Jsou peníze jen čísly v systému?

Každodenně používáme jak hotovostní, tak bezhotovostní peníze, které máme v peněžence nebo na účtu vedeném u banky. Když vyrovnáváme dluh, v naší peněžence nebo na účtu peněz ubývá, a naopak, když prodáváme aktiva, peněz přibývá. Kde se hotovostní či bezhotovostní peníze vezmou a jak to, že dokáží vyjádřit hodnotu?

komerční sdělení

Na povinném ručení záleží Záleží na tom, jaké máte povinné ručení? Nebo je to vlastně jedno, protože tento druh pojištění hradí jen škody, které někomu způsobíte?… Celý článek »

Peníze jako "čísla v systému"

Zavedeme-li s někým diskusi nad tím, jak dnešní peníze vznikají a jak fungují, můžeme dostat různé odpovědi. Tak například v jednom internetovém diskusním fóru se objevil následující dotaz a komentář: "Mám takový možná hloupý dotaz. Když je mBank bezhotovostní, tak to moje peníze jsou jen číslem v systému? Ve Spořce jsem viděla za přepážkama velký trezor, tak jsem si říkala, že jsou tam. Ale teď? Chodí mi peníze na účet, platím kartou - to už by se ty papírky a kovové plíšky mohly skoro zrušit."

Budeme-li nad tímto dotazem diskutovat, asi při nějakém zjednodušení dospějeme k závěru, že se opravdu jedná o "čísla v systému". Diskutující na výše uvedeném fóru odpovídá: „V tom trezoru ve Spořce nějaké peníze byly, ale rozhodně se nedá říct, že by to byly zrovna ty vaše... mBank (stejně jako jakákoli jiná banka) s vašimi penězi obchoduje, investuje je atd... nedrží je zavřené v trezoru... hotovost se dá vybrat například v libovolném bankomatu...“

Peníze, tedy "číslo v systému", nám slibuje, že až budeme potřebovat, získáme výměnou za něj potřebné výrobky a služby nebo jiná aktiva. Tomu, kdo nám je poskytne, je jedno (neuvažujeme-li jeho náklady na provedení peněžní transakce), zda mu je dáme v podobě hotových peněz nebo bezhotovostně (zaplacením kartou, bankovním převodem).

Podstatnou skutečnosti je to, že hodnota peněz je relativní. Vždy existuje riziko, že jejich kupní síla klesne, dojde k devalvaci měny (čímž se zdraží výrobky a služby ze zahraničí) nebo ji znehodnotí inflace (ceny vzrostou). Pilíři bankovního systému jsou banky, měna je zaštítěna bankou centrální, použití peněz v každodenním životě, tj. úvěrování a platební styk, zajišťuje celá řada bank komerčních (obchodních).

Role centrální banky

Centrální (ústřední) banka vystupuje v roli bankéře obchodních bank a státu, v ČR je to Česká národní banka. Centrální banky jsou většinou založeny jako veřejné organizace, v některých zemích je jim Ústavou udělena nezávislost na vládě. Z pohledu každodenně používaných peněz provádí centrální banka několik činností, které systém používaných peněz ovlivňují:

• Plnění emisní funkce a podpora toku oběživa, tj. zajištění tisku papírových bankovek a ražby mincí, respektive stahování z oběhu poškozeného oběživa. Příkladem takového zásahu je stažení padesátihaléřových mincí z oběhu.
• Vedení účtů obchodním bankám. Účty obchodních (komerčních) bank jsou rozlišeny kódem banky. Platíme-li nějakou částku z našeho účtu u obchodní banky na účet vedení u banky jiné, provádí zúčtování clearingové centrum centrální banky.
• Půjčování peněz obchodním (komerčním) bankám za tzv. diskontní sazbu. Touto sazbou je regulována nabídka peněz, čím vyšší bude diskontní sazba, tím vyšší úroky a cenu peněz lze očekávat.
• Správa povinných rezerv obchodních bank. Každá obchodní banka musí ponechat určité procento vkladů trvale nerozpůjčované a deponované u centrální banky. Čím vyšší rezervy musí být drženy, tím méně půjček může být poskytnuto. Výše povinných rezerv ovlivňuje, podobně jako diskontní sazba, celkovou nabídku peněz.
• Intervenování slovy i činy, nákup nebo prodej cenných papírů nebo deviz. Čím více obchodovatelných cenných papírů centrální banka koupí, tím více peněz se v oběhu "objeví" (tím více likvidity bude dodáno). Dodatečné peníze, které centrální banka vyšle do oběhu (tzv. mocné peníze, měnová báze), představují pohledávky, které tvoří protihodnotu peněžní zásoby.

Role bank komerčních

Aby mohly domácnost a firmy v moderní ekonomice uskutečňovat každodenní platební styk, musejí využívat služeb komerčních (obchodních) bank. Komerční banky v návaznosti na spolupráci s centrální bankou poskytují celou řadu služeb:

• Přijímání hotovostních vkladů od jednotlivců a podniků (např. vložení tržby na účet, hotovostní vklad na účet).
• Vedení účtů umožňujících vkládání peněz a realizaci platebního styku (např. běžný účet, spořící účet).
• Používání vkladů (depozit) k poskytování půjček (např. konkokorentní úvěry, hypotéky, kreditní karty).
• Zajišťování přesunu peněz a realizace platebního styku (např. placení debetní kartou, úhrada faktur, platba inkasem).
• Směna peněz jedné měny na měnu jinou.

Díky poskytování úvěrů a systému částečných rezerv banky úvěrováním vytvářejí komerční banky dodatečné, tzv. depozitní či žirové peníze. Pokud by existoval systém úplného krytí, musely by mít komerční banky všechny peníze z vkladů deponovány na účtech centrální banky, popřípadě je mít uschovány v trezorech a sejfech. V systému částečných rezerv tomu tak není.

Systém využívá skutečnosti, že většina vkladatelů své peníze v bance deponuje dlouhodobě. Za běžné situace, kdy není narušena důvěra ve schopnost banky dostát svým závazkům, mohou banky pro případné výběry udržovat jako rezervu jen část všech vkladů.

Stávající bankovní systémy ve světě jsou v převažující podobě systémy částečných rezerv. V čele daného peněžního systému stojí centrální banka, která dohlíží nad bankami komerčními. Peníze, které obíhají v hotovosti nebo jsou vedeny na účtech různých vlastníků, jsou do jisté míry číslem bankovního systému. Skutečnou hodnotu těchto peněz udává inflace a směnný kurz. Inflace odráží, nakolik případné zvětšování peněžní zásoby (množství peněz) vede k růstu cen, a směnný kurz udává, kolik zahraničních výrobků, služeb či jiných aktiv si držitel dané měny může pořídit.