Čtvrtek 30. března. Svátek má Arnošt.

Řecko stále drží banky v nejistotě

Už je to obehraná písnička. Nejprve se několik dnů spekuluje o tom, jak bude vypadat dohoda Řecka s dlužníky, pak je na řadě několik zaručených posledních termínů, a když to na několikátý pokus vyjde, jsou všichni spokojeni. Pak se objeví další problém a koloběh se opakuje. A tak je to i dnes, kdy je smlouva s dlužníky sice na světě, ale problémy pro banky nadále zůstávají. Oči se upírají na ISDA.

Agentura Standard and Poor´s splnila slib, i když pouze částečně, a snížila rating Řecka na stupeň D, což znamená default (ale raději přidala písmenko S, což znamená selective). Takže Řecko je podle ní v řízeném bankrotu a všichni mohou být spokojeni. Politici, za to, že navenek odvrátili krizi, Řecko proto, že může odepsat větší část svého dluhu a některé finanční instituce proto, že nebudou muset vyplácet pojistné plynoucí s CDS, protože nejde o typický bankrot.

Takže nespokojeni mohou být „pouze“ ti, kterým Řecko dluží peníze, a přesto že s odpisem dluhu nesouhlasili, dostanou díky tzv. CAC klauzuli (collective action clause) nové dluhopisy tak či tak. Budou se zkrátka muset přizpůsobit a navíc nedostanou ani pojistku proti úpadku z CDS, za kterou platili další peníze, protože to není bankrot.

Nic není jisté

Jenže ono to tak jednoduché není a v konečném důsledku nemůže být spokojen nikdo. Oficiálně sice bankrot vyhlášen nebyl, ale rating SD jej připouští, takže nejistota zde existuje vždy. S&P se chystá vrátit ratingové ohodnocení na úroveň C pouze v případě, že dohoda s dlužníky bude definitivně uzavřena a těch, kteří budou ochotni k odepsání dluhu, se najde dostatek k tomu, aby přehlasovali ty, kteří s tím nesouhlasí. Pokud by se těch ochotných nenašlo dostatečné množství je připravena S&P udělit klasické Déčko.

To samozřejmě zkomplikovalo bankám situaci s půjčováním peněz od ECB, která, i kdyby jakkoli chtěla, nemůže poskytovat peníze zastavené dluhopisy země, která je v bankrotu. Takže například řecké, kyperské, nebo také některé francouzské banky, které mají v portfoliích větší množství těchto cenných papírů, budou mít problémy se získáváním peněz od ECB. Musí tedy hledat peníze jinde. Banky dnes již tak neoplývají dostatečnými prostředky, takže další problém s jejich sháněním pro ně není nic pozitivního.

Rating o bankrotu nerozhoduje

Je tedy Řecko v bankrotu? Podle S&P ano, podle dalších dvou velkých ratingovek ne, ale jejich slovo v tomto případě nakonec není vůbec důležité. Hlavní slovo nakonec může mít společnost International Swaps & Derivatives Association (ISDA), která dohlíží na trh s OTC deriváty. Ta před několika dny obdržela tzv. general interest question, (neboli dotaz, který může být považován za záležitost všeobecného zájmu na trzích) ohledně restrukturalizace řeckého dluhu, jestli jej je možné považovat za kreditní událost. V podstatě to znamená, že ISDA bude dnes v odpoledních hodinách rozhodovat o tom, jestli se otázkou bankrotu Řecka bude zabývat, nebo nikoli.  A pokud se touto otázkou zabývat bude, budou všichni očekávat, jestli země skončí oficiálně v bankrotu, nebo ne.

Druhá možnost vyhovuje většině, protože o peníze přijdou pouze banky, které investovaly nerozumně do rizikových dluhopisů s vidinou vysokého výdělku. I proto se politické špičky z celé Evropy snaží o to, aby Řecko zkrachovalo – nezkrachovalo. První možnost už ale tak růžová není. Kromě toho, že bankrot země z eurozóny může mít neblahý dopad na společnou evropskou měnu, nebo také na ostatní země, které se ocitly v podobných problémech, je zde problém OTC derivátů. Jelikož nepodléhají prakticky žádné regulaci, nikdo neví, kolik jich na trhu je a kolik jich je vlastně prodáno na pojištění řeckých dluhopisů.

CDS opět straší

Aktivace CDS ve velkých objemech by tak v konečném důsledku mohla přinést další otřesy na bankovním trhu v Evropě. Evropské banky, které CDS vypsaly a již tak dnes nemají dostatek peněz, by totiž byly nuceny vyplácet náhrady držitelům těchto derivátů, kteří se proti bankrotu pojistili. V minulosti se již ukázalo, že takový krok může přinést hrozbu bankrotu i poměrně velkým institucím. Největší problémy hrozí těm institucím, které mohou figurovat na obou stranách, a to jak na straně dlužníka, který bude muset odepsat dluh, tak na straně prodávajícího CDS kontrakty a vyplácejícího náhrady.

Je více než pravděpodobné, že tlak na ISDA, aby se otázkou bankrotu Řecka nezaobírala, bude ze strany politiků EU poměrně velký a je tedy otázkou, jestli se agentura dá ovlivnit. V opačném případě totiž politici a ECB budou muset hledat peníze nejenom na záchranu Řecka a jemu podobných, ale také na záchranu velkých bank, které by měly být dostatečně velké na to, aby nepadly. A jsme opět tam, kde jsme byli před několika lety.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *