nominálního měnového kurzu koruny vůči euru o téměř  4 % ročně by se však mělo postupně snižovat.

REKLAMA

Přijetí eura na dohled?

Logickým vyústěním dalšího vývoje bude přistoupení do tzv. eurozóny a s tím spojené splnění konvergenčních kritérií, která jsou obsažena v maastrichtské smlouvě. Jedná se o stanovené podmínky, které přibližují ekonomiku kandidátských států na úroveň členů eurozóny. Některé optimistické studie předpokládaly splnění těchto kritérií již v roce 2010. Současná situace je taková, že jejich splnění připadá v úvahu až nejdříve v roce 2012.

Kritérium cenové stability předpokládá, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a míra průměrné inflace nepřekročí o více než 1,5 % průměrnou míru inflace tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Toto kritérium byla donedávna bráno jako jedno ze splnitelných. Míra inflace v Česku byla do roku 2007 v limitu.

Proinflační šoky na začátku letošního roku však posunuly inflaci výrazně nad stávající inflační cíl ČNB. Po odeznění jednorázového šoku vyplývajícího z administrativních opatření by se měla vrátit inflace na nižší úroveň. S velkou pravděpodobností však Česko kritérium cenové stability v roce 2008 nesplní.

Kritérium dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí znamená, že poměr schodku veřejných financí k HDP nesmí překročit 3 %. V roce 2007 jsme toto kritérium splnili. Částečná stabilizace deficitu bude pokračovat i v tomto roce. Vláda se zavázala v programovém prohlášení, že sníží deficit veřejných financí v roce 2008 na úroveň 3,0 % s postupným snižování v dalších letech.

REKLAMA

S udržitelnosti veřejných financí je spojena i otázka vládního dluhu, který může dosahovat pouze 60 % HDP. Současná situace nenaznačuje výraznější problém s tímto plněním. Jeho úroveň je stále relativně na nízké úrovni ve srovnání s referenční hodnotou.

Stejně tak i kritérium konvergence úrokových sazeb se zatím daří naplňovat. I prognóza do dalších let je pozitivní. Podmínkou je, aby průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba nepřekročila o více než 2 % průměr úrokových sazeb tří členských států, které dosahují nejlepších výsledků v oblasti cenové stability.

Posledním kritériem je nutnost minimálně dvouleté účasti v kurzovém mechanismu ERM II a dodržování fluktuačního pásma pro pohyb kurzu v blízkosti centrální parity. Vyhodnocení kurzového kritéria však bude možné provést až po vstupu ČR do mechanismu fixních směnných kurzů.

Nicméně členství v ERM II neznamená do důsledku trvalé zafixování centrální parity (např. Slovensko, které je v ERM II už od listopadu 2005, už jednou centrální paritu kurzu k euru revalvovalo a chystá se i podruhé). Teoreticky by bylo vhodné omezit členství v ERM II na minimální období, nicméně v reálných podmínkách bude z technických důvodů trvat o několik měsíců déle.

Objevují se i názory, zda by nebyla vhodná určitá modifikace konvergenčních kritérií. Příklad Litvy, které nebyl umožněn vstup do eurozóny z důvodu těsného nesplnění inflačního kritéria a nepříznivého výhledu inflace, ukazuje na zatím velmi striktní hodnocení těchto kritérii ze strany Evropské komise a Rady EU. Na druhé straně vidím rozpor v tom, že některé staré členské státy také začínají mít problém s plněním. Proto by určitá benevolence či částečné přehodnocení kritérií nebylo na škodu.

Co bude dál?

Přesné datum přistoupení Česka k eurozóně zatím není stanoveno. ČNB i Ministerstvo financí se shodují, že ještě není dosaženo dostatečného pokroku při vytváření podmínek pro přijetí eura. S tím souvisí i další doporučení, aby Česko neusilovalo v průběhu roku 2008 o vstup do mechanismu ERM II. Přeneseně se dá říci, že v otázce zavedení eura jsme už výrazně za polovinou cesty, ale závěrečný výstup je ještě před námi.

Proces zavádění eura v nových členských státech EU pokračuje příští rok na Slovensku, které se chystá přijmout euro k 1. lednu 2009. Slovensko nám proto může sloužit jako určité vodítko pro zvládnutí celého scénáře přechodu na jednotnou evropskou měnu.

Stanovení termínu přijetí bude nakonec předmětem politického rozhodnutí naší vlády. Doufejme, že naši zákonodárci budou v tomto případě jednat konstruktivněji než při nedávné volbě hlavy státu. Otázka zavedení eura snad nebude spojována se sbíráním voličských hlasů, ale bude založena na správném načasování a reálných výsledcích naší ekonomiky.

David Šnajdr je analytikem společnosti X-Trade Brokers.

Loading

Vstoupit do diskuze 7 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Karel

    19 února, 2008

    Ten správný a rozumný prezident by zavedl euro už 2010. Ale ten nesprávný a nerozumný prezident pujde snad zase prosit na horu Blaník, aby rytíři zabránili zavedení eura v Č.R.

    Odpovědět

  • obchodnik

    19 února, 2008

    od kdy o tom rozhoduje prezident, ale spis by me zajimalo, kdybyste rekl ty super vyhody zavedeni eura co nejdrive

    Odpovědět

  • Jan Mynář

    22 února, 2008

    Já si osobně myslím, že na euro není třeba spěchat. Nevidím v tom žádné výrazné výhody, naopak vidím spoustu neznámých, které mohou českou ekonomiku poškodit. Pokud je koruna stále silná, je podle mne zbytečné EURO jakkoli řešit. Podle mne budou exemplární případ slováci, nejlepší bude počkat rok dva jak dopadnou a pak se rozhodnout co dále.

    Odpovědět

  • Anonym

    22 února, 2008

    Tak tak, pro zavedeni eura vidim pouze dve drobne vyhody…
    1) Jako investor, nebo jako exporter, bych kazdorocne neprichazel o cca 3% zisku diky posileni CZK.
    2) Jako spotrebitel, ktery cas od casu hradi nejakou platbu za zbozi ci sluzbu v euru, bych nemusel platit zbytecne vysoke transakcni poplatky.
    Jinak ale z pohledu ceske ekonomiky zadna pozitiva nevidim.

    Odpovědět

  • Honzajs

    24 února, 2008

    Souhlasím a vzhledem ke struktuře Bankovní rady ČNB včetně posledního jmenování to s eurem nebude tak horké.

    Odpovědět

  • Adam

    19 února, 2008

    Mám jiný dotaz a nevím, kde se zeptat, tak se ptám zde, i když to nesouviší s článkem.
    Můžete mi zde napsat někdo uričtý seznam rozvíjejích se zemí a rozvinutých zemí, případně jestli existuje nějaké další dělení jako EM, atd.? Potřeboval bych nějaký jednotný seznam, abych v tom měl jasno a věděl, do čeho investovat 🙂
    Kam třeba patří Španělsko, Itálie, Portugalsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, atd. Dá se vůbec do těchto zemí prostřednictvím OPF investovat? Díky

    Odpovědět

  • jiri.cerny2@aero.cz

    19 února, 2008

    No jestli Vás zajímá zařazení všech cca 190 zemí tak to se sem nevejde, Ale alespoň naťuknutí:
    EM: východní evropa (ČR, SK, PL, HU, UK, RU, LI, KAz, TUr, …), Asie bez Japonska (Čína, Korea, Indie, …), Afrika (celá) a Jižní Amerika + Mexiko. EM se dále rozdělují do mnoha podskupin (BRIC. NEXT11, …).
    Co se týče Vámi jmenovaných zemí tak většina z nich patří do EMU (Evropská měnová unie), nebo EURO případně EUROPE. Do všech těchto zemí se dá investovat přes OPF a to buď společně nebo do každé samostatně. Seznam zemí do kterých konkrétní fond investuje najdete v prospektu fondu.
    Jestliže Vás zajímá detailní zařazení jednotlivých zemí tak si třeba prohlídněte stránky http://www.mscibarra.com, finance.google.com a třeba ještě http://www.morningstar.co.uk.

    Odpovědět