CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Ivan Špirakus

24. 01. 2008

7 komentářů

Ochrana klienta, nebo zprostředkovatele?

 


 

Jaký je vlastně účel povinně smluvního pojištění profesní odpovědnosti u pojišťovacích zprostředkovatelů? Proč, koho a jakým způsobem má chránit?

KDE HROZÍ LIDSKÁ CHYBA
Nejprve se trochu rozhlédněme mimo náš obor. V českém právním řádu existuje celá řada profesí a činností, kde zákonodárce příslušným subjektům ukládá povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti pro případ škody způsobené třetím osobám.

Například u auditorů nám to připadá samozřejmé, protože nedávné rozsáhlé skandály v USA vyústily v řadu žalob na velké auditorské firmy a celá věc byla v ekonomickém tisku mnohokrát diskutována.

Ne každý ale asi ví, že vedle dalších "běžných profesí" jako architekt, lékař, advokát, notář či daňový poradce je pojištění odpovědnosti povinné třeba pro zadavatele klinického hodnocení léčiv, energetického auditora nebo osobu pověřenou výkonem sociálně právní ochrany dětí.

Všem těmto oborům služeb je společné to, že pro jejich provozování nejsou zpravidla nutná žádná nebo jen minimální hmotná aktiva a protože jejich výkon je založen na lidských znalostech, dovednostech a zkušenostech, existuje nezanedbatelná možnost vzniku chyby nebo omylu a následné škody příjemci služby či dalším osobám.

REKLAMA

KDE NIC NENÍ…
V anglické terminologii se toto pojištění nazývá také "Errors and Ommisions" tedy Omyly a Opomenutí, což naprosto přesně vystihuje podstatu tohoto druhu pojištění.

Na rozdíl od výroby či obchodu však mají poškození u těchto profesí velmi omezenou možnost uspokojit se na hmotném či finančním majetku toho, kdo za škodu odpovídá.

Proto je ve vyspělých státech běžnou praxí, že je zákonem stanoveno, že pro určité profese je povinné uzavření pojištění profesní odpovědnosti.

Tímto způsobem se však stát snaží nejen zvýšit jistotu příjemců služeb, že budou odškodněni v případě pochybení dodavatele, ale zároveň chránit před katastrofálními finančními důsledky takového pochybení samotného dodavatele služby.

REKLAMA

CO ŘÍKÁ ZÁKON
Právně je odpovědnost za škodu založena především na tzv. všeobecné prevenční povinnosti. Každý je povinen chovat se tak aby ke škodě nedošlo – § 415 Občanského zákoníku.

Obecná odpovědnost za škodu z provozu podniku se pak odvozuje z § 420 a 420a) Obč.zák. a kromě této základní odpovědnosti existuje celá řada dalších, speciálních druhů odpovědnosti.

Jsou definované v Občanském i Obchodním zákoníku a pak v mnoha speciálních zákonech mezi které patří i zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a nezávislých likvidátorech pojistných událostí.

Jsou zákony, které přesně definují odpovědnost za škodu (např. Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem č.59/1998 Sb.), přitom zde uzavření pojištění není povinné. Předpokládá se totiž (ačkoliv to pochopitelně není nijak zaručeno), že poškozený má velkou šanci, aby mu škoda byla uhrazena z majetku toho, kdo za ni odpovídá.

REKLAMA

V jednotlivých zákonech však u pojištění profesní odpovědnosti panuje mezi různými obory značný chaos. Jednoznačně nejtvrdší a nejvíce podrobné podmínky pojištění stanovuje zákon pro zprostředkovatele pojištěni, což zřejmě vyplývá z toho, že ty podmínky připravovali lidé z oboru.

K ČEMU ASTRONIMICKÉ SUMY?
Většina zákonů pak pouze určuje povinnost pojištění uzavřít, nikoli minimální výšku limitu nebo maximální spoluúčast. Pak je možné splnit podmínky zákona i sjednáním pojištění na částku v podstatě směšnou.

Například Česká komora architektů zvolila jako limit pojistného plnění pro své členy částku 200.000 korun!

Ve srovnání s tím je jeden milion eur pro zprostředkovatele pojištění skutečně astronomická suma. Může snad zprostředkovatel pojištění chybným návrhem smlouvy udělat mnohonásobně větší škodu než když se architektovi zřítí dům? Vyjma průmyslového pojištění asi velmi těžko!

Jenže na rozdíl od jiných profesí, mají zprostředkovatelé pojištění tu "smůlu" , že po své registraci mohou podnikat v celé EU. Pro jejich činnost totiž existuje zvláštní směrnice, a ta stanovuje i jednotný minimální limit pro pojištění profesní odpovědnosti.

Finanční služby jsou v čele evropského sjednocování a s tím se musíme smířit. Na druhé straně nám to poskytuje možnost svobodně podnikat i v jiných státech bez dalších omezení. Naše firma například nedávno zprostředkovala pojištění mezi rakouskou firmou a rakouskou pojišťovnou, což by před platností zákona 38/2004 Sb. vůbec nebylo možné bez složité registrace či založení pobočky v Rakousku.

V dalším článku na toto téma se budeme podrobněji zabývat podmínkami pojištěním profesní odpovědnosti zprostředkovatelů pojištění.

Loading

Vstoupit do diskuze 7 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Petr Šafránek

    25 července, 2006

    Větší problém než výše pojistné částky je skutečnost, že není vyřešen přechod mezi pojistiteli – pokud zprostředkovatel změní pojistitele, tak přestává být kryto celé období před tímto přechodem. Stejně tak není řešen možný zánik pojistitele. Obojí je vzhledem k možné velmi dlouhé době mezi příčinou vzniku pojistné události a zjištěním, že k pojistné události došlo, velmi podstatné. Díky tomu je celé pojištění prakticky k ničemu a funguje jen v případech, kdy je mezi příčinou a zjištěním pojistné události relativně krátká doba a jen tehdy, když zprostředkovatel mezi tím nezměnil pojistitele.

    Odpovědět

  • Ivan Špirakus

    25 července, 2006

    technikou sjednávání pojištění se budu zabývat v pokračování tohoto článku, doufám, že pak pochopíte, že pojištění je „k něčemu“

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    25 července, 2006

    Těším se na zmíněné pokračování! Mám totiž před sebou speciální pojistné podmínky tohoto typu pojištění od jedné konkrétní pojišťovny a čtu v nich: Předpokladem vzniku práva na pojistné plnění je, že:
    a) k příčině škodné události a
    b) k jejímu vzniku
    c) k uplatnění nároku na náhradu škody poškozeného vůči pojištěnému a
    d) k písemnému oznámení škodné události pojistiteli došlo v době nepřetržitého trvání pojištění u pojistitele.

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    25 července, 2006

    Ještě musím poznamenat, že zdaleka ne každý zprostředkovatel využívá možnost pasportu – celá řada podniká pouze na území domovského státu. Skutečnost, že všichni musí mít pojistku platnou v celé EU ukazuje na nesmyslnost směrnice. Logické by bylo, aby každý měl pojistku odpovídající rozsahu svého skutečného podnikání.

    Odpovědět

  • Zachrdla - TriMan

    25 července, 2006

    Požadavek na nesmyslně vysoký limit pojistného krytí je jednou z překážek, které zbytečně ztěžují podnikání v tomto oboru a způsobují velké problémy zejména nově vznikajícím subjektům. Nevím, kolik zprostředkovatelů využívá možnost pasportu, ale domnívám se, že je to zanedbatelné číslo. Velmi bych se proto přimlouval za variantu dvou limitů (jeden pouze pro tuzemsko a druhý pro celou EU).

    Odpovědět

  • Petr Šafránek

    25 července, 2006

    Bohužel – jednotný limit pro celou EU vyplývá přímo ze směrnice o zprostředkování pojištění – čl. 4 bod 3 (směrnice č. 2002/92/ES), takže s tím v naší národní legislativě nic neuděláme…. Bylo by to ale logické a věcně s Vámi souhlasím. Pojišťovny by ovšem mohly skutečnou územní působnost pojištěného zohledňovat v sazbách pojistného, což se domnívám, že dokonce už dělají.

    Odpovědět

  • Ivan Špirakus

    25 července, 2006

    ono to ale neni jen o práci v jiné zemi EU, ale např. i o servisu pro občany EU u nás. Formální chybou zprostředkovatele při změně pojistky „povinného ručení“ s důsledkem neplatnosti smlouvy a následné škodě zaviněné nepojištěným vozidlem lze způsobit škodu v desítkách mil Kč. A celá směrnice je o tom, že kdekoli v Eu bych měl vědět, jak (minimálně) je zprostředkovatel pojištěn.
    Zkrátka musíme si zvyknout, že „tuzemsko“ je v této oblasti pro nás celá EU.
    To samé ale čeká i další profese, včetně těch architektů, ovšem až staré státy (15) přestanou zuřivě bránit svůj trh služeb – viz faktický kolaps navrhované směrnice o službách.
    Takže ten limit bych v zásadě neviděl jako problém (v tom souhlasím s panem Šafránkem), i když uznávám, že speciálně z Vašeho osobního pohledu a prodeje životního pojištění se to může zdát zbytečně mnoho.
    Jenže limit je na registrovaný subjekt a všechny PPZ pod ním bez ohledu na velikost. Při hledání nějaké spravedlnosti, bychom pak museli třeba řešit jaký má být limit na kolik poradců atd. (1 mil nad 50 poradců, 0,5 na 25, nebo limit 0,1 mil na 1 poradce ? atd).
    A do toho ještě rozlišovat druhy sjednávaného pojištění a skutečný územní rozsah činnosti ? To by byl přece pěkný chaos ! Všechny tyto parametry ale bere pojišťovna příslušným koeficientem v úvahu při sazbování – tedy výpočtu ceny pojištění. Pokud tedy někdo využívá pasport – má třeba pojištění dražší, pokud je to v Německu, ale ne pokud je to na Slovensku, kde jsou obdobné podminky jako v ČR.

    Odpovědět