CZK/€ 25.320 +0,18%

CZK/$ 23.408 +0,56%

CZK/£ 29.523 +0,28%

CZK/CHF 25.813 +0,21%

Text: Jan Traxler

16. 02. 2009

34 komentářů

Jak čelit recesi v ČR?

 


 

Česká republika se neubrání dopadům finanční krize a globální ekonomické recese, to už je dnes asi každému jasné. Na druhou stranu se naše ekonomika nachází v relativně silném a stabilním stavu. Když dojde k růstu HDP o 2 % za rok, je to stále velmi dobrý výsledek, vzhledem k okolnostem přímo vynikající výsledek. Vždyť jde stále o růst. Dokonce i stagnace by byla úspěchem. A pokud dojde i v ČR na recesi, ani to není z pohledu ekonomiky špatné.

Česká ekonomika je až překvapivě stabilní

Musíme si uvědomit, že vycházíme z poměrně silného základu. Předchozí roky jsme si užívali až nadmíru dobrých ekonomických výsledků, až nadmíru rychlého růstu životní úrovně. Podívejte se, kde jsme byli před deseti lety a kde jsme dnes. Když ze svého komfortu mírně ztratíme, nic se neděje. Zažili jsme dlouhý a rychlý růst. Tento růst byl tažen zejména třemi silami, příznivou ekonomickou situací našich největších obchodních partnerů na straně vývozu (především Německa), vysokým přílivem zahraničních investic a velmi rychlým růstem hodnoty aktiv, ať už jde o ceny nemovitostí, nebo akcií.

Všechny tři síly nyní vyhasly a některé dokonce působí v opačném směru, z čehož vyplývá, že vyhlídky české ekonomiky nejsou nijak růžové. Přesto ekonomika prozatím vykazuje relativní sílu a stabilitu. Tomu napomáhá hned několik stabilizačních faktorů. Prvně naši ekonomiku nijak hluboce nezasáhla finanční krize, české banky jsou dostatečně kapitalizované a jejich tolik kritizovaná poplatková politika jim pomáhá generovat tučné zisky i v době, kdy jiné zdroje zisků vysychají.

Slabá česká koruna je nejlepším lékem na recesi

Druhým stabilizačním faktorem je česká koruna. Kdybychom již používali euro, mohla by být situace o něco komplikovanější. Koruna několik let v řadě silně posilovala vůči euru a dalším měnám. Tento vývoj reflektoval rychlé tempo ekonomiky a velký příliv zahraničního kapitálu. Silná koruna pomáhala držet inflaci na uzdě. Nejsilnější byla koruna v době, kdy kulminovaly ceny komodit. Pro českou ekonomiku skvělé načasování. Ovšem silná koruna hrála proti českým exportům, české výrobky se v zahraničí stávaly dražší a dražší.

V dubnu loňského roku jsem varoval, že bude následovat buď prudká korekce kurzu koruny, nebo dlouhé období stagnace, neboť tou dobou koruna posilovala neudržitelným tempem. V listopadovém výhledu jsem dále poukazoval na to, že následkem globálního ochlazení ekonomiky budou výrazně zasaženy zejména výrobní firmy orientované na export, což by kromě dopadu na českou ekonomiku mohlo dostat obchodní bilanci výrazně do záporných čísel a poslat korunu po letech posilování opačným směrem.

To se skutečně děje. První na řadu přišly firmy orientované na export. A koruna začala výrazně oslabovat. Nicméně právě oslabování koruny je nejlepším lékem proti recesi české ekonomiky. Slabší koruna zlevňuje české výrobky v zahraničí a posiluje tak konkurenceschopnost českých podniků. Zároveň může sice oslabování kurzu koruny vyvolávat tlaky na importovanou inflaci, ovšem vzhledem k aktuálním cenám komodit se momentálně vysoké inflace bát nemusíme. I v ČR se v brzké době ujme vlády spíše deflace. (Inflace se zase vrátí ke slovu po oživení globální ekonomiky.)

REKLAMA

Nynější oslabování koruny má opět perfektní načasování. Nevím, zda jde jen o volnou ruku trhu, nebo zda se vývoj koruny snaží tiše ovlivňovat i Česká národní banka. Pokud ano, pak odvádí vynikající práci. Každopádně kdybychom již přešli na euro, neměla by česká ekonomika k dispozici tento nejúčinnější lék.

Recese začíná u exportérů, pozor také na pokles cen nemovitostí

Třetím stabilizačním faktorem jsou prozatím ceny nemovitostí. Ačkoliv cena předražených českých nemovitostí začala již evidentně klesat, prozatím jde jen o kosmetické změny. Zde na českou ekonomiku ještě číhá velké nebezpečí. Již rok prorokuji českým nemovitostem pokles o 30 – 50 %. Pokud by k takovému poklesu došlo, postihne to výrazně domácí spotřebu. Pocit, že klesá hodnota vašeho majetku, vás automaticky vede k větší spořivosti a menšímu utrácení.

Zkusme si nyní ve stručnosti popsat cyklus, který táhne českou ekonomiku do recese. Máme zde dva primární činitele – problémy podniků orientovaných na export a pokles hodnoty majetku domácností. Druhý činitel prozatím tiše spí, ale musíme počítat s tím, že jestli se probudí, bude stejně silný jako první činitel. Problémy exportérů mají jasnou příčinu, klesá poptávka v zahraničí. S tím bohužel těžko něco naděláme. Jediné, co může situaci ulehčovat, je slabší koruna, o tom už byla řeč.

Problémy na straně exportérů mají však další důsledky na celou ekonomiku. Dochází k propouštění nebo zkracování pracovní doby zaměstnanců těchto firem, čili nám roste nezaměstnanost a klesají celkové disponibilní příjmy domácností. To pak ovlivňuje celkovou spotřebu domácností, což se zákonitě projevuje i na hospodářských výsledcích firem orientovaných na domácí trh. Postupně se i ty budou dostávat do tíživější situace, budou také nuceny omezovat výrobu a propouštět či zkracovat pracovní dobu.

Daně neměnit, sociální pojištění snížit

To vše má samozřejmě dopad na některé domácnosti. Kromě toho to má ale zásadní dopad také na státní kasu, neboť negenerují-li firmy zisky, nemají ani z čeho platit daň z příjmu. Vláda musí počítat s výrazným poklesem na straně příjmů. Není divu, že pak mnozí politici navrhují zvýšení daní, aby se tento deficit dorovnal. Ovšem historie jasně říká, že jakékoliv zvýšení daňové zátěže v období recese má jeden jediný efekt, hlubší a delší průběh recese. Jakékoliv zvyšování daňové zátěže by tedy rozumný ekonom měl okamžitě shodit se stolu.

REKLAMA

Zároveň se objevují i opačné návrhy na snížení daňové zátěže. To je jedna z mála možností, které mohou pomoct stimulovat českou ekonomiku. Otázkou však je, zda efektivně, jinými slovy, zda je to skutečně důležité. České daně jsou konkurenceschopné, jejich úroveň bych označil za optimální pro všechny, pro poplatníky i stát. Snížení daně z příjmu může mírně podpořit spotřebu, ale efekt se nevyrovná nákladům (poklesu příjmů ve státní pokladně). U daně z přidané hodnoty a u spotřebních daní je efekt ještě diskutabilnější, protože samotné snížení daně ještě neznamená, že se to projeví i na ceně pro konečného spotřebitele. Ani snižování daní bych tedy vládě nedoporučoval.

Z podobného soudku jsou ještě návrhy na snížení pojistného u sociálního pojištění. Tento krok by bylo dobré udělat bez ohledu na stávající ekonomickou situaci, ovšem v kombinaci s reformou celého penzijního systému. Bude-li v dohledné době důchodový systém předělán s důrazem na vyšší odpovědnost občanů (tedy např. snížení povinných odvodů do průběžného systému), pak se návrh na mírné snížení pojistného již nyní jeví rozumně. Došlo by tak k mírnému růstu příjmů domácností, nebo poklesu nákladů na straně zaměstnavatele, dle toho, jaká část pojistného by byla snížena. Neprojde-li ale následně systém zásadními změnami, pak takové opatření jen zvýší budoucí deficit.

Zvyšovat imunitu českého exportu a soustředit se na dlouhodobé úkoly

Další návrhy mají pomoct českým exportérům. Již dříve byl zvýšen základní kapitál České exportní bance. Uvažuje se také nad rozšířením úvěrového financování exportů prostřednictvím komerčních bank při použití stejného úroku, jako nabízí Česká exportní banka. Domnívám se, že by efekt takového opatření nebyl příliš velký, že tento krok nestojí za námahu. Důležité je, aby „zdravé“ firmy dosáhly na krátkodobé úvěry a banky byly ochotny tyto úvěry poskytovat. Avšak dotování úroků je jen plýtvání peněz daňových poplatníků.

Národní ekonomická rada vlády přinesla také mnoho obecných bodů, na které by se vláda měla zaměřit, chceme-li mít v ČR zdravou a konkurenceschopnou ekonomiku. Zpravidla se jedná o dlouhodobější opatření, kterým by se vláda měla věnovat, krize nekrize. Vedle reformy daňového a penzijního systému je nutné dále zlepšovat podnikatelské prostředí, tzn. zejména zjednodušovat a zrychlovat administrativu jak při vzniku firem, tak při jejich zániku. Česká republika by měla také více investovat do vzdělávání, vědy a výzkumu, jinými slovy snažit se o tzv. znalostní ekonomiku namísto montoven pro velké zahraniční firmy. A samozřejmě by to chtělo zrychlit fungování soudů.

Nutno podotknout, že na všem se pracuje. Vláda si v tomto směru zaslouží pochvalu. Pracuje se na reformě daňového i penzijního systému. Administrativa se postupně zlehčuje. Soudy fungují rychleji. Vzdělávání prochází zásadními změnami, za zmínku stojí například plánované zavedení předmětu finanční gramotnost. Do vědy a výzkumu se také rok od roku investuje více prostředků. Ovšem stále je hodně co zlepšovat a vládu čeká ještě velký kus práce.

REKLAMA

„Šrotovné“ a „třináctý důchod“ jsou k ničemu

V poslední řadě zde máme účelové návrhy ze strany ČSSD, ale i některých členů NERVu a dalších politiků. Jejich první vada na kráse zpravidla spočívá v tom, že podporují účelově pouze určitou skupinku lidí. Co je však ještě horší, v mnoha případech by dané opatření bylo z dlouhodobějšího hlediska kontraproduktivní.

Diskuzi vzbudil například návrh na „šrotovné“. Takové opatření by mírně pomohlo automobilkám a majitelům starých vraků. Řeči o ekologii jsou scestné. V tomto směru daleko lépe působí sám trh, kdy méně ekologické auto je zároveň výrazně dražší na provoz. Spotřebitel pak sám zvažuje, zda se mu vyplatí jezdit autem s vyšší spotřebou, nebo si pořídit nové s nižší spotřebou. Kdo jezdí často, u něho zpravidla zvítězí nový vůz. Kdo nejezdí často, tak ekologii nijak zvlášť neškodí. Ti, kteří by si auto koupili i bez příspěvku, by tak jen využili situace. Ti, kteří by si nové auto bez příspěvku nekoupili, si ho buď nekoupí ani s příspěvkem, nebo se koupí nového vozu jen nezdravě zadluží. Jednorázové pobídky typu „šrotovné“ jsou kontraproduktivní a vedou k neefektivitě. Jen se uměle zvyšuje prodej nových aut v době, kdy je trh novými vozy přesycen.

Podobně nesmyslný byl jeden z původních návrhů ČSSD podpořit výstavbu nových bytů. Jakoby český trh nebyl novými byty přesycen. Takový krok by pomohl jen developerům a zbytečně by prohloubil budoucí propad cen residenčních nemovitostí. Vyloženým vyhazováním peněz z okna jsou veškeré jednorázové příspěvky, jako je například „třináctý důchod“. Být v penzi, tak si samozřejmě také přeji dostat peníze navíc. Ale toto je ukázkový příklad populistického návrhu, který má údajně podpořit spotřebu domácností, ale v reálu by takový příspěvek byl z velké části uspořen a ekonomice nijak nepomohl.

Podporu v nezaměstnanosti rozhodně neměnit

Prodloužení podpory v nezaměstnanosti a zvýšení její výše je další ryze populistický návrh ČSSD. Ano, přichází doba, kdy bude těžší najít práci, než tomu bylo před rokem. Ale vyšší a delší podpora v nezaměstnanosti by vedla pouze k menšímu tlaku na nezaměstnané. Nyní je naopak potřeba, aby každý nezaměstnaný člověk sám od sebe měl potřebu najít si co nejdříve práci a být pro to ochoten udělat maximum, například podstoupit rekvalifikační kurz, nebo se dokonce za prací přestěhovat. Tento návrh by jen zvyšoval nepružnost našeho už tak dost nepružného pracovního trhu.

Je mi jasné, že kromě ekonomicky nejefektivnějších postupů musí politici hledat také cesty, které jim zajistí přízeň voličů. Nic nedělání by masy vnímaly jako chybu, když vidí, že všude ve světě se hází záchrannými kruhy a opozice dennodenně přichází s populistickými návrhy, ekonomicky však zcela kontraproduktivními. Opozice hraje jen o přízeň voličů, na finančním zdraví české ekonomiky jí vůbec nezáleží. Bohužel.

Je velmi jednoduché přijít s něčím, co se bude líbit občanům. Je však velmi těžké najít skutečně efektivní opatření, která budou prospěšná české ekonomice a ještě se budou líbit občanům. Naprostá většina opatření totiž zdaleka nepřinese takový efekt, aby alespoň vyrovnal náklady (ať už na straně mimořádných vládních výdajů, nebo poklesu příjmů).

Hlavně držet pevnou ruku nad státní kasou

Někdo možná namítne, že v době recese by vláda měla myslet především na občany i za cenu vyššího deficitu ve státní kase. Jistě, to si může dovolit například Abú Dhabí, Saudská Arábie nebo Chile, které v době ekonomické prosperity vytvářely rezervy. Naše předchozí vlády bohužel tuto zemi i v době ekonomické prosperity zadlužovaly. Peníze na rozhazování tedy nemáme a každé další zadlužování je velmi nebezpečné.

Mnozí možná zapomínají na to, že se Česká republika může u svých závazků chlubit ratingem A+/A (Standard&Poor ’ s). Pokud by však nyní ministr financí Miroslav Kalousek nedržel nad státní kasou pevnou ruku, mohli bychom velice rychle o tento rating přijít, což by se naší zemi silně prodražilo (vyšší úroky u dluhopisů a nižší příliv zahraničních investic). Toto je potřeba mít na paměti při zvažování různých stimulačních balíčků. Rázem se všechna jednorázová opatření s výjimkou snížení pojistného na sociální pojištění jeví neefektivní a zároveň riziková, tudíž zcela bezpředmětná.

Přestože chápu, že situace vlády je nyní složitá a má daleko těžší výchozí pozici pro boj o voliče, jakožto občan České republiky a daňový plátce mám momentálně na vládu následující prosbu:

„Zapomeňte na krátkodobé stimuly a neplýtvejte penězi na neefektivní populistické balíčky. Zaměřte se na posílení imunity exportu, zdravý životní styl státní kasy a podporu nových podnikatelských nápadů. Jinak věnujte raději úsilí plánovaným dlouhodobým reformám. Udělejte maximum pro dotažení reformy daňového systém a pokuste se provést také důchodovou reformu. Když to nezvládnete vy, tak budoucí vlády už vůbec ne. Více nechejte na volné ruce trhu. I české ekonomice prospěje recese, je to důležitý ozdravný proces, při kterém dochází k pročištění trhu od neefektivity. Sama o sobě recese je pak hlavní stimul, který ekonomika potřebuje, aby se z recese dostala na novou růstovou dráhu.“

Zavést odpovědnost politiků

Ještě jedna perlička, zvedám všechny ruce i nohy na podporu návrhu Tomáše Sedláčka krátit ministrům a jejich náměstkům platy, přesáhne-li ministerstvo schválené výdaje. Zároveň by mohly v opačném směru fungovat i bonusy při úsporách. Když to zobecníme, bylo by žádoucí zavést určitou odpovědnost politiků za jejich kroky, dodržování rozpočtu je asi to nejjednodušší, ale byl by to určitě krok správným směrem.

Loading

Vstoupit do diskuze 34 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • OTTO

    17 února, 2009

    Když svět čelil krizi v roce 1929 mnoho vlád světa svými záchranými opatřeními zabila kapitalismus a uvěznila volnou ruku trhu.

    Žijeme v době pseudo socialistického kapitalismu ( sociální stát ), kde volnou ruku trhu supluje vláda.

    Nedivím se že Václav Klaus prohlásil, že se bojí více zásahů politiků do ekonomiky, než krize samotné.

    Jediné pozitivum vidím v tom, že chybami se člověk nejlépe učí takže ikdyž se chyby udělají, je jen otázka času než se z nich poučíme.

    Je zajímavé, že každou krizi způsobil nějaký zásah politiků do ekonomiky ať se jednalo a zvýšení daní, zákaz vytvářet trusty, sponzorování zachování nepotřebných pracovních míst, potlačování konkurenční soutěže, vytváření bariér volného trhu, obrana proti tvůrčí destrukci ( termín, který poprvé definoval ekonom Joseph A. Schumpeter 1883-1950 ), diskriminační vládní pobídky a výhody jen pro určitou skupinu, návrat k merkantilistickému státu atd. atd.

    Krize ve třicátých letech způsobila nutnost osvojit si nové způsoby řízení, efektivity práce, řízení lidských i ostatních zdrojů atd.

    Věřím, že současná krize povede celosvětově ke stejnému výsledku.

    Nastane úpadek vědeckého řízení, jednotlivci převezmou zodpovědnost i odměny za své vlastní soustavné vzdělávání.
    Vrátíme se k podnikatelskému duchu svazů řemesel. Jednotlivci budou opět odměňováni spíše podle svého výkonu a novátorství než jenom za výdrž.
    Vynoří se nová struktura odměňování. Jednotlivci, nikoliv organizace budou mít odpovědnost za své důchodové zabezpečení, zdravotní péči a zajištění svých rodin.

    Odpovědět

  • Miloslav Šimek

    18 února, 2009

    Dovolím si přidat svůj pohled v tuto noční hodinu. Jsem toho názoru, že kapitalismus v té podobě o které se mluví na školách už dávno neexistuje, to je minulost. Vcelku se ztotožňuji s pojmem socialistický kapitalismus, který je docela výstižný. Ano, pořád zde jsou sice soukromé společnosti, možnost konkurence atd., možnost akumulovat peněžní bohatsví jako měřítko úspěšnosti byznysu, jenže taky zde máme nové prvky, které se dříve nenosily. Tím dříve mám na mysli období skutečného kapitalismu. Neumíš – končíš. Nesplácíš – končíš. Problém – tvoje zodpovědnost. To už dnes neplatí, tak jak by mělo. Místo toho se posílá report a žádost o balíčky U$ či EUR na záchranu.
    Když už průser, tak pořádně velký a stát to zamázne. Stát rozumněj my. Za to, že někdo dělá chyby platíme všichni. Kde to jsme?
    Ještě bych podotknul, že Big Boys v čelních funkcích jsou si tohoto „stavu společnosti“ vědomi a kalkulují s ním ve svých krizových scénářích. Problém dnešního kapitalismu je i v tom, že se ztratila konkrétní, identifikovatelná zodpovědnost jedince. Většinou se to uhraje na kolektivní vinu, což má za následek morální úpadek a na druhé straně to působí jako aditivum pro další následovníky.

    Princip kolektivní viny? To platilo v jiném a rozhodně ne kapitalistickém uskupení. Amerika se docela barví do červena, vždyť kolik mld. US poslala do finančního sektoru? Státu nepřísluší vlastnit takové obří společnosti (či držet podíly v nich). Jeho role je někde úplně jinde. Samozřejmě se nabízí, co by se stalo, kdyby konglomeráty padly. Asi by přišla doba temna, jejíž důsledky jen stěží domyslet. Všichni se toho bojí a tak radši sypou peníze tu a zas támhle. Dnes je dnes a zítra uvidíme, kam bude ještě třeba.
    Otázka: Kdo říká, že doba temna nakonec stejně nepřijde?

    Státní dluh: Vždy se bavím, když slyším povolané říkat, něco v tom duchu: „Ve srovnání s ostatními zeměmi regionu jsme stále jedni z nejlepších.“ Inu, když se budu srovnávat s těmi nejhoršími, budu vždy ten best of nebo-li nejlepší. Copak asi budou říkat, až se dostaneme na jejich úroveň… Tenkrát kdybychom byli zavedli, udrželi… atd. A hlavně – je zde někdo, kdo věří, že státní dluh bude někdy splacen? Vyhlašuji anketu.
    Pokud ano, mě osobně by zajímalo kdy se tak stane. V uplynulých letech rostlo HDP o 6% a přesto se státní dluh navýšil. Ani za takového růstu hospodářství jsme nebyli (vláda) schopni snížit dluh. Copak asi budeme dělat v téhle době? Stačí se podívat s jakým „růstem“ hospodářství se původně schvaloval státní rozpočet na letošní rok. Možná to byl jen takový žert ke konci roku od poslanců. Ono ani teď, 2% růst, no nevím, nevím. Dle mne zbožné přání než realita. A jaký to asi může mít dopad na státní kasu a zadlužení? Teď si tak vzpomínám na hrdé a jisté prohlášení pana premiéra, že recese se naší republiky nijak nedotkne. Musel jsem se smát. A bavil jsem se i druhý den neboť mladoboleslavská škodovka ten den ohlásila, že její zaměstnanci budou mít delší než plánovanou odstávku výroby na přelomu roku neboť není odbyt. Nesmál jsem se tomu faktu (na tom není nic veselého, že lidi budou mít kráceny příjmy), ale tomu, jak si někdo nevidí ani do pusy co říká. Tedy abych byl slušný. A mimochodem, možná si též vzpomenete, že ten samý výrok dal k dispozici i ministr financí. Tak takové kapacity to tam máme. Stále platí, že jakmile někdo příliš ujišťuje, je třeba být maximálně ostražitý.

    Z jiného soudku: Ve školách se začne vyučovat finanční gramotnost, což jsem tedy překvapen. Jsem jednoznačně pro, pokud bude tato potřeba dobře vysvětlena. Otázka je kým – učiteli? Nikdo jiný to zřejmě nebude, je to jejich náplň práce a kdo jiný, že? Třeba tak klesne počet zákazníků pro bouchače životek, různé soukromé společnosti (některé mají i na reklamu v TV), které půjčují peníze jen s RPSN kolem 50% p.a. Inu s tak nízkým výnosovým procentem se není čemu až zas tak divit. Ale to jsem trochu odbočil. Co by mne zajímalo je, co se tam praví o dluzích, půjčkách apod. Určitě i něco v tom smyslu, že se půjčka musí splatit, včetně příslušenství (tj. úroky, sankce a vše s tím spojené). Materiály vychází z ministerstva školství a bylo by docela zajímavé, kdyby nějaký vnímavější žák vznesl dotaz na náš slavný dluh. A to v tom duchu – „…vy nám zde něco říkáte o splácení, ale náš státní dluh stále roste. Jak je to možné? Tomu nerozumím. Takže já si taky můžu stále brát nové půjčky a z nich splácet ty předchozí?“ Je to úplně analogické co dělá stát. Co se stane – jednou spadne klec a studentík bude muset svůj dluh splácet možná po zbytek života, včetně důchodu. Co se stane s takovou předluženou firmou – buď skončí anebo pokud to bude sociálně-ekonomicky citlivá věc, zachrání ji stát. Tj. nalije tam peníze, jenže ty musí zase někde vzít a vzhledem k zápornému rozpočtu… a tak pořád dokola.

    Otázka: Pokud skončí studentík či společnost, co tedy státní kasa? Proč by se měla nějak vyjímat z toho, co zkrátka je přirozené?

    Tak asi tak. Nemusíte se mnou v mnohém souhlasit, můžete mít i zcela protichůdné smýšlení. OK. Výhodou je, že se podle něj každý též může zařídit, každý máme svoji hlavu, tak je správné ji používat k tomu, k čemu je určena. Asi nejhorší je, věřit tomu, co nám (jakožto společnosti) říkají hoši v oblecích a myslet si, že to myslí s námi dobře.

    To bylo ujišťování v létě 2007, že se nic tak dramatického neděje… Zajímavé ale bylo, že mnoho soukromých obchodníků začínalo již počátkem roku 07 postupně vstupovat do short pozic. (Někteří dost odvážní už v 06). Pravda půl roku si užili, ale nakonec měli pravdu. A dnes – jestli padne Dow pod 7500, tak jsem opravdu zvědav, kde bude hledat dno a s ním i klientská portfolia. Nepřekvapilo by mne, pokud by pod 7450 přišel jednodenní výplach stop losů, poněvadž se zde dají očekávat a velký si pro ně dojdou. Uvidíme. Možná již dnes.

    Odpovědět

  • Adraj

    18 února, 2009

    Jak jsme se již shodli v jiném vlákně pane Šimku, propady asi nekončí. Pravděpodobnost dalších výplachů výrazně vzrostla. Podle grafu DJIA za posledních několik měsíců jde o klasický trojúhelník s průrazem do směru, alespoň náznak pozitivních fundamentů není vidět.
    By mě zajímalo, kdy lidem dojde, že cena akcií je z větší části virtuální záležitost ? 🙂

    Odpovědět

  • Anonym

    18 února, 2009

    Ano, ceny verejne obhodovatelnych akcii jsou virtualni zalezitost. Ale hodnoty spolecnosti nikoliv. Cim vice lidi sleduje jen ceny akcii, cim vice lidi obchoduje na zaklade „technicke analyzy“, tim vice prilezitosti se naskyta fundamentalnim investorum, kdy cena neodpovida hodnote. 😉

    Takze se pak v dobe bublin obchoduje firma ocenene trhem na miliardy, ackoliv od zalozeni nikdy nedosahla zisku. Jina v dobe recese vykazuje tabilni zisky, ale jeji trzni cena spadne na tretinu. Je to nekdy legrace sledovat. 😉

    Jeste ze tolik lidi ma akcie za virtualni zalezitost. 😉

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Adraj

    18 února, 2009

    Jeste ze ma tolik lidi akcie za fundamentalni zalezitost ono prece napr. GM a Lehmani, nebo u nas Orco, ČEZ byli jeste pred casem na tom skvele ne ?
    Ale vazne, myslim, ze je jasne, ze se vyplati oboji pristup kombinovat. Ja sice preferuji TA, ale na fundamenty taky koukam.

    Odpovědět

  • Miloslav Šimek

    19 února, 2009

    Tak co říkáte na dnešek? Jsme tam. Tak trochu jsem si říkal, že by si to mohli v US schovat na pátek a možná skutečně ano. Navíc zítra (pátek) je LTD, takže očekávám vyšší volatilitu a když k tomu přičtu, že hodně lidí bude asi dost nervozních na těchto cenách a raději ukončí pozice než by je drželi přes víkend (jeden nikdy neví, kde trhy otevřou v pondělí), máme možná před sebou velmi zajímavý a klíčový den. Fundament tady rozhodně nic nezmůže.

    Odpovědět

  • OTTO

    20 února, 2009

    FA je důležitá u spekulace s delším časovým horizontem.

    TA je kombinací FA a psychologické analýzy a je vhodná pro kratší i delší horizonty.

    Psychologická analýza je pro intradenní obchodování stěžejní.

    Znáte ty situace, kdy přijdou skvělé zprávy, FA ukazuje podhodnocené akcie, technická taky naznačuje prostor pro růst a bum, nastane propad.

    Každý spekulant potřebuje rozumět a umět vhodně používat všechny tři analýzy.

    Výkřiky typu já jsem pro FA a já pro TA jsou stejné jako já umím zatočit hlavou doleva a já zas doprava, ale jen ten kdo s hlavou dokáže přemýšlet bude mít dlouhodobý úspěch.

    Odpovědět

  • Anonym

    20 února, 2009

    Fundament nema na vyvoj virtualnich cen nikdy zasadni roli a uz vubec ne kratkodobe. Ve hre „kam se trhy pohnou“ se projevuje predevsim nalada a emoce.

    Odpovědět

  • Adraj

    27 února, 2009

    Safriš, nevšiml jsem si této Vaší reakce. Teď s týdenním odstupem je vidět, že jsme tipovali správně, jen jsem se domníval, že to popadá ještě víc. Uvidíme dnes, poslední den v týdnu i měsíci, pokud to zas lehce popadá, bude z technického pohledu prakticky rozhodnuto = svíce dlouhé červené.
    Mimochodem, obrazec, který DJIA udělal ve weekly grafu od října, je podle mě klasický trojúhelník.

    Odpovědět

  • Anonym

    20 února, 2009

    Konkretni spolecnosti bych zde nerad rozebiral. Svuj nazor na konkretni spolenosti (akcie) ze zasady verejne neprezentuji.

    Vy predevsim sledujete vyvoj ceny (at uz trhu, nebo nejakeho konkretniho CP). Tento vyvoj sledujete treba z vice uhlu, technickeho i fundamentalniho. Ale stale Vas zajima vyvoj ceny. A cena je skutecne virtualni zalezitost.

    Ja take sleduji ceny, ale daleko vic me zajima „hodnota“ spolecnosti… jinymi slovy, na kolik si ji hodnotim, proc ji chci vlastnit (i kdyz treba jen zanedbatelnym dilkem) apod. Nikdy nelze objektivne rict, jakou ma firma „hodnotu“. To je vzdy subjektivni. Je ale jiste, ze ta se nemeni jeden den o 5% nahoru a druhy zase dolu. ;-))
    Asi se na akcii divam vice z pohledu vlastnika firmy nez spekulanta. 😉 Nebo treba jako na svuj dum, u neho by me take nezajimalo, jakou mu zrovna prisuzuji cenu na burze. ;-))

    Nemluvim o TA a FA, to jsou stejne jen pojmy. Mluvim o rozdilnem pohledu na akcii. Pro nekoho je to hra s cenou a zajimaji ho zelene a cervene barvicky, pro nekoho je to podil na spolecnosti a virtualni ceny ho nechavaji klidnym.

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Adraj

    27 února, 2009

    Ano, máte pravdu, teď jste to specifikoval přesně. Zásadní rozdíl je buď v pohledu na trh/ akcii z hlediska ceny, nebo hodnoty. Oba mohou fungovat, a vzájemně si zde můžem být prospěšní. Vždy se hodí názor druhé strany.

    Odpovědět

  • Anonym

    18 února, 2009

    OTTO, proc PR clanek?

    Jinak s tim, co pisete, zcela souhlasim. 😉

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • OTTO

    20 února, 2009

    Pěkně v článku vysvětlujete jak jste chytrý a jak rozumíte spoustě věcem a jak by jste to vy v některých případech udělal jinak.
    Popisujete jak vidíte budoucnost.
    Zkrátka dávaáte dost důvodů pro to, aby si lidé řekli – to je ale chytrý pán.
    Když v diskuzi uvidí pod vaším jménem FINEZ investment Management tak to progooglí a kruh se uzavře, protože zajásají, že děláte do financí a oni chtějí poradit a pomoci od chytrého pána co napsal článek.
    Tak se s vámi spojí a máte zákazníka.

    Proto PR.

    Já na PR článku nevidím nic špatného.
    Mají ho tu jiní a můžete ho tu mít i vy.
    Vždyť i kvůli tomu investujeme.cz vzniklo.
    Vlasně bych se divil, kdyby jste PR nepoužíval.
    Postrádalo by pak logiku se tady veřejně prezentovat.

    Odpovědět

  • Anonym

    20 února, 2009

    Vy mi pekne mazete med kolem pusy. To abych se pripravil, ze ode me budete neco potrebovat, ze? ;-)))

    Jen zertuju. 😉

    Odpovědět

  • OTTO

    21 února, 2009

    Jediné co jsem chtěl bylo říct vám, že to je pěkný PR článek.

    Odpovědět

  • Robert

    17 února, 2009

    Moc hezký článek! Díky za něj.

    Odpovědět

  • Petr

    17 února, 2009

    Myslím, že i z historie si můžeme vzít příklad a poučení. Krize 30-tých let se dotkla Československa velmi výrazně. Do roku 1929 rostla ekonomika Československa velmi dynamicky, byla zdravá a relativně proexportně založená. Krize nás srazila na kolena, v HDP na hlavu jsme se propadli a až do počátku války se nám nepodařilo vrátit do výchozích pozic. Bojím se, že situace se bude opakovat.

    Odpovědět

  • Anonym

    18 února, 2009

    A mohu se zeptat, proc se bojite?

    Odpovědět

  • Petr

    19 února, 2009

    Tak nevím, jestli mám mít zrovna radost z toho, že krize bude podstatně hlubší, než nám dávkovali politici a že hospodářství dostane pořádnou ránu. Také jsem přeci jen trochu v pozicích na erste a teď už ji prodávat nebudu. Samozřejmě můžu vnímat pozitivně to, že třeba hodnota nemovitostí se blíží mým představám a konečně budu moct něco koupit a pak také chápu, že současné dění na finančních trzích je obdobou nového rozdávání karet a chystám se na nákupy – třeba ČEZ za 6 stovek vidím jako dobrou příležitost k nákupu.
    Takže obavy mám jen z hlediska pocitové sounáležitosti se společností, jako individualita z krize můžu profitovat.

    Odpovědět

  • Anonym

    20 února, 2009

    Ke konkretnim akciim nic rikat nechci, takze jen jedno obecne doporuceni… pozor, aby Vase portfolio nebylo prilis orientovane pouze na malinky cesky trh. 😉

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Vlada

    26 února, 2009

    Dobry den,

    musim pochvalit Vas clanek, ktery je hodne komplexni a velmi dobre citelny. A take jsem rad, ze prezentujete konkretni nazory a doporuceni a ne jen obecne reci..

    Stejne tak jsem rad, ze pan Simek nadhodil tema vyucovani financnictvi, ktery me uz take pred casem napadl a je pravda, ze kdo vlastne bude ucit nase potomky je dobra otazka.. Osobne bych navrhoval vyucovat ekonomii jiz na zakladnich skolach (ostatne prijdu driv do styku s penezi nebo napriklad se zkumavkou?).. Ale najdete schopne lidi, kteri budou ochotni za plat ucitelu na zakladnim stupni schopni naucit je ekonomii..

    Pane Traxlere, tesim se na dalsi clanek a doufam, ze se podobne tomuto dostanou do ruky i vlade a politikum.

    Pekny den!

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    Dobry den,
    v oblasti financniho vzdelavani se dela docela dost, uz nyni maji skoly povinne ve svych vzdelavacich planech i kompetence spojene s financemi. Na nekterych skolach se uz uci i primo predmet financni gramotnost, ale zatim jde o aktivitu par jedincu nad ramec bezne vyuky. Pokud vim, tak v brzke dobe by se takovy predmet mel zacit vyucovat na vsech skolach. Otazkou pouze je, zda vyucujici budou dostatecne kompetentni takovy predmet vyucovat, ale pro ne jsou zase specializovane kurzy a metodiky. 😉
    Mozna si to barvim az moc ruzove. chci jen rict, ze v tomto smeru ministerstva financni a skolstvi delaji pomerne dost. 😉

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Radek

    27 února, 2009

    Osobně bych neřekl, že dělají dost, ale že víc dělat nemohou…

    Odpovědět

  • Radek

    27 února, 2009

    Osobně bych neřekl, že dělají dost, ale že víc dělat nemohou…

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    souhlasit z pozitivním vlivem CZK.
    Její vysoká volatilita znervózňuje většinu podnikatelských subjektů, ať už jde o export nebo import. Firmy totiž nevědí, kolik dostanou nebo budou muset zaplatit a mají nemalé problémy s kalkulacemi.
    To se snaží obejít pomocí zajišťovacích operací. Jenže ty jsou někdy drahé a samotná volatilita CZK ji dále prodražuje.
    K tomu se přidává to, že EUR platby jsou pro naše banky zahraniční platby. Tzn. jsou drahé (musí přes korespondenční banky), trvají dlouho a je plno dalších problémů. Firmy si začaly masově zakládat eurové účty na Slovensku a platí EUR tam a zpět, CZK se, pokud to jde vyhýbají.
    Sečteno – vliv poklesu CZK je minimální.

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    Pro vsechny exportery je to prinos. Muzete mit klidne ucet na Slovensku a transakce provadet v euru odtamtud. Ovsem pokud za sve produkty ci sluzby dostavate zaplaceno v eurech, pricemz naklady mate alespon castecne v korunach (napr. mzdove naklady), tak je to pro vas vzdy vyhoda. Samozrejme kdyz si nekdo nasmlouval na rok dopredu kurz koruny vuci euru na 24, tak na tom nyni „prodelava“ (relativne v porovnani se stavajicim kurzem, nebo minimalne naklady na zajisteni kurzu). Ale i takovy exporter muze za par mesicu uz inkasovat platby v eurech s vyssi hodnotou po prepoctu do korun.

    Nejde o to, jakou menu pouzivate pro transakce, ale v jake mene mate vynosy a naklady.

    Pro importery je situace logicky opacna. Ale jde o to, ze slabsi koruna celkove posiluje ceskou ekonomiku, protoze zlevnuje ceske vyrobky a sluzby v porovnani s cizimi (doma i v zahranici).

    Samozrejme vseho moc skodi. Prilis silne vykyvy nejsou dobre, protoze nahlodavaji duveru v ceskou ekonomiku a v korunu. To pak muze mit negativni dopad napr. na vysi uroku dluhopisu ci jinych „pujcek“.

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    Ne zcela. Vy vidíte pouze kurz. Ale nevidíte další náklady spojené s platbami do zahraničí. Většina, až 80% objemu exportu je podle některých zdrojů měnově zajištěno a pokles nic nepřináší, spíše naopak.
    Větší problém je nejistota v kalkulaci budoucích výnosů v důsledku nejistého vývoje CZK (+ volatilita) než pomalé oslabování nebo posilování CZK. Zeptejte se po firmách a uvidíte, co Vám odpovědí.

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    Dalsi naklady jsou fixni, nijak se neodviji od kurzu koruny. Krome nakladu na zajisteni kurzu. Ano, spousta firem ma zafixovane pevne kurzy vyrazne pod soucasnym kurzem, takze nyni na oslabeni koruny moc nevydelaji. Ale casem ano. Az budou zajistovat kurz priste, tak nebudou zajistovat 24 korun za euro, ale treba 29 korun za euro. A ze takovy rozdil je poradne znat!

    Jinak souhlas, extremni vykyvy nejsou zdrave, nikdo o ne nestoji. Vseho s mirou, i oslabeni koruny. 😉

    Odpovědět

  • Anonym

    26 února, 2009

    Takže efekt oslabení se více projeví při dalším zajištění.
    Nejistota vývoje CZK je pro řadu firem nepříjemná. Neschopnost kalkulace budoucího rozpočtu dosti paralyzuje rozvoj firem.
    Ale nejsem proEurový. Jen vidím jeho přínos někde jinde.

    Odpovědět

  • Anonym

    27 února, 2009

    Ale to mate stejne s cenou benzinu, stavebnich materialu atd. Exporteri by meli byt v soucasne situaci radi za idealni podminky – levne komodity a slaba koruna. Co vic by jeste chteli???
    Pockejte, az zacne zase koruna posilovat, nebo az zacnou rust ceny komodit, jak budou vsichni prskat. ;-))

    Odpovědět

  • Radek

    27 února, 2009

    Co by víc chtěli? To je jednoduché – dostatek zakázek z prosperující Evropy a partnery s platební schopností :-).

    Na podzim si firmy stěžovaly (tuším prostřednictvím nějaké asociace, už nevím jaké), že je koruna silná a že jim to kazí zakázky. Dnes je koruna slabá, ale zase si stěžují, že nikdo nechce nakupovat.

    Ona ekonomika opravdu funguje jako spojité nádoby. Když FED hýbne se sazbami, někde něco vyteče 😉

    Odpovědět

  • Anonym

    27 února, 2009

    Proto rikam „v soucasne situaci“. ;-)) Cely clanek je o „soucasne situaci“ a co proti ni. Pokles koruny je asi nejucinejsim lekem, ale jen zmirni bolest, samotnou chorobu nevyleci a v CR ji ani vylecit nelze (tezko nejaky vladni zasah pomuze ceskym firmam mit dostatek zakazek ze zahranici a partnery s platebni schopnosti).

    Myslim, ze v „soucasne situaci“ bychom meli byt vsichni radi, ze se mame, jak se mame. 😉 Viz. clanek.

    Odpovědět

  • guhjvyhbnkn

    24 února, 2010

    aTlXs0 rskvvdifplxj, [url=http://vpaycpkjvpsw.com/]vpaycpkjvpsw[/url], [link=http://dqyfijbryyye.com/]dqyfijbryyye[/link], http://ffgvrwrtwqzm.com/

    Odpovědět

  • yxslmgvb

    24 února, 2010

    Rsfwkk sxllagszdklx, [url=http://rwputrvkkicg.com/]rwputrvkkicg[/url], [link=http://tbkprxkolfuy.com/]tbkprxkolfuy[/link], http://rcfujboyoibm.com/

    Odpovědět